Balet Gala 2024 v Plzni přinesl zážitky z klasického tance

Mimořádné rozsahem, dramaturgickou koncepcí a tanečními výkony bylo Balet Gala 2024 v Divadle J. K. Tyla v Plzni, které se konalo 2. května v historické budově Velkého divadla. Před představením pozdravil diváky šéf plzeňského baletu Jiří Pokorný, uvedl celý večer a připomněl Mezinárodní den tance, u jehož příležitosti se plzeňské Gala konalo. Ocitoval proto i část z letošního poselství, jehož autorkou je argentinská tanečnice, primabalerína Královského baletu v Londýně Marianela Nuñez. Nuñez v něm apeluje na zodpovědnost současných umělců k historii, k jejím autorům, tanečníkům a choreografům, kterým mají budoucí generace naslouchat:

„Ať jsme si všichni vědomi toho, že nejsme jen diváci, ale jsme dědicové tradice stvořené uměním, důstojností a obětavostí…. Přestože je středobodem naší pozornosti budoucnost a přítomnost, bez pevných základů v minulosti, bez úrodnosti naší země, nemůže strom tance vzkvétat. Kořeny jsou tradice a zároveň živiny,“ říká mimo jiné Marianela Nuñez.

V duchu tohoto poselství se neslo i celé Gala. Akcentovalo klasický balet proložený moderními výstupy. Nadšené publikum ve zcela zaplněném hledišti aplaudovalo precizním provedením slavných pas de deux, duetům, sólovým variacím i ansámblům. Připraveno bylo dvacet čísel, v nichž účinkovalo sólově 30 tanečníků v čele se sólisty baletního souboru DJKT a vynikajícími zahraničními hosty. V Plzni vystoupili sólisté Bavorského státní baletu Bianca Teixeira a Ariel Merkuri, jejich bývalá kolegyně a nyní mezinárodní sólistka Melissa Chapski a další hosté z ciziny i našich tuzemských scén. Gala charakterizovala vysoká technická úroveň všech provedených čísel.

Stejně jako v minulých ročnících se tančilo na volné scéně, jejíž atmosféru určuje nasvícení. Tanec doprovázely vesměs kvalitní nahrávky (kromě nezřetelné Saint-Saënsovy Le Cygne), s jedinou výjimkou (Talisman) velmi dobře nazvučené.

Program otevřela půvabná neoklasická choreografie Jiřího Pokorného na hudbu z baletu Léo Delibese Sylvia (Marche et cortège de Bacchus). V podání stážistů a nových členů plzeňského baletu (od sezóny 2023/24) vyjadřovala velmi zdařile přirozenou radost z hudby a spontánnost mládí – tanečníci v bílém na jevišti, představujícím baletní sál, z prostého tréninku vytvoří hravý, a přitom efektní výstup. Mnozí z tanečníků se v průběhu večera představili i v dalších sólových číslech.

Členka souboru Cynthia Brandan tančila se svým kolegou Karlem Roubíčkem hned v následující sugestivní současné choreografii Complici reciproci (Vzájemně sympatizující) Riccardo Gregolina na 6 Moments Musicaux, op. 16., No 4 in E minor Sergeje Rachmaninova pro klavír.

Kako Sawai, stážistka souboru, vrátila publikum ke klasice křehkou variací z Pas de deux P. I. Čajkovského (chor. George Balanchine) a stážista Go Minakami precizním provedením variací Solora z Bajadéry Ludwiga Minkuse (chor. Marius Petipa).

K vynikající inscenaci Raymondy Alexandera Glazunova, kterou v DJKT nastudovala před lety choreografka Jelena Panková, se publikum mohlo vrátit velkolepým pas de deux Raymondy a Jeana de Brienne, ovšem v originální choreografii Mariuse Petipy ve skvělém podání sólistů plzeňského souboru Mami Mołoniewicz a Karla Audyho. Preciznost, výtečná souhra a celková elegance pohybu s přesvědčivostí výrazu byly společným jmenovatelem provedení, jež publikum oceňovalo spontánními aplausy.

S tímto pas de deux kontrastoval následný výstup dvojice mladičkých italských tanečníků z Art Studio Danza Neapol Mathiase Castellana a Fiorentina Cardilla v choreografii Inertia (Nečinnost, Setrvačnost) (chor. Francesco Annarumma, hudba Travis Lake). Chlapci v černých trikotech s bílým pruhem na bocích vnesli na jeviště stroze pojaté pohyby, až geometricky přesné, čemuž odpovídal i hudební doprovod.

Do bohatého světa romantiky s jeho tajemným kouzlem a lidskými dramaty přenesli publikum Julia Köhler (Jugendkompanie Wiener Staatsoper) a člen plzeňského baletu Simone Carosso v krásně provedeném křehce emotivním pas de deux z La Sylphide norského skladatele Hermana von Løvenskjolda a v historické choreografii dánského choreografa Augusta Bournonvilla z 30.let 19. století. Byl to první výstup plzeňského Gala, jenž svedl dohromady domácí tanečníky s hosty. Mladí tanečníci oslovili publikum v pas de deux Sylphidy a Jamese i pravdivostí vyjádření tohoto pohádkového a v pravdě osudového setkání člověka s vílou.

Bianca Teixeira a Ariel Merkuri z Bavorského státního baletu se představili během večera dvakrát. V první půli tančili moderní Morphology II (chor. Rafael Vedra, hudba Jóhann Jóhannsson), která byla k éterické La Sylphide zdařilým kontrastem. Působivě v sobě snoubila modernu s klasickým špičkovým tancem, vynikla díky přesné souhře a vysoké estetice pohybu obou tanečníků.

Vhodně na ni navazovala originální i vtipná choreografie členů plzeňského souboru Mami Mołoniewicz a Mariuse Mathieu Into the maze (Do bludiště) na moderní hudbu TAKAX music pro tři tanečníky. Spolu s autory choreografie bloudil mezilidskými vztahy na „jevišti života“ v precizní souhře Justin Rimke.

Závěr první části patřil výtečnému pas de deux z Dona Quijota Ludwiga Minkuse v klasické choreografii Mariuse Petipy. S Melissou Chapski tančil sólista baletu DJKT Gaëtan Pires. Dynamický výstup byl ukázkou brilantní techniky a precizní partnerské souladu; výkony a bezprostřednost obou tanečníků, jež publikum oceňovalo nadšeným potleskem, dovršily ono těžko definovatelné, leč hmatatelné spojení hlediště s jevištěm, které se tvořilo od prvního výstupu a sílilo s každým dalším.

Suita ze 2. jednání Labutího jezera P. I. Čajkovského v choreografii Jiřího Horáka podle Lva Ivanova, které má DJKT na repertoáru, otevřela druhou část večera. V sólových rolích Odetty a Prince zazářili sólisté souboru Afroditi Vasilakopoulou a Justin Rimke, účinek provedení umocnila výborná nahrávka.

Proslulé baletní číslo Umírající labuť Michaila Fokina na hudbu violoncellového sóla Le Cygne (Labuť) z hudební suity Le carnaval des animaux (Karneval zvířat) Camille Saint-Saënse vytvořené pro primabalerínu Annu Pavlovou, touží mít v repertoáru snad každá tanečnice. Choreograf Francesco Annarumma ovšem postavil novou choreografii Il Canto del Cygno (Labutí píseň) určenou pro chlapce, ztvárnil ji mladíček z neapolského Art Studio Danza Mathias Castellano. Jednalo se o diskutabilní choreografii, provedenou sice precizně, ale zákonitě bez poezie originálu.

Krásu a plnou eleganci přinesl následný duet z inscenace Rhapsody in C sólistů Ballett Theater Chemnitz. Anna-Maria Maas a Jean-Blaise Druenne v choreografii Sabriny Sadowske tančili oděni v bílém působivý duet George and Kate; oslovili nejen vytříbenou technikou, ale celkovou kultivovaností projevu.Neoklasicky pojatá choreografie přinesla čistotu, přirozenou krásu pohybu v jednotě s hudbou – jímavé Andante largamente ze symfonické suity On The Waterfront Leonarda Bernsteina si publikum mohlo vychutnat v kvalitní nahrávce.

Eleganci přinesla i etuda Mami Molonievicz Senkou (Záblesk), kterou poprvé představila na Baletních inspiracích DJKT v roce 2022. Sólistka v černém trikotu a na špičkách v duetu s Justinem Rimkem vyjádřili působivě pomíjivost i sílu okamžiku.

Další efektní a vysoce náročné pas de deux vyvolalo nadšené ovace, když na jeviště vtančili laureáti Europa Ballet Contest Brno 2023 Hinata Doi a Chikara Araki (Taneční konzervatoř hlavního města Prahy). Svým tancem s obdivuhodně provedenými náročnými prvky oživili balet Talisman italského skladatele a dirigenta Riccarda Driga v choreografii podle Mariuse Petipy.

Spojení opery a baletu připomněla Cynthia Brandan (DJKT) sólovým výstupem (chor. Alberto Alonso) na hudbu mezihry před 4. dějstvímopery Carmen Georgese Bizeta.

Současný pohled na klasiku přinesl výstup sólistů baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě – Eleonora Ancona a Francesco Fasano tančili pas de deux z Coppéllie Léo Delibese (chor. Giorgio Madia). Svéráznou verzi díla od tohoto současného choreografa má ostravský balet nyní na repertoáru. Madia v ní specifickým způsobem spojuje klasický taneční slovník s moderními i gymnastickými prvky (v tomto výstupu to byl např. kotoul), složkou takto vzniklého tanečního celku je i pantomima.

Originální spojení pohybu se světlem a tmou opět uplatnil ve své ryze moderní technicistní choreografii A. I. sólista baletu DJKT Richard Ševčík. Téma umělé inteligence vyjádřil lomy paprsků, jimiž se proplétají a jsou jimi atakovány unifikované postavy muže a ženy v podání Anety Paškové (DJKT) a hostujícího Michala Lennera (autoři elektronické hudby Pavel Lochman a Jan Rejent).

Výtečný byl svou koncepcí a provedením nápaditý výstup Junior Ballett München ¾ Preludes choreografa Richarda Siegala na klavírní jazzové skladby George Gershwina. Představili se v ní tři tanečníci Parker Gamble, Harry Ashton-Ireland, Simon Adamson-De Luca a dvě tanečnice Rebecca Rudolf a Malika Aithala. Jejich jednoduché kostýmy korespondovaly s meziválečnou atmosférou první poloviny 20. století. Junior Ballett München přinesl na jeviště svěžest až rozverné choreografie, nonšalanci, hravost, bezstarostnost. Ovšem ona zdánlivá jednoduchost tkvěla v absolutní souhře, vysoké technické úrovni a v perfektním souznění choreografie s hudbou.

Gala vyvrcholilo klasickým baletem. Pas de deux z Korzára Adolphe-Charlese Adama (i jej měl balet DJKT na svém repertoáru) přivedlo zpět na plzeňské jeviště sólisty z Bavorského státní baletu Biancu Teixeiru a Ariela Merkuriho. Po výtečné moderně nyní tančili strhující klasiku. Bravurní piruety, elektrizující skoky vyvolávaly jeden aplaus za druhým, takže závěr pas de deux už tančili nejen za doprovodu nahrávky, ale i neutuchajícího bouřlivého potlesku.

Balet Gala 2024 v Divadle J. K. Tyla přineslo výjimečný umělecký zážitek střídající v harmonické dramaturgii klasiku s modernou. Bylo rovněž reprezentativním večerem pro celý baletní soubor Divadla J. K. Tyla; v náročných a výsostně uměleckých výstupech z klasických baletů mohli jeho sólisté plně prokázat své vysoké technické kvality, ansámblová čísla pak potvrdila celistvost a kompaktnost souboru a jeho celkový potenciál. Balet Gala 2024 bylo oslavou tance v jeho plné kráse.

Psáno z představení 2. května 2024, Divadlo J. K. Tyla, Velké divadlo.