Chápu, že lidi zajímá nahlédnout do naší kuchyně. Ptali jste se houslisty Jiřího Vodičky

Koncertní mistr České filharmonie, houslista Jiří Vodička odpovídá na otázky čtenářů Opery Plus

Vážený pane Vodičko, s velkým zájmem sleduji vaši úspěšnou kariéru. Jak jste spokojen s novým nástrojem, utáhne i symfonický orchestr? Dočkáme se v brzké době vašeho nového CD? Děkuji vám za odpovědi a přeji mnoho zdraví a úspěchů ve vaší náročné práci. (Jiří Fiala, Hanušovice)

Milý pane Fialo, jsem nesmírně spokojen s nástrojem, který mám zapůjčený rodinou Jiřího Bělohlávka. Je to Joseph Gagliano z roku 1774 a je opravdu skvostný. Je to jeden z mála nástrojů, který svou zvukovou kvalitou převyšuje svoji tržní cenu.

Na nové CD se těšit určitě můžete. S pianistou a kolegou Martinem Kasíkem už jen dolaďujeme termíny. Snad se nám to vzhledem k velkému časovému vytížení povede co nejdříve.

Dobrý den, pane Vodičko, jak jste spokojený v České filharmonii? Nelitujete přece jen, že jste nejspíš musel omezit svoje sólové aktivity? Připravujete v této sezoně jako sólista nějaký svůj společný koncert s Českou filharmonií? Děkuji za vaše odpovědi. (Ženíšková)

Milá paní Ženíšková, děkuji vám za dotaz. Jsem strašně rád, že mohu být součásti tak skvělého týmu muzikantů, jako je Česká filharmonie. Myslím si, že být jejím koncertním mistrem mi spíše pomáhá v sólových aktivitách nežli naopak. Na letošním Novoročním koncertu jsem vystoupil s Českou filharmonií jako sólista a moc jsem si to se svými kolegy užil. V příštím roce mne s nimi čeká Prokofjevův houslový koncert.

Co vás v životě nejvíc stimuluje? (Ilona K., Praha)

Je to moje rodina a radost z krásné hudby, která mne naplňuje štěstím. Když stojíte na pódiu a máte ten dar předat publiku své nejniternější emoce a posluchači vás za to ocení potleskem, pak je to to, co mě žene kupředu v mé práci.

Kolik a jak drahých máte doma houslí a na jaké nejraději hrajete? (Vanda)

Hraji na nástroj Josepha Gagliana 1774, který mám zapůjčený, a vedle toho mám skvělý italský nástroj neznámého autora z osmnáctého století. Oba nástroje jsou velice cenné a zvukově krásné.

Dobrý den, rád bych se zeptal, jak velký je váš úvazek v České filharmonii, čili kolik koncertů musíte za sezonu na postu koncertního mistra odehrát. Je to stejné číslo jako u pana Špačka? A jak tento počet vychází při porovnání s ostatními vašimi kolegy houslisty v orchestru? S panem Špačkem se domlouváte sami, kdo z vás který koncert bude hrát, nebo to určuje někdo jiný? Děkuji předem za vaše odpovědi a omlouvám se, pokud jsou moje dotazy příliš zvídavé, ale opravdu mě to velmi zajímá. Přeji vám mnoho úspěchů! (Václav Bušta, Praha)

Dobrý den, chápu, že lidi zajímá nahlédnout do naší kuchyně:-) S kolegou Špačkem si dělíme sezony napůl. Vzhledem k tomu, že má Josef Špaček o něco menší úvazek než já, doplňuje ho Jan Mráček jako hostující koncertní mistr. Sezony si vždy dělíme jen my dva bez zásahu ostatních kolegů.

Máte své oblíbené publikum? (Radek)

To víte, že mám. To naše české přece:-)

Dobrý den, můžete prozradit, z jaké rodiny pocházíte a kdo vás k hudbě přivedl? V kolika letech jste začal hrát na housle a jestli se vám to nikdy neprotivilo? Přeji vám hodně úspěšných koncertů a spokojených fanoušků! (Marta Greiffová, Brno)

Dobrý den, začal jsem hrát na housle v šesti letech. Moji rodiče, byť nejsou profesionální hudebníci, mě přivedli do Základní umělecké školy v Ostravě, abych se nějakému nástroji alespoň trochu naučil. Později se pak ukázalo, že se mnou housle zůstanou celý život. Nebyl jsem dítko odmítavé, ale sám jsem cvičit nechtěl a nechodil. Byl jsem, jak mě tehdy nazvala učitelka v první třídě, takový „dobry synek“🙂

Máte vy nebo orchestr jako celek možnost zasahovat do výběru repertoáru? (MB)

Výběr repertoáru navrhuje a předkládá umělecké radě, která je složena ze zástupců orchestru, šéfdirigent. Pravidelně se scházíme a vždy před uzavřením nové sezony odsouhlasíme nebo navrhneme změnu v jejím programu.

Dobrý den, pane Vodičko, co říkáte na výběr nového šéfdirigenta pana Byčkova? V čem si myslíte, že je jeho nejsilnější stránka, a v čem se jeho styl práce nejvíc odlišuje od Jiřího Bělohlávka? (Otakar S., Praha)

Dobrý den, abych to vzal zeširoka, a přitom ne dlouze. Pan šéfdirigent Bělohlávek odstartoval novou éru České filharmonie, která sklízí úspěchy doma i v zahraničí. Její image ve světě stále roste. Tento trend, který pan Bělohlávek započal, pokračuje i naším novým šéfdirigentem Byčkovem. Je to dirigent světového formátu, který má jasné představy o našem hudebním směřování a neustálém zdokonalování, což oba dirigenty spojuje.

Dobrý den, ke kterému repertoáru máte nejblíž? A mění se vaše preference nějak s věkem? Ať se vám i nadále daří! (P. Steinerová)

Dobrý den, já osobně mám nejraději období romantismu, neboť to dává interpretovi nejsvobodnější pohled na skladbu a její projev. Může do ní vložit sám sebe mnohem více nežli u baroka nebo klasicismu, které jsou svými pravidly svázanější.

Dobrý den, jak se udržujete v dobré kondici? Kolik hodin denně cvičíte? A sportujete nějak? (Bára)

Dobrý den, v kondici mě udržují hlavně mé děti, neboť když jsem doma, dokáží mě dostat ven na zahradu. Jinak bych měl vždycky co na práci:-) Ale pravdou je, že když hodně cestuji a trávím čas za volantem nebo třeba v letadle, snažím se občas běhat nebo si trochu zacvičit na záda. Pak to sice zkazím dobrým jídlem, ale to už prostě k životu patří:-) Jinak se snažím cvičit tak dvě až tři hodiny denně.

Co říkáte na současnou módu standing ovations a na tleskání mezi větami? (Hrazdílkovi)

Standing ovations, pokud jsou upřímným vyvrcholením emocí u publika, jsou tím nejkrásnějším poděkováním pro každého umělce i soubor. Ve světě jsem se samozřejmě setkal i s publikem, pro které se to stává spíše módou. Nebo také naopak, že publikum sice nepovstane, ale skutečný prožitek a zážitek v lidech zůstává mnohem déle a je hodnotnější. Myslím, že reakce publika vždy závisí na individuálním prožitku každého člověka. Co se týká potlesku mezi větami, já v tom tak puntičkářský nejsem. Pokud někdo běžně na koncerty nechodí a přesto přijde, mám radost, i když zatleská tam, kde se to nemá.

Dá se v Česku vážnou hudbou dobře živit? Nebo to mohou říct jen ti vyvolení? (Denisa Vaculíková, Praha)

To je strašně těžká otázka, respektive odpověď. Začíná to už u toho, že dítě začíná kolem těch pěti let života a vůbec neví, jestli se snaha jeho a rodičů vůbec později zužitkuje. Myslím si, že není důležité vychovávat své děti s cílem být tím nejlepším, pokud rodiče a učitel vidí, že tomu tak těžko může být. Znám lidi, kteří hrají velmi dobře, chodí hrát koncerty, ale přitom jsou to právníci nebo lékaři nebo i kandidáti na prezidenta České republiky:-) Myslím si, že pokud se člověk rozhodne pro profesionální dráhu hudebníka, tak to nikdy nebude mít lehké. A v čem to taky je „lehké“?

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi.

 

VIZITKA
Jiří Vodička (1988), koncertní mistr České filharmonie, sólista a komorní hráč, patří k nejvýznamnějším a nejvyhledávanějším českým houslistům. Už v dětství na sebe upozornil vítězstvími v mnoha soutěžích – zejména v Mezinárodní houslové soutěži J. Kociana, Prague Junior Note a Čírenie talentov (Slovensko). V roce 2002 získal první cenu na mezinárodní houslové soutěži Beethovenův Hradec a v témže roce i cenu pro nejlepšího účastníka houslových kurzů Václava Hudečka, se kterým následně absolvoval desítky koncertů po celé České republice. V roce 2004 si titul absolutního vítěze odnesl také z prestižní mezinárodní houslové soutěže Louise Spohra konané v německém Výmaru. V roce 2008 si přivezl první a druhou cenu ze světově proslulé soutěže Young concert Artist, která probíhala v Lipsku a v New Yorku.

Ve svých čtrnácti letech byl Jiří Vodička mimořádně přijat na vysokou školu – Institut pro umělecká studia v Ostravě, a to do třídy renomovaného pedagoga profesora Zdeňka Goly. V roce 2007 zde uzavřel studium magisterským titulem.

Jiří Vodička pravidelně vystupuje jako sólista s mnoha význačnými českými i zahraničními orchestry, a to například s Českou filharmonií, Pražskou komorní filharmonií, Symfonickým orchestrem FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a jinými. Z těch zahraničních jsou to například Qatar Philharmonic Orchestra, Neue Westfalen Philharmonie. Je dlouholetým sólistou předního čínského orchestru Wuhan Philharmonic Orchestra. Spolupracoval či spolupracuje také s významnými dirigenty Jiřím Bělohlávkem, Jakubem Hrůšou, Tomášem Netopilem a jinými.

V roce 2014 natočil pro Supraphon své debutové sólové album „Violino Solo“, které obsahuje jedny z nejtěžších skladeb pro sólové housle a které bylo pozitivně přijato kritiky u nás i v zahraničí. Mnohé z jeho koncertů byly natočeny Českou televizí, Českým rozhlasem nebo německým ARD.

Jako komorní hráč vystupuje s vynikajícími českými pianisty Martinem Kasíkem, Ivem Kahánkem, Ivanem Klánským a Miroslavem Sekerou. V roce 2011 byl pozván slavným houslistou Gidonem Kremerem a společně s mnoha světovými umělci vystoupil na jeho festivalu Kammermusikfest v rakouském Lockenhausu. Bývá pravidelně zván na významné festivaly – například Pražské jaro, Janáčkův máj, Hohenloher Kultursommer, Choriner Musiksommer a jiné. Od roku 2012 je členem Smetanova tria, se kterým natočil dvě CD pro Supraphon, jež získala prestižní ocenění BBC a Diapason d’Or.

V roce 2015 se stal koncertním mistrem České filharmonie. Je pedagogem na Pražské konzervatoři a Ostravské univerzitě.

Hraje na italský nástroj Joseph Gagliano 1774.
(zdroj jirivodicka.cz)

www.jirivodicka.cz