Aby Bystrouška nezněla jak porouchaný automat na kávu

Opera v německém Frankfurtu uvádí od poslední dubnové neděle novou inscenaci Janáčkových Příhod lišky Bystroušky. Režii má Ute M. Engelhardt, dirigentem je Johannes Debus, pěvecké obsazení je kompletně zahraniční. Po premiéře 24. dubna následuje až do poloviny června dalších sedm představení.

Všechno je lepší než angličtina
Rozhovor s Louise Alder, frankfurtskou Bystrouškou
(Frankfurter Rundschau – 22. dubna 2016 – Stefan Schickhaus)

Britská sopranistka Louise Alder považuje angličtinu za jazyk, který se pro operní zpěv příliš nehodí. V Lišce Bystroušce ve Frankfurtské opeře musí zpívat česky. V rozhovoru pro Frankfurter Rundschau vysvětluje, jak se na cizí jazyk připravovat.

Paní Alder, kdybych chtěl vyslovit název opery Příběhy lišky Bystroušky v originále, znělo by to jako porouchaný automat na kávu. Vy ale musíte umět říct nejen titul, ale naučit se česky celý Bystrouščin text. Jak to děláte, aby vám hned nestáli za dveřmi opraváři ze servisu?

Musí se prostě začít s přípravou hodně, hodně brzy. Česky jsem ještě nikdy nezpívala, musela jsem se tedy učit úplně od začátku. Se svým jazykovým koučem jsem začala pracovat v září, abych se naučila výslovnost a přízvuk jednotlivých slov.

A rozumíte také tomu, co zpíváte? Nebo se text učíte foneticky?

Ne, je nutné mu také rozumět. Ale trvá to dlouho. V cizích jazycích, které aspoň trochu umím, tedy italsky, francouzsky a německy, vím skoro hned aspoň to, jak se co vyslovuje. V češtině to bylo pro mě všechno nové a cizí. A naučit se přízvuk bylo neuvěřitelně obtížné, opravdu. Jako nějaký kód, který ne a ne rozluštit. Můj kouč mi pomalu předříkával každé slovo a já si to nahrávala. Musela jsem se výslovnost a přízvuk naučit pro každé jednotlivé slovo. A to trvá.

A kdyby to byla role v angličtině: Jak dlouho by příprava trvala?

To záleží na hudbě. A na mém časovém plánu, tedy na tom, kolik času tomu smím věnovat. Momentálně jsem velmi zaměstnaná, ale snažím se si naplánovat aspoň čtyřměsíční přípravu.

Leoš Janáček je nazýván mistrem melodie vycházející z intonace českého jazyka. Nakolik je třeba umět česky, aby se to jeho mistrovství odhalilo a dalo realizovat?

Můžu skutečně potvrdit, že hudba a text spolu velmi dobře korespondují. Přízvuky slova přesně odpovídají hudebním akcentům. Pokud člověk sleduje hudbu, automaticky intonuje větu správně. Což mi jako cizince pochopitelně velmi pomáhá. A usnadňuje mi to život víc, než bych myslela. U Händela nebo Verdiho je to úplně jinak. Tam musí člověk vědět, co zdůraznit a kam dát přízvuk. Janáček ale komponuje v rytmu řeči.

Řekla byste teď, že umíte česky?

Ne. Protože věty, které jsem se pro tuto operu naučila, v normálním životě moc nepomůžou. Nemůžu bohužel říct „ráda bych si dala pivo“ nebo „kudy se dostanu na nádraží“. Mám k dispozici jen pár slov o lásce, co říkám Lišákovi a mohla bych vyprovokovat slepice k feministické vzpouře. Ale to je mi celkem k ničemu.

Jestlipak se na jevišti hodně fixluje, když se zpívá v úplně cizích jazycích? Zachraňují se někdy zpěváci dadaistickým shlukem slabik?

No, někdy se to stát může. Ale ne při takové příležitosti, jako je tahle. Když se připravujete na Janáčka v češtině, je k tomu potřeba tolik času, že se text a hudba v hlavně dokonale propojí.

Které jazyky považujete pro operní zpěv za dobré a které jsou nepraktické?

Angličtina bohužel není dobrý operní jazyk. Má prostě příliš dlouhé vokály. Pro mě je každopádně vždycky těžké zpívat ve své mateřštině opravdu lyricky.

To je zvláštní: v populární hudbě je angličtina všudypřítomná, celý svět zpívá anglicky.

Ale s americkým akcentem. A vokály jsou širší, skoro jako v italštině.

Váš krajan Ian Bostridge, tenorista s vynikající německou výslovností, také říká, že se mu zpívá lépe německy než anglicky.

Německy, francouzsky, italsky, všechno je lepší než angličtina. Ale také hraje roli, kde se zpívá. Když mám v Anglii písňový večer a zpívám ve svém jazyce, mám také přímý kontakt s publikem. Nikdo nemusí listovat v programu nebo číst titulky, vnímá bezprostředně. V Německu je to jiné. Opravdu myslím, že německy lepší zpívám než mluvím.

Můžeme v rozhovoru také pokračovat zpěvem. Tedy aspoň vy.

To ne, děkuju.

Ian Bostridge se naučil německou výslovnost z poslechu nahrávek Dietricha Fischera-Dieskaua. Vy jste se podílela na jedné nahrávce písní Hugo Wolfa. Fischer-Dieskau se přitom nedá obejít, že?

To opravdu ne. To byl mistr písňové interpretace. Ale také jiní, Jonas Kaufmann, Elly Ameling nebo Diana Damrau mohou sloužit jako měřítko. Pro každý jazyk je úplně zásadní práce se soukromým koučem.

Je Diana Damrau, když už ji zmiňujete, také vzor pro budování kariéry? Jako úplně mladá sopranistka zpívala ve Frankfurtské opeře – tak jako vy – a teď je z ní světová hvězda. Věděla jste před vaším přesídlením k Mohuči, že se Frankfurtská opera považuje za výtečný odrazový můstek pro zpěvačky a zpěváky? Neplatí to jen pro Dianu Damrau, jako příklady prudkého skoku v kariéře mohou posloužit i Christiane Karg nebo Daniel Behle.

Zpívám teď pravidelně v Glyndebourne a v Royal Opera v Londýně a doufám, že přibudou další adresy. Frankfurt nebude moje konečná, ale teď je to moje zamilované místo, můj domov. Nemohu být dost vděčná intendantu, panu Loebemu. Slyšel mě v Londýně a pozval k předzpívání do Frankfurtu. Ale já chtěla nejdřív dokončit studium. A pak jsem se u něj ohlásila a zeptala se, jestli by pro mě měl místo.

Pokud jde o role ve Frankfurtu, jste teď velmi flexibilní. Je mezi nimi barokní opera, německá romantika, verismus i opereta. To testujete svůj hlas?

K tomu poznámku: je úplně v pořádku mít široké možnosti. Ale je velmi důležité, v jakém sledu přicházejí. Zpívat Gretel v Perníkové chaloupce a hned na to Belliniho, to by bylo těžké. Právě na začátku kariéry a v divadle jako je toto, s tak pestrým repertoárem, je potřeba takovou zkušeností projít a poučit se z toho. Specializace může přijít později. Teď zrovna zpívám moc ráda Händela: Kleopatra v Giuliu Cesarovi byla přímo moje zamilovaná role. To bych si dřív nepomyslela. Vždycky jsem si myslela, že je mojí favoritkou Sofie v Rosenkavalieru. Ostatně také jedna role, která se kvůli jazyku těžko učí. Scéna s předáním růže – ó jé, jak dlouho jsem se ji učila!
***

Vizitka:
Louise Alder se narodila v Londýně, chtěla být nejprve houslistkou jako její matka a zpěvu se začala učit relativně pozdě, v devatenácti letech. Studovala v Edinburghu a na Royal College v Londýně. Frankfurtský intendant Bernhard Loebe ji oslovil už po soutěži v Londýně (kterou nevyhrála), Louise Alder však chtěla nejprve dokončit studium. V angažmá ve Frankfurtu je od sezony 2014/2015. V Janáčkově Lišce Bystroušce zpívá titulní roli.

www.louisealder.co.uk

Leoš Janáček:
Das schlaue Füchslein
(Příhody lišky Bystroušky)
Hudební nastudování a dirigent: Johannes Debus
Režie: Ute M. Engelhardt
Scéna: Stephanie Rauch
Kostýmy: Katharina Tasch
Sbormistr: Markus Ehmann
Masky: Steve Wintercroft
Světla: Jan Hartmann
Video: Christina Becker
Dramaturgie: Mareike Wink
Frankfurter Opern- und Museumsorchester
Chor und Kinderchor der Oper Frankfurt
Premiéra 24. dubna 2016 Oper Frankfurt

Bystrouška – Louise Alder
Lišák – Jenny Carlstedt
Revírník – Simon Neal
Revírníková / Sova – Joanna Krasuska-Motulewicz
Rechtor – Beau Gibson
Farář – Magnús Baldvinsson
Harašta – Sebastian Geyer
Lapák / Datel – Nina Tarandek
Pásek – Michael McCown
Kohout / Sojka – Britta Stallmeister
Chocholka / Pásková – Nora Friedrichs

www.oper-frankfurt.de

Připravila a přeložila Vlasta Reittererová