Julian Rachlin a lekce nejvyšší romantiky

Litevský houslista působící ve Vídni Julian Rachlin přijel do Prahy v trojí roli – nejprve s Českou filharmonií vystoupil jako dirigent a houslista současně (v Mendelssohnově Koncertu e moll, dále v „Italské“ symfonii téhož autora a v Glinkově předehře k Ruslanovi a Ludmile). O den později, 19. září, se na komorním recitálu předvedl také jako violista, který střídá violu s houslemi v rámci jednoho večera bez obtíží.

Vydala jsem se 19. září na Pražskou křižovatku na Rachlinův recitál s klavíristkou Magdou Amarou, protože sliboval vydatnou dávku romantického repertoáru. Dvě Brahmsovy sonáty v první polovině a Dvořák s Franckem v druhé. Navíc Rachlin hraje na velmi vzácné nástoroje: ex Liebig Stradivari z roku 1704 a na violu Nicola Bergonziho z roku 1786. Co více si od komorního večera přát?V úvodní větě Brahmsovy Sonáty G dur, op. 78 mě proto zaskočil poněkud nevýrazný šelestivý tón houslí, ve výškách krásně svítily, ale jindy jako by smyčec dobře nezabíral a podkluzoval, občas zase drhnul a zkresloval tón, navrch přibylo pár drobných výkyvů v intonaci. Ta se ale od druhé věty srovnala, a i když (s nástrojem?) možná nebylo vše v pořádku, Rachlin napřel síly a s velkým zanícením a virtuozitou dotáhl sonátu do bravurního závěru (Allegro molto moderato). Sonáta má tragický podtext – Brahms ji napsal na památku předčasně zesnulého syna Clary Schumannové; pětadvacetiletý Felix, jemuž byl skladatel kmotrem, podlehl tuberkulóze.

Ve violové Sonátě f moll, op. 120 Johannesa Brahmse, původně napsané pro klarinet, už nebylo po nějakých potížích s artikulací ani památky, Rachlin hrál sytým krásným tónem, s rozechvělým a dramaticky rozervaným výrazem, což stejnou měrou podpořil i velmi expresivní klavírní part. Magda Amara hrála naplno, se široce otevřeným křídlem (ještě v první sonátě to vypadalo, že na to jemné stradivárky nebudou zvukově stačit, což se ale v dalším průběhu večera nepotvrdilo). Po temperamentní a krásné první větě Allegro appassionato plynulo Andante un poco adagio v poklidné náladě, tanečně laděné Allegretto grazioso ve stylu ländleru mělo furiantský odpich a vše završilo opět náročné a brilantně provedené Vivace. Bohužel se pro změnu mírně rozjelo ladění klavíru, to ale naštěstí o přestávce pohotově srovnal ladič.

V druhé polovině koncertu se již žádné drobné překážky nevyskytly, klavír ladil, stradivárky se v Rachlinových rukou doslova rozezpívaly, takže nic nebránilo tomu nejvyššímu uměleckému zážitku. Zahájily ho Dvořákovy Romantické kusy pro housle a klavír, op. 75 – skladby nijak technicky obtížné, ale zde provedené s velkým vkusem a pochopením pro Dvořákovu hřejivou kantilénu (úvodní velmi známá Cavatina, Allegro moderato). V trochu pomalejším tempu a rozšafném duchu duo zahrálo druhou větu (Capriccio – Allegro maestozo), následovala líbezná Romanza prozářená sluneční náladou (Allegro appasionato, velmi hezké a čisté dvojhmaty v houslích) a vroucí Elegia (Larghetto).

Slavná Sonáta pro housle a klavír A dur Césara Francka z jeho pozdního období se vyznačuje komplikovanou harmonií a strukturou hlasů, ale zároveň silným citovým účinkem. Oba sólisté na ní předvedli to nejlepší, co lze očekávat: Rachlin hrál vášnivě ale čistě, s jistotou se vrhal do závratných výšek a závratných temp (divoký závěr 2. věty Allegro), suverénně zářil v heroických tématech a citlivě budoval křehké kantilény. Ani klavíristka nezůstala pozadu, často to byl právě klavír, který předjímal náladu a vzrušeně zahajoval téma, k němuž se sólové housle přidají. Oba interpreti ve Franckově Sonátě vygradovali hudební emoce nadoraz, přitom s naprostou logikou a výsostným stylem. Nemohla jsem najít místo, které bych si osobně třeba uměla představit zahrané jinak. Hráli mi doslova z duše.

Jako přídavek zaznělo žhavé Scherzo z Brahmsovy Sonáty F.A.E. a úsměvně rozverná hříčka Krásný rozmarýn Fritze Kreislera.

Ruská pianistka Magda Amara je oceňovaná komorní hráčka, členka kvintetu Cesar, která za svých studií ve Vídni začala spolupracovat s Rachlinem a dnes jsou již sehrané duo. Dnes třicetiletý Rachlin je příjemným příkladem talentu, který – po raketovém startu s pověstí zázračného dítěte a jako historicky nejmladší sólista na pódiu Vídeňských filharmoniků – dokázal zrát, dál svou kariéru držet na nejvyšší laťce a ještě se rozvíjet k novým obzorům (například dirigování, učení, řízení vlastního festivalu v Dubrovniku). Kolik zázračných talentů zazářilo v dětství, natáčelo už v sedmnácti a pak zapadlo do anonymního davu odložených umělců středních let. To Rachlinovi v žádném případě nehrozí.

Hodnocení autorky recenze: 85 % 

Dvořákova Praha 2013
Julian Rachlin (housle)
Magda Amara (klavír)
19. září 2013 Pražská křižovatka (kostel sv. Anny) Praha

program:
Johannes Brahms:
– Sonáta pro housle a klavír G dur, op. 78
– Sonáta pro violu a klavír č. 1 f moll, op. 120
= přestávka = 
Antonín Dvořák:
– Romantické kusy pro housle a klavír, op. 75
César Franck: Sonáta pro housle a klavír A dur

www.dvorakovapraha.cz 

Foto Petra Hajská