Human Locomotion v Laterně magice

Premiéra souboru Laterny magiky Human Locomotion je podle tvůrců vizuálně pohybovou inscenací. Jde přitom spíše o vyprávění a umělecký dokument o významné osobnosti v oblasti vzniku a vývoje fotografie, Eadwearda Muybridge, než o velké vizuální představení, na které byla Laterna magika zvyklá v dřívějších dobách.U nás málo známá nebo v širší veřejnosti trochu zapomenutá postava inženýra a vědce je ztvárněna hercem Markem Danielem, jeho ženu Flóru hraje Zuzana Stavná a jejího milence Jakub Gottwald. Oba již známí i oblíbení herci, více z oblasti alternativních scén, dost dobře vyhovují požadavkům tvůrčího a neustále vyhledávaného režijního týmu SKUTR (Lukáše Trpišovského a Martina Kukučky). Textové party má hlavně Eadward Muybridge, řeší především svoje výzkumné bádání a vedle toho svůj osobní život. Svatba s Flórou, do které se šíleně zamiloval, nebyla šťastným řešením ani pro jednoho. Mladá a krásná žena se chce bavit a naplno žít, pro práci svého muže nemá zrovna pochopení a najde si milence, majora Harryho Larkynse, s kterým udržuje trvale poměr, přestože ji manžel odveze z města na venkov a schovává ji. V závěru příběhu je Muybridge nařčen z vraždy, ale následný soud posléze vyhrává.

Hlavní osa příběhu je velmi srozumitelná a jednoduchá, pořád spíš čekáme, co více se stane nebo by se mohlo stát.

Inscenaci chybí jakýkoli větší vzruch v dynamice i hudební kompozici Petra Kalába. Situace i jednotlivé scény mají pravidelný temporytmus. Jsou sice doprovázené různými efekty od promítání na zadní horizont i podlahu jeviště přes scénické změny, rekvizity a objekty, ale po nějaké chvíli už předvídáme, co asi přijde.

Z vyprávění příběhu nejvíce vyniká choreografie Jana Kodeta. Zdařilý je tanec párů na svatbě hned v úvodu inscenace, kde Kodet používá – jako u fotografie – zastavované momenty v párovém držení. Tokem jednotlivých výstupů – tanečníků zleva doprava, měření a pokládání imaginárních předmětů – vytváří choreograf abstraktní prostor Muybridgeho ateliéru.

Koně a pohyb koní, kterým se Muybridge dlouho zabýval ve svých bádáních, ztvárňují tanečnice s velkými koňskými hlavami. Atmosféra na dostizích je napjatá. Také proto, že Muybridge uzavírá významnou sázku, zda kůň má v jednu chvíli všechny čtyři nohy nad zemí. Z této sázky pramenilo několikaleté zkoumání zvířecího a posléze lidského pohybu.

Tady by se možná čekalo, že i v choreografii se promítne fázování a obšírnější pohybový průzkum na základě technických vymožeností zachycujících rychlost a pohyb zvířat a pohyb sám v rychlosti kopyt a nohou svištících ve vzduchu nad zemí. Ale taneční scény jsou vlastně jen reflexí životního příběhu a odrazem situací a emocí, ve kterých se aktéři zrovna nacházejí.

Romanticky vznešeně působí tanec dívek v obrovských sukních, lépe řečeno i poloobnažených těl v kosticích, které sukně kdysi nadnášely. Evokují tedy Flóřino svlékání i bláznivě koketní chování, které manžela utvrzuje v její zradě.Z bílé a světle jasné barvy přechází výtvarník scény i kostýmů Jakub Kopecký k černé. Do černé monstrózní róby oblékají dívky Flóru. Černá barva se jako předzvěst tragédie manželského páru rozlévá po zemi, vytváří na jevišti obrovské obrazové kaluže (zřejmě promítaná přes scanner na podlahu). Z osamění posílá žena svému milenci ne zrovna jednoduchým způsobem dopisy. Žárlivý Muybridge se stává jakýmsi nešťastným Othellem.

Zajímavá je tato scéna o dlouhé korespondenci, kterou přenášejí postupně páry tanečníků. Jeden pár za druhým si jakoby „on-line“  sdělují své strasti o odloučení, tiché a dlouhé čekání, marnou touhu, vášnivou a sžírající lásku.

To je krásný nápad a choreograficky velmi výrazně naplněný. Škoda jen, že choreograf nevyužil schopností Zuzany Stavné a Jakuba Gottwalda k většímu tanečnímu sdělení. Jsou oba velmi dobře pohybově vybaveni a tady se stávají mlčícími svědky svého milostného vzplanutí.

Vtipný je tanec s cylindry, pak připomíná soudní síň. Avšak vlastní konec příběhu zůstává trochu nedořečený a náhle utnutý. Muybridge sice získal usvědčující dopis o nevěře a vystřelí z pistole, ale přece bychom se asi chtěli dozvědět víc. Možná víc o obrazu a fotografování, o tom původním vzrušujícím procesu objevování lidské nebo zvířecí figury, o zachyceném čase a o čase v obrazu. Pořád přece jsme ještě v Laterně magice, ke které toto téma patří.+++

===Tanečníci baletního souboru Laterny magiky si ale po delší době v novém představení dostatečně zatančili a získali konečně možnost na sebe v pozitivním světle upozornit. V posledních inscenacích se na to nekladl zvláštní důraz.

Hodnocení autorky recenze: 70 %

Human Locomotion
Režie: SKUTR (Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský)
Choreografie: Jan Kodet
Hudba: Petr Kaláb
Projekce: Jakub Kopecký, Lunchmeat
Scéna: Jakub Kopecký
Kostýmy: Jakub Kopecký, Jana Morávková
Laterna magika
Premiéra 6. února 2014 Nová scéna Praha

Eadweard Muybridge – Marek Daniel
Flóra – Zuzana Stavná
Major Harry Larkyns – Jakub Gottwald

Tančí: Libor Kettner, Štěpán Pechar, Daniel Rybicki, Jakub Sadílek, Alex Sadirov, Jakub Sedláček, Ondřej Sochůrek, David Stránský, Pavlína Červíčková, Anna Dvořáková, Zuzana Herényiová, Tereza Chábová, Tamara Kšírová, Kateřina Stupecká, Lucie Šimůnková, Lucie Šturcová, Eva Zápotocká

www.narodni-divadlo.cz
www.novascena.cz

Foto Marek Volf