Anja Harteros v Semperoper: od Arabelly k Maršálce

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Arabella 
Jednou z předností jakékoli recenze by logicky měla být rychlost, s níž její autor na danou událost zareaguje. Reflexe představení, od kterého uplynulo třeba už několik týdnů, obvykle zaujme jen málokoho, a u příspěvků, určených internetovému médiu, to platí dvojnásob. Přesto se domnívám, že některé zážitky získají na hodnotě až díky časovému odstupu, respektive další zkušenosti, která tu předchozí dokáže výrazně obohatit… Ale k jádru věci: o premiéře inscenace Straussovy Arabelly, která se odehrála dne 7. listopadu 2014 v Semperově opeře, jsem původně psát vůbec nezamýšlel. Poměrně rozsáhlý text jsem témuž titulu věnoval už po jeho uvedení na Velikonočním festivalu v Salcburku 12. dubna (můžete si ho přečíst zde). V Drážďanech se mělo jednat pouze o zopakování téže produkce v identickém obsazení. Tedy, až na jeden „detail“: paní Gabrielu Beňačkovou, salcburskou představitelku hraběnky Adelaidy, měla v saském hlavním městě nahradit rovněž renomovaná pěvkyně Gabriele Schnaut.Odlišností mezi oběma uvedeními se však nakonec přece jen našlo o něco více. Drážďanskou reprízu především nedlouho před jejím uskutečněním vzdala původně ohlášená Renée Fleming, a Arabella se tak rázem octla bez hlavní hrdinky. Vedení Semperovy opery ovšem nelenilo a neobyčejně rychle našlo adekvátní náhradu v podobě sopranistky, která měla původně dorazit až v prosinci jako Maršálka do série představení Růžového kavalíra. A snad je to jen můj subjektivní dojem, ale mám za to, že právě angažmá Anji Harteros se stalo nejen významnou přidanou hodnotou pro listopadovou Arabellu, ale že se této protagonistce podařilo mezi Arabellou a Růžovým kavalírem najít paralely až nečekané. Přestože od sebe vznik těchto oper Richarda Strausse a Huga von Hofmannsthal dělí téměř čtvrtstoletí (a přestože je jedna z jejich aktuálních inscenací o čtrnáct let starší než ta druhá), prošla Harteros oběma světy téměř jako jedna a táž hrdinka s lehkostí vídeňského valčíku, který je oběma dílům vlastní.Úvahy o hudební i dějové příbuznosti řečených děl konečně nejsou ničím novým. Jak už jsem zmínil ve svém dubnovém článku, s oblibou se do nich pouští například už vzpomínaná Renée Fleming. Ta je ochotna považovat Arabellu za mladou dívku, která se vstupem do prostředí vysoké aristokracie stává nejprve hraběnkou Madelein v opeře Capriccio a posléze zralou a zkušenou Maršálkou v Růžovém kavalírovi. Ve zpěvaččině podání jsou si všechny tři charaktery skutečně nápadně podobné, ale obávám se, že v zásadě bez toho, aby byl mezi nimi patrný nějaký zřetelný vývoj. Osobně jsem měl proto problém salcburské kreaci Renée Fleming beze zbytku uvěřit – s ušlechtilým hlasem s charakteristicky smyslným zabarvením má sice nesmírně elegantní, ale přece jen více než padesátiletá sopranistka blíže k Maršálce než k dívce na vdávání jménem Arabella.

Takovou křehkou slečnou už dnes samozřejmě není ani dcera řeckého otce a německé matky Anja Harteros. Letos dvaačtyřicetiletá zpěvačka, která je od svého vítězství v pěvecké soutěži v Cardiffu v roce 1999 doma na všech prestižních scénách v rolích oper od Händela a Mozarta po Verdiho, Wagnera či právě Richarda Strausse, však umí dokonale „klamat tělem“.Vysoká a štíhlá pěvkyně s dlouhými tmavými vlasy vplula do inscenace režisérky Florentine Klepper s téměř „náctiletým“ půvabem, který dodal jejímu výkonu značnou autenticitu. Hned po svém příchodu do omšelého vídeňského bytu, v němž sídlí její zchudlá hraběcí rodina, se tak její Arabella sympaticky pošťuchuje se svou nervní a frustrovanou sestrou Zdenkou (převlékanou a vydávanou z důvodů neexistence patřičného věna za „bratra Zdenka“), natěšeně se natřásá při pomyšlení na večerní ples, ale také rázně odmítá unylého nápadníka Elmera. Tím vším dodává příběhu tu pravou míru živosti, empatie i erotičnosti, zkrátka vše to, co její salcburská předchůdkyně skrývala spíše za jakousi fasádu distinguované noblesy.

Předchozí bezstarostnou atmosféru vystřídá ve druhém dějství okouzlení a zamilovanost – a není divu, mezi Arabellou Anji Harteros a jejím osudovým mužem Mandrykou, ztvárněným opět Thomasem Hampsonem, funguje na jevišti ta správná vzájemná chemie. Tím pochopitelnější je pozdější hrdinčino zoufalství, když ji Mandryka nespravedlivě obviňuje z porušení slibu a nevěry.Naštěstí se však na konci všechna nedorozumění vyřeší – Zdenka přizná svou dívčí podstatu, zmatený důstojník Matteo pochopí, že večer ve tmavém hotelovém pokoji strávil s ní, a nikoli s Arabellou, takže závěrečnému štěstí obou ústředních hrdinů už nic nebrání v cestě…

Kromě příběhu vzniku jedné velké lásky a překonávání překážek k jejímu naplnění lze však v této inscenaci nalézt určitě ještě mnohem víc. Přinejmenším realistický a uvěřitelný obraz přerodu sebevědomé dívky s řadou snů a ideálů v mladou ženu, která byla donucena si své představy ujasnit a učinit závažná rozhodnutí pro další život.Že pokládám úspěch tohoto pojetí z velké částí za osobní úspěch Anji Harteros, doufám z předchozích řádek jasně vyplývá. Důležité ovšem je, že kromě hereckého přínosu nezůstává pěvkyně své roli nic dlužna ani pěvecky. Svůj mladistvě znějící soprán se sytě zabarvenou spodní polohou má dokonale pod kontrolou v lyrických i dramatických pasážích, její technika i výrazové schopnosti doslova berou dech (samozřejmě posluchačům, nikoli jí). Téměř se nechce uvěřit, že se jedná o tutéž pěvkyni, které nečiní problémy zvládnout vražedné koloratury Händelovy Alciny, pestrou škálu výrazových poloh Verdiho Violetty nebo rozsáhlý part Elsy z Wagnerova Lohengrina. Co si tedy více přát?

Vlastně nic. V dráždanské Arabelle své skvělé výkony zopakovala plejáda hvězdných pěvců, jaká je pohromadě k vidění i ke slyšení jen zřídka: Albert Dohmen (hrabě Waldner), Daniel Behle (Matteo), Benjamin Bruns (hrabě Elmer), Daniella Fally (Fiakermilli) nebo Jane Henschel (Kartářka) byli ve svých rolích snad jen zřetelně uvolněnější a jistější než při ostře sledované velikonoční premiéře.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Strauss R.: Arabella (Semperoper Drážďany)

[Total: 5    Average: 4.2/5]

Vaše hodnocení - Strauss R.: Der Rosenkavalier (Semperoper Drážďany)

[Total: 3    Average: 4.3/5]

Související články


Napsat komentář