Mladí tanečníci Národního divadla soutěžili v Istanbulu

Lenka Trubačová, 31.08.2010 0:01

Začátkem července se čtyři tanečníci Národního divadla v Praze účastnili prestižní taneční soutěže Second Istanbul International Ballet Competition. Odvážnými členy souboru byli Edita Raušerová s Karlem Audym a Radka Příhodová s Adamem Zvonařem. Všichni se úspěšně probojovali až do semifinále. Soutěž se konala 5. – 10. července 2010, předsedou poroty byl světoznámý choreograf Yury Grigorovich, také v ní zasedli pedagožka a bývalá tanečnice Pařížské národní opery Fabienne Cerutti, světová baletní hvězda Irek Mukhammedov, ředitel souboru Ballet Argentino Julio Bocca, bývalá česká primabalerína Jana Kůrová a další.

Pro naše tanečníky začala soutěž už v dubnu, kdy museli natočit a poslat DVD, které bylo formou prvního kola. Disk musel obsahovat jak cviky u tyče, tak na volnosti, jako například fermé, nebo jeté, každý si vybral to, v čem si myslí, že vyniká a je dobrý. Dále bylo součástí nahrávky jedno klasické pas de deux, které si soutěžící vybrali z předepsaného seznamu obsahujícího například balet Spící krasavice, Raymonda, Coppelia nebo Giselle. Adam s Radkou si vybrali černé pas de deux z Labutího jezera a Edita s Karlem adagio a codu z Korzára. „Líbilo se nám, že první kolo je formou nahrávky na DVD, že jsme nemuseli do Istanbulu zbytečně jezdit. Zajímavé bylo, že do přihlášky nechtěla porota uvést životopis, v jakém tančíme divadle, jaký tam máme post, ani jaké jsme získali ocenění nebo na jakých stážích jsme byli. Chtěli vědět jen jméno, věk a národnost,“ vypráví Adam. Karel pokračuje: „Problém ale nastal s odesláním DVD, které mělo být v Istanbulu do 25. dubna, ale kvůli sopečnému prachu byla v té době zastavena letecká doprava nad Evropou, naštěstí organizátoři soutěže termín posunuli a disk dorazil v termínu.“

Adam Zvonař a Radka Příhodová (Suit en Blanc)

Ke konci května se na zájezdu v Číně tanečníci dozvěděli o postupu do semifinále. Z úspěchu měli velkou radost, ale zároveň věděli, že musí začít intenzivně trénovat, aby vše stihli nastudovat. Každý pár si měl připravit celkem čtyři kusy, dvě klasické pas de deux a dvě moderní choreografie. Naši soutěžící zkoušeli jak sami, tak pod vedením pedagogů. „Nejdříve nás trénoval Saša Katsapov, první sólista baletu Národního divadla. Byl to jeho nápad, abychom soutěžili,“ popisuje Adam, „Pak si nás vzala do parády primabalerína Nikola Márová, která nám pomáhala s pas de deux z Labutího jezera a Šípkové Růženky, které jsme si chystali na finále. Baletní mistryně Míša Černá s námi zkoušela zase Satanellu z baletu Karneval v Benátkách, kterou přesně znala z dřívější stáže v Rusku. Moderní část s námi dělala dvorní choreografka Zuzana Šimáková, která postavila dvě choreografie I´m waiting a Get already.“ Karel dodává: „Pro nás vytvořila novou choreografii Hanka Turečková, která se jmenuje 3´is enough to Kill U! Bylo dobré, že jsme s ní už vystupovali na Mezinárodní baletní soutěži v Brně. Druhou contemporary variaci jsme měli od Tomáše Rychetského – Bezpředmětnou křehkost bytí. Klasické pas de deux z Diany a Acteona a z Dona Quijota jsme zkoušeli s Bárou Kohoutkovou, Alexejem Afanassievem a Jirkou Kodymem. I když jsme se připravovali v každé volné chvilce, bylo to náročné, protože do toho vstupovala představení a zájezd do Číny, takže jsme neměli tolik času, jak jsme si představovali.“

Měsíc zkoušení utekl jako voda a soutěž byla za dveřmi. 5. července tanečníci odletěli do Istanbulu, největším zážitkem byla cesta pro Radku, která letěla poprvé: „Trošku jsem se bála a bylo mi špatně, ale jinak to bylo bez problémů. Na letišti v Istanbulu jsme se potkali s porotcem a legendárním tanečníkem Vladimírem Malakovem. Pak jsme odjeli do města a první, co jsme viděli, byly billboardy, které informovaly o taneční soutěži. Bezpochyby to byla velká akce, když byla takhle prezentována veřejnosti.“

První den byl pro tanečníky oddechový. Nejdříve se ubytovali ve čtyřhvězdičkovém hotelu Crystal, kde pro ně byly připravené luxusní prostorné pokoje. Zároveň se tam potkali s většinou soutěžících, kteří se chovali velmi přátelsky. „Potom jsme šli na seznamovací meeting do Istanbulské státní opery a baletu, kde nás organizátoři přivítali, popsali průběh soutěže a způsob hodnocení. Překvapilo nás upozornění, že porota při hodnocení klade důraz především na celkový dojem, tedy na výraz, kostýmy i líčení. Myslíme si, že je to dobře, protože dnešní balet se posouvá do jiné dimenze, je těžší a těžší technicky a zapomíná se přitom na estetiku tance, která je ale podstatná,“ řekl Karel.

Druhý den už šlo vše ráz naráz, zkoušelo se a soutěžilo. „Nejdříve jsme měli klasický trénink jako každé dopoledne v Národním divadle. Pak bylo asi dvacet 20 minut na projetí semifinálového repertoáru. Zázemí bylo perfektní, zkoušeli jsme přímo v divadle v krásném foyer, kde byla zrcadla a natažený baletizol. K dispozici jsme měli všechno, co jsme potřebovali, také pití a obložené bagety přímo na sále,” podotýká Adam.

První semifinálový večer atmosféra houstla, Editu a Karla čekal jejich výstup. V klasickém kole naši tanečníci vystoupili s duetem Diana a Acteon z baletu Esmeralda a s moderní choreografií Bezpředmětná křehkost bytí. „Byl to nevšední pocit vlítnout na jeviště před porotu s hvězdným obsazením. Zvláště, když jsme věděli, jak jsou ostatní soutěžící výborní. Bylo znát, že mají skvělé zázemí a školu, jako například Američan Michael Gatti, který absolvoval Royal Ballet School a vyhrál řadu mezinárodních ocenění. Na konkurenci jsme se snažili nemyslet a vystoupení jsme si užili,“ rozpovídal se Karel.

Adam s Radkou přišli na řadu druhý den, naneštěstí se jejich vystoupení neobešlo bez peripetií. Jako první tančili ukázku ze Satanelly, kterou zahajovala svým entré Radka. „Místo toho, abych začala tančit, vběhla jsem na scénu, uprostřed jeviště uklouzla a spadla. Zřejmě byl na podlaze mastný flek, vystupovali jsme totiž jako první a jeviště nebylo dostatečně připravené. Celé představení natáčela televize MTV a pozornost se věnovala hlavně tomu, aby jeviště bylo dobře nasvícené, ale o baletizol se nikdo nestaral,“ svěřila se Radka. I přes nepříjemnou situaci se Radka zvedla ze země za obrovského potlesku publika, které se ji snažilo podpořit a pokračovala v tanci dál. Smůla Radky ještě neskončila. „Když se blížilo pas de deux ke konci, měli jsme tam takovou pózu, na kterou publikum reagovalo potleskem, což ovšem mylně vyburcovalo uklízeče s koštětem, který začal přímo za mnou uprostřed mé „dodělávky“ zametat,“ doplňuje Radka, „Byla jsem sice šoku, ale jela jsem dál a dokončila to.“

Za chvíli tanečníky čekala ještě moderní část, jejíž generálka probíhala na jevišti už odpoledne. „Mohli jsme si tak připravit světla a dát své požadavky osvětlovačům. Večer ale bylo všechno úplně jinak. Když měla být tma, bylo světlo a naopak. Možná, že to pro publikum nevypadalo špatně, ale nás neplánovaná změna vyvedla z koncentrace,“ popisuje Adam, „Potěšilo nás a zvedlo náladu, když po představení přišli diváci a organizátoři, aby pochválili naše moderny, že se jim líbily a mají duši.“

Edita Raušerová a Karel Audy (Diana a Acteon -pas de deux)

Další den se tanečníci dozvěděli, že nepostupují do finále, ale nesmutnili, protože věděli, že místo soutěžení si budou moci užít letního Istanbulu s vůní orientu. Než jim začaly opravdové prázdniny, museli se přestěhovat z luxusního hotelu a najít si rychle jiné ubytování. „Naštěstí v centru Istanbulu bylo plno hotelů, našli jsme si jeden hezký u řeky, jmenoval se Luxx. Problém nastal až s převozem zavazadel. Objednali jsme si taxík a vůbec jsme netušili, jaký odstrašující zážitek nás čeká. Cesta byla příšerná, taxíky se tlačily na silnici vedle sebe, jely velmi rychle a neopatrně. Taxikáři na sebe pokřikovali, ten náš nás neodvezl až k hotelu a požadoval zaplatit nepřiměřeně vysokou částku. Chtěli jsme mu dát méně, ale naznačil nám, že v tom případě odjede i s našimi kufry. Nezbývalo nám tedy nic jiného než zaplatit,“ konstatuje Radka.

Pak už naši tanečníci mohli v klidu poznávat tamější kulturu. „Istanbul je velmi zajímavé město s tajemnou atmosférou. Je tam krásná architektura, která se mi moc líbila. Navštívili jsme například Palác Dolmabahce, Konstantinův sloup, Chrám Boží Moudrosti nebo Modrou mešitu. Ta je opravdu nádherná, vypadá jako zámek z pohádky Walta Disneyho. Istanbul je vyhlášený svými trhy, nejznámější je egyptský bazar a grand bazar, kde mají úplně všechno – od koření, přes čaj, kávu, ovoce až po oblečení. Nakoupili jsme tam věci jak pro sebe, tak dárky pro naše blízké. Chodili jsme také do istanbulských restaurací na místní speciality, jako jsou různé druhy kebabu, placiček gözleme nebo pilav, který chutná jako rizoto, všechno bylo moc dobré. Nemohli jsme odolat vyhlášeným tureckým cukrovinkám. Jeden takový bonbón jsem si koupil a byl tak sladký a sytý, že jsem měl pocit, jako bych snědl celý dort,“ vyprávěl o místních pochoutkách Karel.

Poslední večer v Istanbulu se šli mladí tanečníci podívat do divadla na závěrečné galapředstavení a vyhlášení vítězů. „Galakoncert pro nás byl velkým zážitkem, vystoupili na něm světové baletní hvězdy a ocenění soutěžící. Vyhráli opravdu ti nejlepší a většinu z nich jsme tipovali. Grand prix získal Francouz Maxime Mathieu Quiroga, první cenu v kategorii seniorů Armén Avetik Karapetyan a v juniorech Němka Lisa Breuker,“ uvedl Adam.

A jak by naši tanečníci zhodnotili své prázdninové dobrodružství? „Byla to pro nás perfektní profesní zkušenost a celý pobyt jsme si užili, byla to zároveň i krásná dovolená,“ shodli se všichni a ještě pokračují, „Rádi bychom poděkovali za snahu a čas všem, kteří nás na soutěž připravovali a podporovali nás. Moc si toho vážíme!“

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat