Co se také psalo o Verdiho Macbethovi

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Zařazení Verdiho Macbetha na repertoár musíme především ocenit jako cennou příležitost k dokonalejšímu poznání tvorby velkého Itala. Ponechme stranou, zda by naše opera neměla plnit důležitější úkoly. Rozhodně však bylo vynaloženo vše, aby se Macbethu několika obratnými zásahy režie, pečlivým nastudováním, pěknou výpravou a v neposlední řadě výtečným obsazením důležitých rolí zajistily co nejlepší interpretace a účinek. Pro role krále Duncana a Hekate, které jsou v originále němé, byly použity verše Shakespearovy respektive Schillerovy; v prvním případě se tím nedosáhlo nijak výrazně lepšího výsledku.

Pro roli Macbetha byl zvolen Alfred Jerger, jistě jeden z těch zástupců barytonového oboru v naší opeře, který také disponuje hereckými kvalitami, a ty jsou zde žádoucí. Stejně se můžeme potěšit jeho výtečnou hlasovou kulturou, již má ve Verdiho melodiích tak bohatou příležitost projevit, a hrou, do které pod neúprosným tlakem osudu – ztělesňovaným čarodějnicemi – vnáší lidsky působivý výraz.Zvláštní požadavky na interpretku klade role Lady Macbeth. Zpěvačce musí být vlastní dobře vypěstovaný umělecký vkus, aby mohla tuto démonickou ženu oživit a být schopna spojit belcanto s uvěřitelným patosem. Paní Gertrud Rüngerová řeší oba úkoly výtečně. Ve vedlejších rolích je na prvním místě Mayr jako Banco, Duhan hraje krále, Anne Michalsky zpívá komornou, Kalenberg Macduffa a Galos Malcolma. Pod působivou choreografií čarodějnic je podepsán Toni Birkmayer. Alfred Roller se postaral o působivé dekorace. U dirigentského pultu Clemens Krauss, který dovedl mistrovsky Verdiho dílo k úspěchu, na němž se v první řadě podíleli představitelé Macbetha a Lady, jimž se hodně tleskalo.

(Reichspost – 29. 4. 1933 – A. W.)
***

V Čechách se dostal Macbeth na jeviště poprvé v Novém německém divadle 30. listopadu 1935:

Schéma italské ansámblové a sborové opery, jak ji mladý Verdi poznal u Donizettiho a Belliniho, dává základní obrys také Macbethovi, avšak ve výstavbě důležitých scén je často cítit tvůrčí síla, jejíž zásluhou zůstává ponurost a tíha Shakespearovy tragédie v hudební atmosféře zachována. Platí to především pro dramatickou individualizaci hlavních postav Macbetha a Lady Macbeth a také pro charakteristicky vybavená proroctví čarodějnic a zjevení. V druhé polovině opery prospělo instrumentálnímu zvuku zjemnění a smyslové zintenzivnění pozdějšího pařížského přepracování. Libreto si pochopitelně vypůjčuje ze Shakespeara postavy a osudové zápletky pouze v základních rysech, aby mohl odvážný jazyk i bohatý dramatický základ děje sloužit opeře. Macbeth je tedy jen stínem Shakespeara, ale je to pravý Verdi, s veškerým hudebním bohatstvím vášnivého melodika a se záblesky, slibujícími budoucího hudebního dramatika. Po prvních dvou dějstvích, která vrcholí pompézními finále, upoutá třetí dějství dramatickým recitativem a strašidelným zvukovým světem scény zjevení. Nejvýše stojí závěrečný akt s působivým sborem uprchlíků, příšernou náměsíčnou scénou Lady, se směle pojatou fugou bitevní scény a skvělým vítězným hymnem.

Provedení vytěžilo z díla veškerý hudební obsah a dramatický význam. George Szell soustřeďuje kontrasty tragického napětí a jejich operistického uvolnění v bohatě odstupňované škále dynamiky k dokonalé jednotě instrumentální a vokální složky.Režisér Renato Mordo udržuje ve fantazijně promyšlené scénografii Franka Schultese tísnivou ponurost prostředí a působivě přiřazuje k rámci scén čarodějnic pohybové sbory v choreografii Gret Eppinger. Rose Pauly je dramaticky silně procítěná Lady Macbeth, plná herecké energie a úchvatná pěveckým výrazem, který se stupňuje k fulminantnímu nasazení ve výškách.Mocně formuje Josef Schwarz postavu Macbetha; hlas zní plně a rozhodně. S Macduffovou árií vystupuje naléhavě Adolf Fischer, Julius Gutmann nese Bancovo ariózní břímě. Lotte Madak a Kurt Baum jsou důležitými oporami ansámblu. Zvláštní chvála náleží sborům, nastudovaným H. G. Schickem, na výjimečně zdařile nastudovaný sbor uprchlíků může být hrdý. Vyprodané divadlo dávalo najevo projevy spokojenosti a radosti – znamení zajímavého, operního večera, bohatého uměleckými hodnotami obdarovaného divadla.

(Deutsche Zeitung Bohemia – 1. 12. 1935 – Leo Schleissner)
***

Na českém jevišti byl Macbeth poprvé uveden 23. dubna 1937 v Ostravě:

Ostravská opera připravila československou premiéru při renesanci Verdiho díla, umělecky nově objeveného Macbetha, k němuž libreto podle Shakespearova dramatu napsal Piave: libreto přeložil do češtiny Karel Kügler. Je několik příčin, proč tato opera nedosáhla obliby jiných oper Verdiho. Slohově jednostranná, těžce jevištně srozumitelná dějovost, naivní obraty libreta, ale i hudebně stereotypní útvary rytmické, melodické i formální, jimiž je partitura této jednotvárně chmurné opery přeplněna, rozvrh na uzavřená čísla tak dokonale mechanický způsobil, že při našem provedení se zmocnila obecenstva zřejmá únava, ačkoli provedení, zejména po hudební stránce, mělo pravý operní elán. Při tomto kritickém zjištění nelze zapřít, že je tu řada rytmicky strhujících scén, že je tu vervní melodika pateticky vzrušená a instrumentace, sborové i ansámblové scény mají skvělý zvuk a hlavně obě ústřední postavy v dramatu tu dávají hercům mnoho možností uplatnit se herecky a zejména pěvecky. Středem zájmu byl při našem provedení Macbeth Herberta Walderse. Můžeme říci, že tento velkým fondem nadaný hrdinný baryton nás překvapil ve všech částech svého rozsáhlého partu, který jeho naturelu velmi vyhovuje. Jeho partnerkou jako Lady Macbeth byla Lída Mašková, která hlavně ve vzrušených místech uplatnila sytý fond, zatímco v koloratuře jevila indispozici. Oba pěvci měli krásný úspěch. Ostatní role nedávají možnost tak velkého uplatnění jako obě stěžejní. Byly z nich některé výborně obsazeny jako partie Banca H. Hornerem, Macduffa Otakarem Máchou nebo dvorní dáma Miladou Musilovou.Představitel Malcolma Mario Gjuranec nás ke konci vyrušil z estetického vnímání a upozornil na nutnou opatrnost při angažování nových sil bez zkušebního veřejného vystoupení. Vervním dirigentem Macbetha byl Jiří Singer, který má pravou povahu verdiovského dirigenta smyslem pro vnější účin. Režíroval pohotově Karel Kügler, scénický rámec navrhl Karel Konstantin. Úspěchu u publika dosáhly spíše jednotlivé scény neomylným instinktem dramatickým působivě diktované, nežli opera v celku, která teprve ve velkém a dokonalém prostředí může silně zapůsobit.

(Lidové noviny – 28. 4. 1937 – r)

Připravila a přeložila Vlasta Reittererová
Foto archiv

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat