Design a zvuk: nové Mariinské divadlo v Sankt Petěrburgu

Po desetileté výstavbě otevřel první květnový čtvrtek, kdo jiný než prezident Putin, novou budovu Mariinského divadla. Mezi majestátnými stavbami rozloženými podél kanálů a přímo naproti staré budově Mariinského divadla vznikalo celých dlouhých deset let moderní operní a baletní divadlo – první nově postavené divadlo v Rusku od pádu carského režimu v roce 1917.Petrohrad je pro Rusko z historického hlediska tím, čím Benátky nebo Řím pro Itálii či Paříž pro Francii. Sídelní město carské rodiny bylo postaveno podél delty řeky Něvy a jeho historické centrum uchovává nespočet architektonických skvostů. Petrohrad měl v devatenáctém století pověst kulturního a společenského centra Ruska, kterou zničila až bolševická revoluce. V Petrohradě žily a tvořily nejvýznamnější osobnosti ruského hudebního života. Proto při rozhodování, kde postavit nové hudební divadlo, padla volba právě na Petrohrad.Prakticky současně se stavbou nového divadla probíhala rekonstrukce staré budovy Mariinského divadla, které leží novému na dohled. Na ruské poměry velmi ostře, a to zejména divadelníky, kritizovaná předraženost rekonstrukce, která skončila současně s otevřením nové budovy a měla oproti plánu zpoždění několik let, vytáhla ze státní pokladny pravděpodobně o více než 200 milionů dolarů více, než se plánovalo.Někteří Rusové nazývají nový objekt zrůdnou obludou v historickém centru města, jiní si myslí, že je architektonicky málo odvážná. V každém případě se jedná o budovu, která rázu města neškodí; však také kanadský architektonický ateliér svůj návrh vedl snahou, aby nové divadlo nezničilo historický ráz čtvrti. Mohutná budova podélně kopíruje břeh Kryukova kanálu, její plocha zabírá více než 79 tisíc čtverečních metrů. V průběhu stavby došlo ke snížení světlé výšky hlavního sálu pro dva tisíce diváků a místo původně plánovaných čtyř podlaží byly postaveny jen tři. Hlavní sál má tedy parter a tři balkóny.Vnitřní prostor hlavního sálu je pojatý tak, aby svým podkovovitým uspořádáním připomínal co nejvíce historický sál původního Mariinského divadla. Mírně elevovaný parter, carská, nyní prezidentská lóže, jež stejně jako v původním Mariinském zabírá svojí výškou dvě podlaží, béžovo bílá barva, ušlechtilé dřevo a travertin, chybějící centrální lustr – to jsou hlavní atributy interiéru divadelního sálu. Foyeru dominují prosklené stěny a oválné točité volně zavěšené schodiště se schodnicemi rovněž z travertinu a balustrádami z tvrzeného skla, z něhož je v každém místě volný průhled ven na Kryukův kanál nebo starou budovu Mariinského. A na míru zhotovený dekorační lustr z křišťálových ověsků, dodaný a navržený firmou Swarovsky.Budova starého Mariinského a nové divadlo jsou propojeny visutou lávkou přístupnou z foyeru. Vnější fasáda budovy je zčásti prosklená, zčásti obložená kamenem, nicméně není nijak výrazně profilovaná až do čtvrtého nadzemního podlaží. Výjimkou jsou masivně prosklené rohové části fasády nad hlavním vnějším vstupním prostorem umístěným na nároží, v původním návrhu to měl být také otevřený balkón, který se měl stát protipólem vstupní nárožní části s foyerem na protější straně budovy a měl být letní kavárnou; nakonec byl ale tento balkón z klimatických důvodů opatřen prosklenou fasádou a tvoří tak s foyerem z vnějšího pohledu symetrický prvek.Střecha je tvořena zajímavým polokruhovým prostorem ukrývajícím technické zázemí a její vnější vzhled i barevné provedení se liší od zbytku budovy. Od čtvrtého nadzemního podlaží výš jsou použity jiné materiály – kovové profily a osinkocementový obklad v kombinaci se sklem, které tvoří výrazný kontrast vůči béžovému kamennému obložení spodní části budovy. Na střechu se návštěvník volně dostane a může využít služeb částečně krytých kaváren se zajímavým výhledem i mimo dobu konání představení.Stejně tak – podobně jako po rekonstrukci berlínského Říšského sněmu z kopule – lze ze střechy Nového Mariinského průhledy sledovat dění ve foyeru a v některých provozních částech divadla, třeba ve zkušebním sále. Díky nepravidelnému tvaru a jakýsi „hrb“ připomínající střešní části se novému Mariinskému divadlu dostalo přezdívky Quasimodo. Jiní zase kvůli tomu, že v budově jsou umístěny kavárny a restaurace otevřené i mimo dobu konání představení, že foyer je volně přístupný veřejnosti a také proto, že budova jim zvnějšku nepřipadá  nijak zvlášť architektonicky nápaditá, říkají novému divadlu Mariinská nákupní galerie. Oficiálně se budova označuje jako Mariinsky II. Kanadský architekt Jack Diamond na adresu těch, kteří jeho architektonický ateliér kritizují pro přílišný konzervativismus stavby, vzkázal: „Navrhli jsme budovu, která je organickou součástí svého okolí a zapadá do něj. V noci svítí přes prosklenou fasádu a dává o sobě vědět. Mohli jsme zvolit mnohem excentričtější pojetí budovy, ale ta by pak na sebe poutala zbytečně velkou pozornost a v jejím stínu by zůstaly všechny další historické skvosty v okolí.“Přes poměrně velkoryse pojaté hlediště je jeviště relativně úzké a vysoké. Hlavním důvodem jsou nejen akustické důvody, ale především stísněnost prostoru v centru města, která jednoduše neumožňuje vytvořit vedlejší jeviště pro stavbu dekorací a kulis tak, jako tomu bývá obvyklé u nových divadel, která mají zadní a boční jeviště, ze kterých jsou předem postavené dekorace „nasouvány“ na hlavní scénu.Přestože stavba nebyla od svého počátku pojata jako stavba akustického operního divadla, po prvních představeních se zdá, že akustika hlavního sálu bude velmi dobrá.Celou stavbu, stejně jako i rekonstrukci historické budovy Mariinského divadla financoval ruský stát, který také doufá, že nová budova přitáhne operní a baletní umělce ze zahraničí a Petrohrad se tak stane kulturním centrem Ruska mezinárodního významu. V obou budovách – staré i nové – se budou hrát jak baletní, tak operní představení.

www.mariinsky.ru