Křičkův Bílý pán na pomezí žánrů

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Ostravský operní soubor na den výročí vzniku samostatného československého státu připravil první premiéru komické opery Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší Jaroslava Křičky (1882–1969). Po více než osmi desítkách let dílo zaznělo znovu živě, a to ve vitální inscenaci režiséra Ondřeje Havelky a v přesvědčivém hudebním nastudování Davida Švece. Provedení zaujalo jak celkovou kvalitou nastudování a vtipem, tak hudebním charakterem díla, které lze srovnávat především s operou Ernsta Krenka Jonny vyhrává, provedenou Státní operou v roce 2018.

Národní divadlo moravskoslezské, Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší (foto Martin Popelář)
Národní divadlo moravskoslezské, Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší (foto Martin Popelář)

Žánr Bílého pána

Operu Bílý pán lze s určitými žánrovými výhradami počítat k nemnoha dílům operního žánru tzv. Zeitoper (časové opery, tedy opery své doby). Pro tento žánr, který byl typický pro pozdní období Výmarské republiky, je příznačné začlenění dobových tanečních melodií nebo dobových šlágrů, a to jednak přímo s využitím populárních rytmů, jednak s cílem groteskním nebo parodickým. Ve většině děl jsou použity i jazzové rytmy a taneční hudba populární v Severní Americe. Druhým znakem Zeitoper je úzké spojení s moderním životem a libreta obsahují technické prostředky a výdobytky doby, jako je telefon, psací stroje, rozvod horké vody, fotoaparáty, moderní výrobní stroje, filmové ateliéry nebo dopravní prostředky jako vlaky, zaoceánská loď, letadlo, ale i výtahy. V Bílém pánu je to například zapojení psacích strojů v prvním obraze s předepsaným notovým zápisem úderů. Velký vliv na podobu Zeitoper měl tvar tehdejší divadelní revue se střídáním módních pěveckých a tanečních čísel i mluvených skečů, často ve výrazné výpravě obohacené o technické scénické efekty. Dalším významným inspiračním zdrojem byl film, který byl v některých operních dílech i organicky začleněn do děje. Ve všech dílech vyjma tragické opery Strojník Hopkins (Maschinist Hopkins) Maxe Branda a scénické kantáty Lindbergův let (Der Lindbergflut) se prolínají karikaturní postupy s civilní tematikou. Období obliby Zeitoper je relativně krátké. Za počátek lze považovat senzační úspěch Krenekova díla Jonny vyhrává (Jonny spielt auf) s premiérou v únoru 1927. Dílo, které jsme měli možnost nedávno poznat i na jevišti Státní opery Praha. Konec a zrušení Výmarské republiky v únoru 1933 byl zároveň koncem Zeitoper. Vedle nejznámějšího díla tohoto žánru, již zmiňované opery Jonny vyhrává Ernsta Kreneka, je třeba jmenovat ještě parodickou, byť námětem v podstatě tragickou jednoaktovku téhož skladatele Diktátor (Der Diktator, 1928), inspirovanou charakterem Benita Mussoliniho. Krenek je autorem i další krátké opery Schwegewicht oder Die Ehre der Nation (Těžká váha, 1928), k jejímuž libretu byla hlavní inspirací postava boxerského šampiona Maxe Schmelinga. Paul Hindemith přispěl k žánru nejprve krátkou operní groteskou ve formě palindromu Hin und zurück (Tam a zpátky, 1927), postavenou na vtipnosti změny směru odvíjené zápletky, a pak tříaktovou komickou operou Neues vom Tage (Právě vyšlo, 1929). Strojník Hopkins (1929) německého skladatele Maxe Branda s hudbou průmyslových strojů a levicovou ideologií byl uveden jako dobová senzace i v Národním divadle v Praze již roku 1930. Americký skladatel, známý experimentátor George Antheil zkomponoval pro Duisburg operu Transatlantic (1930), jejíž děj je umístěn na palubu zaoceánské lodi. K žánru přispěl i Kurt Weill, ale jeho díla mají svébytnou poetiku přesahující hranice žánru Zeitoper. Jako oslavu techniky, lidské vytrvalosti a umu lze chápat scénickou kantátu Lindbergův let (1929). Spojení parodie a anarchismu přináší Weillova jednoaktovka z fotoateliéru Der Zar läss sich photographieren (Car se nechává fotografovat, 1928) a blízká žánru Zeitoper je i jeho opera Záruka (Die Bürgschaft, 1932). Další díla, jako vysoce zábavná čtyřicetiminutová opera Achtung! Aufnahme! (Pozor! Natáčí se!, 1930) Wilhelma Grosze, situovaná do natáčení němého (!) filmu, zůstávají stále nepovšimnuta dramaturgy operních divadel. Českými díly blízkými žánru Zeitoper jsou především Tři přání Bohuslava Martinů (komponováno 1929, ale uvedeno až 1971), ovšem v díle převládá vliv francouzského dadaismu, a právě Bílý pán Jaroslava Křičky.

Národní divadlo moravskoslezské, Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší (foto Martin Popelář)
Národní divadlo moravskoslezské, Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší (foto Martin Popelář)

Historie vzniku Bílého pána

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments