Zpívala Taťánu pod taktovkou Čajkovského

Osobnosti české opery

Slavný večer prožilo Národní divadlo 6. prosince 1888. Pod taktovkou samotného skladatele poprvé na české operní scéně zazněly tóny opery Petra Iljiče Čajkovského Jevgenij Oněgin, jak tehdy bylo skladatelovo operní dílo u nás nazýváno. Titulní roli zpíval slavný barytonista oněch časů Bohumil Benoni, jeho partnerkou byla tehdy ještě ne dvacetiletá mimořádně talentovaná sopranistka Berta Lautererová, která ovšem od 1. září toho roku již po sňatku s Josefem Bohuslavem Foersterem používala příjmení Foerstrová-Lautererová.Když si připomínáme Bertu Foersterovou, měli bychom si také uvědomit, že Josef Bohuslav Foerster, jehož skladby jsou dodnes součástí repertoáru předních dirigentů, sólistů i kolektivních těles, nebyl jenom skladatelem symfonické, sborové, církevní či komorní hudby. Foerster napsal také šest oper. I když je nutné si přiznat, že jeho operní díla stála vždy ve stínu jeho další tvorby a navíc byla dosti mimo hlavní proudy nejen v české opeře, jeho stěžejní díla Eva či Jessika by asi stály za trochu dramaturgické odvahy. Pokud se nemýlím, Evu naposledy uvedl dirigent Jaroslav Kyzlink v mezinárodním obsazení na festivalu ve Wexfordu v roce 2004. Zatím poslední inscenací Foersterovy opery u nás bylo představení jeho Blouda, který byl díky hledačské dramaturgii plzeňské opery uveden v hudebním nastudování Jiřího Štrunce a v režii Michala Dočekala v roce 2001.

Jessika se hrála naposledy v Národním divadle pod shakespearovským názvem Kupec benátský v roce 1969 u příležitosti nedožitých sto desátých narozenin skladatele. Premiéru v režii Hanuše Theina dirigoval tehdy Jaroslav Krombholc. Jessiku zpívala a hrála Maria Tauberová, Shyloka Karel Berman. Deset let předtím uctila nedožité skladatelovy sté narozeniny Janáčkova opera v Brně v inscenaci dirigenta Jiřího Pinkase a režiséra Václava Věžníka. Představitelkou Jessiky byla Jadwiga Wysoczanská, Shylokem Zdeněk Kroupa.

11. ledna uplyne sto pětačtyřicet let od narození Berty Foersterové-Lautererové, která vykonala během svých zahraničních angažmá velký kus práce pro popularizaci české opery.Snad neuškodí, když věnujeme této vynikající umělkyni alespoň krátkou vzpomínku. Pražská rodačka Berta Lautererová studovala zpěv a klavír na Žofínské akademii, poté na konzervatoři zpěv u Antonie Plodkové. 12. srpna 1887 vystoupila osmnáctiletá dívka poprvé na jevišti Národního divadla. Zpívala Agátu ve Weberově Čarostřelci. V tehdejší „vlastenecké“ úpravě, kterou pro divadlo pořídil Jindřich Hanuš Böhm, se ovšem hlavní ženská postava romantické opery jmenovala Lidunka, myslivecký mládenec Max se proměnil v Liborína a hajný Kuno se počeštil na Doubravu. Úspěch byl jednoznačný, rychle následovala nabídka k angažmá a s ní jedna role za druhou.

Ještě pod svým dívčím příjmením ztvárnila roli Desdemony v prvním českém uvedení Verdiho Otella, jehož premiéra byla 7. ledna 1888. Berta Foersterová-Lautererová byla angažována pro mladodramatický obor. Velmi často ale byla vzhledem ke svým mimořádným dispozicím, k nimž patřila dle dobových svědectví i tehdy ne zcela obvyklá kvalita hereckého projevu, obsazována i do postav, jež tento obor překračovaly.

Inscenace Oněgina se setkala se vskutku mimořádně bezprostředním přijetím. Sám Petr Iljič Čajkovskij napsal, že „… představení Oněgina, které jsem dirigoval, bylo nekonečnou řadou nejnadšenějších ovací“, a velmi pochvalně se vyjádřil o výkonu představitelky Taťány. Za šest let svého působení ve svazku opery Národního divadla vystoupila Berta Foersterová-Lautererová ve více než čtyřech desítkách operních inscenací, v některých operách i vícekrát. Vedle postav z českého repertoáru, jakými byly smetanovská Mařenka, Anežka ve Dvou vdovách, Vendulka v Hubičce, Blaženka v Tajemství anebo Julie v Dvořákově Jakobínu, či Xenie v jeho opeře Dimitrij, se setkala s Mozartem (Pamina v Kouzelné flétně či Cherubín ve Figarově svatbě). V Gounodově Faustovi a Markétce vytvořila titulní ženskou roli, z jejích postav v italském repertoáru jmenujme například Adalgízu v Belliniho Normě anebo Neddu v Leoncavallových Komediantech. Na druhé straně jsou součástí jejího repertoáru i tak odlišné úkoly, jako je Carmen, titulní role v Thomasově opeře Mignon či její první setkání s tvorbou Richarda Wagnera, Venuše v Tannhäuserovi. V premiéře první opery svého manžela Debora v lednu 1893 byla představitelkou titulní role.V témže roce odchází (do jisté míry nepochybně kvůli určitým rozporům v divadle) do hamburské opery, kam ji angažoval tehdejší nový hlavní dirigent souboru Gustav Mahler. Krátce poté ji tam následuje i její manžel. Následuje její velice šťastné tvůrčí období. Pod Mahlerovým vedením vytváří Berta Foersterová řadu mimořádných rolí, svůj wagnerovský repertoár si rozšiřuje o Alžbětu v Tannhäuserovi či Evu v Mistrech pěvcích norimberských. Má velké zásluhy o to, že se na německém jevišti objevily opery Bedřicha Smetany – Prodaná nevěsta, Dvě vdovy či Hubička. Josef Bohuslav Foerster uzavírá s Gustavem Mahlerem upřímné tvůrčí přátelství.

Po odchodu Gustava Mahlera do vídeňské Hofoper jej po čtyřech letech následuje i Berta Foersterová. Z divadla odchází v roce 1913. Po vzniku republiky se manželé vracejí do Prahy. Zatímco Josef Bohuslav Foerster je zahrnován všemožnými poctami, jeho choť pouze občas vystupuje na koncertech. Umírá 9. dubna 1936. O deset let starší Josef Bohuslav Foerster ji přežil o více než patnáct roků.
Autor je bývalým dlouholetým ředitelem Divadla J. K. Tyla v Plzni a Národního divadla v Brně
Foto Společnost Josefa Bohuslava Foerstra, Karel Váňa, archiv ND Praha