Caldara: hádka mezi láskou nebeskou a pozemskou

Děj oratoria je prostý – o hříšnou Magdalénu se přetahují dva Amorové: jeden představuje tělesnou lásku a nabízí všechna pozemská potěšení. Druhý poukazuje na odměnu všech, kdo žijí ctnostně a čeká je nekonečná radost na nebesích. Magdalénu přesvědčuje i její sestra Marta a Ježíš, kterého na své cestě za napravením potká.

Téměř tříhodinové představení není podívanou pro každého, střídají se sólové árie a recitativy, vznešené verše (v programové brožuře vzorně přeložené) hovoří stále na stejné téma a obsah je předvídatelný, bez dramatických zvratů. Kupodivu Caldaru nenapadlo až na jeden duet ozvláštnit hudební průběh kombinováním hlasů v triu, kvartetu a dalšími, ani samostatnějšími čísly orchestru. Ten se omezil většinou jen na funkční introdukce dalšího sólového výstupu. Nicméně jednotlivá čísla byla dokonalými vybroušenými klenoty, které by potěšily i při poslechu samostatně.

Asi nejvýraznější dvojicí byli právě dva Amorci. Toho pozemského skvěle ztvárnila altistka Sonia Prina, svůdná pokušitelka, ďáblík i ironická a drsná „hlavní záporačka“ příběhu. Osobitá pěvkyně s bravurní technikou, která se nezalekne ani nejrychlejších hlasových figurací a plní je energicky a s přesností. Na její výstup jsem se vždy těšila a v průběhu oratoria se obtížnost jejích árií stále zvyšovala (ve druhém aktu náročná árie Orribili, terribili s působivým furioso v orchestru). Pravým protikladem jejího sytého altu byl světlý kontratenor Raffaele Pe, který se vzhledem ke svému nebeskému poslání dotýkal opravdu skvostných hlasových výšek (v árii Spera, consolati v prvním aktu předvedl i obdivuhodnou znělost nejvyšších rejstříků a hrdinný výraz). Hádky a výměny obou Amorů, které vyústily v náročný rychlý duet v první části, bavily diváky.

Francesca Aspromonte jako Magdaléna působila vedle těchto výrazných charakterů skoro až všedně, svou roli kajícnice – bezesporu ze všech nejrozsáhlejší – naplnila solidně, bez nedostatků, znělým, zdravým, ale současně ničím zvláštním hlasem. K nejhezčím momentům patřila čistá prostá melodie, jednoduchá píseň smutné Magdalény, vroucně zazpívaná (Voglio piangere). Srdcem oratoria se stala její obrovská dlouhá árie Pompe inutili, kladoucí na sopranistku ty nejtěžší nároky. Jejím alter egem v orchestru bylo violoncello, které provázelo postavu Magdalény ve většině čísel, a s vysokou intenzitou výkonu. Cellistka nakonec za to sklidila potlesk srovnatelný s pěvci.

Vedle nadpozemských figur zde vystupovaly i realistické postavy jako Marta, sestra Magdalény. Zpívala ji Silvia Frigato čistým jasným sopránem, ve výškách hezky stříbřitě zabarveným. Do příběhu se vmísí i falešně moralizující Fariseo (basista Hugo Oliveira), který Magdaléně nepřeje odpuštění; Caldara jeho projev ironizuje fádním kolovrátkovým doprovodem orchestru. Roli Krista uvedl český tenorista Václav Čížek, mladý talentovaný pěvec.

Václav Luks dirigoval barokní orchestr po celou dobu od cembala, na nějž vestoje i hrál – dost slušný sportovní výkon při délce koncertu! Orchestr naplnil Caldarovu partituru emocemi, z jeho hry tryskala energie a radost, a čím náročnější a bravurnější byla partitura, s tím větší radostí si to zahráli. Tak to má být.

Hodnocení autorky recenze: 80 %

Maddalena ai piedi di Cristo
Dirigent: Václav Luks
Francesca Aspromonte (soprán)
Silvia Frigato (soprán)
Václav Čížek (tenor)
Raffaele Pe (kontratenor)
Sonia Prina (alt)
Hugo Oliveira (bas)
Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704
20. února 2018 Dvořákova síň, Rudolfinum Praha

program:
Antonio Caldara: Maddalena ai piedi di Cristo

www.collegium1704.com