Jak probíhá rekonstrukce zapomenutého díla

Deset let Collegia 1704 (5)

V nedávných dnech jsme s Collegiem 1704 zveřejnili naši poslední nahrávku s hudbou Jana Dismase Zelenky – Missa Divi Xaverii ZWV 12 a Litaniae de Sancto Xaverio ZWV 156, a protože se jedná o díla, která doposud nebyla nikdy nahrána ani publikována, nabízí se příležitost pokusit se přiblížit proces objevování a rekonstrukce takových děl.

Často jsou mi kladeny dotazy, co mě vede k rozhodnutí se tím kterým dílem zabývat, jak jsem se o díle vůbec dozvěděl, co vše je třeba zrekonstruovat, s jakými problémy se setkávám, jak vypadá práce v archivu a dlouhá řada dalších dotazů. Na většinu z nich však neexistuje jednoznačná a univerzálně platná odpověď, protože každé dílo má svoji vlastní historii, svůj vlastní příběh a každé nově objevené dílo představuje nové dobrodružství.

Pokud v kontextu Zelenkovy tvorby hovořím o nově objeveném díle, je třeba pojem „objev“ jako takový trochu osvětlit. Možná zklamu některé čtenáře, kteří si romanticky představují situaci, kdy na užaslého badatele vypadne v knihově zaprášený fascikl s mistrovým neznámým rukopisem. Podobně se to sice čas od času (v případě velkých skladatelů zcela výjimečně) odehraje, ale v případě Zelenky máme velmi přesný přehled o jeho kompozicích díky skutečnosti, že naprostá většina jeho díla se zachovala v místě jeho nejdůležitějšího působiště v Drážďanech a je dnes uložena ve sbírkách tamní Saské zemské a univerzitní knihovny.

Katalog Zelenkových děl (ZWV) lze tedy považovat za uzavřený a pouze zázrakem se dočkáme nějaké nové položky. Objevování tedy spočívá v tom, že se snažíme hudbu zprostředkovat v její znějící podobě a případně zpřístupnit veřejnosti rekonstruovaný notový materiál. V tom také spatřuji smysl naší činnosti. Nejde totiž o to, kolik děl si odškrtneme jako takzvaný world premiere recording. Daleko důležitější je, aby tato hudba zaznívala na koncertech, aby byl veřejnosti přístupný notový materiál, zkrátka aby hudba žila. Teprve pak se jedná o pravý objev. CD nahrávka by měla být k dosažení tohoto cíle prostředkem nikoliv samotným cílem.

Snad žádné jiné Zelenkovo dílo se nehodí k vysvětlení problematiky oživování historické hudby více než jeho Missa Divi Xaverii. Jeho rekonstrukce a uvedení totiž s sebou přináší asi nejpestřejší myslitelný soubor problémů a cesta ke konečné podobě byla takřka detektivní, přičemž u některých rozhodnutí jsem se musel spoléhat pouze na nepřímé důkazy. Pachatel díla se zatím neodvolal…

Jak vlastně padne rozhodnutí věnovat značné úsilí dílu, které v dnešní době nikdo  neslyšel? První indicií může být jeho význam v kontextu autorovy tvorby a také jeho dobová odezva. Vždyť nezanedbatelným faktorem, který zásadně ovlivnil vysokou kvalitu Zelenkových vrcholných prací, je skutečnost, že svoje umělecké vize mohl rozvíjet v exkluzivním prostředí drážďanského dvora.

K nabytí jistoty, že oživení díla opravdu stojí za to, je však rozhodující pohled do partitury a právě pohled do těch Zelenkových může být občas velmi překvapivý.

Slavnostní Svatoxaverská mše z roku 1729 náleží v kontextu Zelenkovy tvorby k jeho nejdůležitějším, ale také nejproblematičtějším kompozicím, co se notového textu týká. Rukopisná partitura se sice zachovala v kompletní podobě ve sbírkách Saské zemské knihovny v Drážďanech, nicméně provozovací notový materiál, který byl až do konce druhé světové války taktéž v Drážďanech k dispozici, ve víru událostí konce války, zdá se, nenávratně zmizel. Nevíme kam – mohl být zničen a mohl být také odvezen společně s jinými archiváliemi do Sovětského svazu. Vzhledem k naprosté nedostupnosti ruských archivů je to v podstatě totéž. Právě oněch třiatřicet orchestrálních a vokálních partů mohlo podat vysvětlující odpovědi na řadu otázek, které vyvolává Zelenkův autograf.

Není to tak dávno, kdy se zelenkovští badatelé setkávali náhodně ve studovně Saské zemské knihovny, protože kdo chtěl Zelenkovy rukopisy studovat, musel se prostě do Drážďan vydat. Dnes je již téměř uzavřen projekt digitalizace archivu drážďanského dvorního kostela a dvorní kapely a veškeré Zelenkovo dílo je zdarma ke stažení ve vynikající digitální podobě (zde). Na cestu je tedy se třeba vydat pouze výjimečně. Přesto, kdo se Zelenkou seriózně zabývá, nemůže a vlastně ani nechce být cesty do Drážďan ušetřen. Jednak jsou některé detaily u obtížně čitelných rukopisů rozpoznatelné skutečně pouze při bezprostředním kontaktu a pak, držet v ruce přímo rukopis mistra je zkrátka nezapomenutelný zážitek.

V případě Zelenkovy Svatoxaverské mše je evidentní, že autorovi na vyznění díla velmi záleželo a že vytvořil skladbu, která co do velikosti obsazení předčila všechny jeho dosavadní kompozice. Tato mše byla současně také prvním velkým dílem, které Zelenka napsal po smrti drážďanského dvorního kapelníka Johanna Davida Heinichena (16. července 1729). Vzhledem ke skutečnosti, že Zelenka nemocného kapelníka dlouhodobě zastupoval, doufal zajisté ve své nástupnictví na uvolněném postu a nová slavnostní mše byla vhodnou příležitostí na svoje umění upozornit. Energické a chvatné tahy pera jsou typickým rysem Zelenkova rukopisu, avšak v případě Missy Divi Xaverii je jeho zápis ještě skicovitější a hůře čitelný než obvykle. Je velmi pravděpodobné, že část Kyrie nesoucí datum dokončení 3. září byla provedena původně jako samostatná část a že teprve v průběhu podzimu 1729 Zelenka dílo dokončil (26. listopadu 1729).