Dalibor a Fidelio v opeře, Kylián a Cranko v baletu. ND ohlásilo premiéry nové sezony

  1. 1
  2. 2
Co nového chystá Národní divadlo v sezoně 2018/2019? Jeho vedení dnes odpoledne představilo plánované premiéry i některé další podrobnosti.
Národní divadlo (zdroj commons.wikimedia.org / foto Patrick-Emil Zörner)

Opera
Oba operní soubory Národního divadla čeká během sezony 2018/2019 sedm premiér a několik speciálních koncertů a také projekcí. Novinkou v operním repertoáru se při premiérách 14. a 16. září stane připravovaná inscenace Smetanovy Libuše v provedení Opery Národního divadla, v hudebním nastudování Jaroslava Kyzlinka a v režii ředitele Národního divadla Jana Buriana. Ke spolupráci divadlo přizvalo i Daniela Dvořáka jako scénografa, jako choreografa pak někdejšího uměleckého ředitele Baletu Národního divadla Petra Zusku.

Soubor Státní opery vzhledem rekonstrukci budovy Stání opery rozmnoží v příští sezoně svá působiště. Kromě budovy Hudebního divadla Karlín bude účinkovat i ve Stavovském divadle, kde se odehraje premiéra Beethovenova Fidelia, a to pod taktovkou Andrease Sebastiana Weisera a v nastudování uznávané bulharsko-německé režisérky Very Nemirovy.

Po osmdesáti letech se do Prahy 24. a 26. ledna 2019 vrátí operní dílo Ernsta Křenka Johny spielt auf (Johny vyhrává) – modernistická pseudojazzová opera o romanticky exaltovaném skladateli Maxovi, jehož se snaží držet při zemi operní zpěvačka Anita. Světová premiéra se uskutečnila 10. února 1927 v Lipsku a už v červnu 1927 byla opera uvedena v Praze v nastudování Alexandra Zemlinského. Nové nastudování připraví režisér David Drábek a dirigent Petr Kofroň.

Ve Stavovském divadle provede soubor Opery Národního divadla v režii Alice Nellis a v hudebním nastudování Davida Švece s premiérami 4. a 7. dubna dvě soudobé aktovky vyrovnávající se s osobností a dílem Wolfganga Amadea Mozarta: půlhodinovou minioperu Dopisy, hádanky a příkazy Michaela Nymana a operu Klasika Stevena Stuckyho.

Opera Tramvestie Petra Wajsara je zhudebněním stejnojmenné básnické sbírky Pavla Novotného, divadlo ji ohlašuje jako „přepis nahrávek rozhovorů ve voze tramvaje číslo 11 na trase Liberec – Jablonec nad Nisou“. Premiéra bude 18. dubna 2019 na Nové scéně v režii Marka Bureše.

V roce premiéry opery Láska ke třem pomerančům v režii Radima Vizváryho (16. a 19. května 2019) uplyne od jejího vzniku přesně sto let. Sergej Prokofjev ji pojal jako totální burlesku, která si bere na paškál vše „procítěné“ a „vážně míněné“.

Opera Bedřicha Smetany Dalibor je úzce spojena s budovou Národního divadla podobně jako Libuše, úplně první provedení se uskutečnilo 16. května 1868 při položení základního kamene. Nyní toto dílo nastuduje Národní divadlo pod taktovkou Jaroslava Kyzlinka, v režii Jiřího Nekvasila a na scéně Daniela Dvořáka.

Nasmlouván je také lednový zájezd do Japonska s nedávno premiérovanou Mozartovou Figarovou svatbou v režii Magdaleny Švecové a k výročí československé státnosti řada přidružených akcí koncertních a komorních. Program slavnostního zářijového koncertu v historické budově Národního divadla i druhého v netradičním prostoru Jatka 78 bude složený ze soudobé české a slovenské hudby.

Divadlo také slibuje během sezony řadu exkluzivních operních hostů, například Andrease Schagera v roli Lohengrina, dvojici Dmytro Popov a Elena Maximova v Bizetově Carmen, Yusifa Eyvazova jako Kalafa v Turandot, Adama Plachetku jako Hraběte v Mozartově Figarově svatbě nebo Simonu Houda Šaturovou v roli Donny Anny v Mozartově Donu Giovannim. Uskuteční se i živé přenosy vybraných představení na náměstí Václava Havla a spolupráce s platformou OperaVision, představení budou moci sledovat diváci i online ze svých domovů. První takto vysílanou operou bude nová inscenace Libuše.

Národní divadlo (zdroj commons.wikimedia.org / foto Jorge Royan)

Balet
Balet Národního divadla pod vedením uměleckého šéfa Filipa Barankiewicze zvolil pro novou sezonu slogan Tradičně & osobitě. První premiéra s názvem Kylián bude oslavou české státnosti u příležitosti stého výročí vzniku Československé republiky v roce 1918 jako bodu zvratu v českých dějinách. V jednom večeru budou uvedeny choreografie Žalmová symfonie, Bella Figura, Petite Mort a Šest tanců, které světově uznávaný český choreograf Jiří Kylián vybral pro oslavu zmíněného výročí. Premiéra se uskuteční 11. října 2018 v Národním divadle.

Druhou premiérou baletní soubor naváže na stotřicetiletou tradici uvádění Čajkovského Labutího jezera v Čechách, kdy Národní divadlo doposud uvedlo třináct jeho inscenací. Nové nastudování teď věnuje osobitému, světově uznávanému choreografovi Johnu Crankovi. Česká premiéra se uskuteční 28. března 2019 v Národním divadle, a to v nové scénografii Martina Černého a kostýmech Josefa Jelínka.

Třetí taneční premiéra sezony je inspirována jedním z nejznámějších románů Franze Kafky, napsaným před více než sto lety. Proces italského choreografa Maura Bigonzettiho odráží společenský zmatek Evropy kolem roku 1914, světovou premiéru měl 27. března 2015 ve Státním divadle v Hannoveru. Autory použité hudby jsou Antonio Bononcini, Dietrich Buxtehude, Henryk Górecki, Carlo Gesualdo, Tarquinio Merula, Claudio Monteverdi a Modest Musorgskij. Česká premiéra se uskuteční 13. června 2019 na scéně Stavovského divadla.

Na repertoáru Baletu Národního divadla v příští sezoně zůstávají inscenace Chvění, Timeless, Louskáček – Vánoční příběh, Marná opatrnost, Vertigo, Slovanský temperament, Malá mořská víla, La Bayadère, Romeo a Julie, Sólo pro nás dva a Brel – Vysockij – Kryl / Sólo pro tři.

Stavovské divadlo (zdroj commons.wikimedia.org / foto Jorge Royan)

Činohra
Z plánů Činohry Národního divadla pro novou sezonu vybíráme druhý ročník festivalu Pražské křižovatky, věnovaný odkazu Václava Havla. Letos se bude konat na přelomu září a října a hlavní hvězdou bude Michail Baryšnikov, který nepřijede jako tanečník, nýbrž jako činoherec, s jevištní adaptací básní svého přítele Josifa Brodského.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Reakcí (5) “Dalibor a Fidelio v opeře, Kylián a Cranko v baletu. ND ohlásilo premiéry nové sezony

  1. Proč mám každoročně v souvislosti s novým dramaturgickým plánem opery ND Praha poměrně velké očekávání, abych byl následně spíše zklamaný? Nemohu si pomoct, ale rukopis p. Kofroně coby milovníka soudobé hudby na výsledné podobě plánu mi přijde opravdu až přehnaně silný. Neřeknu, kdyby ND mělo 10 operních premiér, jako tomu bylo v sezóně 2014-15. Ale když je premiér 7 a žádná z oper nepředstavuje klasickou světovou operu 19. století (Fidelio do této kategorie řadit podle mě nelze), tak je podle mě něco špatně. Když říkám klasickou nemyslím, že to nutně musí něco hodně známého. Vždyť je tolik krásných (méně známých) oper z té doby. Proč třeba nedostala šanci francouzská (např. Meyerbeer, Halevy) nebo německá opera (třeba Weber). A dva Smetanové v jedné sezóně? Jako super (na Dalibora jsme se těšil fakt dlouho), ale přijde mi to, že ND jde z jednoho extrému do druhého. Dlouho nic a pak hned dvě Smetanovy opery za sezonu. Naopak na sliby o uvádění méně známých českých oper už zdá se v ND asi rezignovali…. Škoda. Ani koncertní uvedení (třeba nějaké Dvořákovi méně známé opery nebo nějaký Fibich) není na programu (místo toho další soudobá hudba). Tak na Fibicha člověk musí do Plzně. Z čeho mám určitě radost je Prokofjev. Krenkovu operu vůbec neznám, ale taky to nevypadá špatně. Jen tedy fakt nevím, zda je pořádku, že 4 z 7 premiér se vztahují k operám 20 a 21 století. Kde je třeba baroko? Opravdu dost nevyvážená dramaturgie. Ale s p. Kofroněm to asi jinak nejde… Jsem teď schválně zvědavý s čím přijde Brno a Ostrava. V Ostravě totiž tu vyváženost dost ctí.

  2. Přijde mi už tak trochu legrační, jak jsou někteří operní fanoušci nespokojení za každou cenu. Národnímu divadlu nadávali, že není Dalibor, pamatuju se na hysterii po rozhovoru s dramaturgem Hučínem, když řekl, že Dalibor se hrát nebude. Když je nový Nabucco nebo Figarka, tak všichni nadávají, že se zase premiéruje to samé, když jsou fajnšmekrovské tituly tipu Lásky ke třem pomerančům nebo Křenka, tak se jim to taky nelíbí. A navíc mají někteří “odborníci” tendenci sami neustále radit, co by se mělo hrát – Fibich, Halévy, Meyerbeer:-) Ach jo…

    1. Myslím, že jsem se vyjádřil jasně. Dalibor je super, Křenek a Prokofjev taky. Ale proč 4 ze 7 oper se vztahují k moderní opeře? To je něco, co za pozastavení podle mě stojí. Neotřelé tituly jsou super, ale ignorace tolik epoch dějin světové opery (od baroka přes klasicismus, velkou operu až po pozdní romantismus či verismus) prostě podle mě správné není. A opět připomínám to srovnání s Ostravou. Podívejte se na poslední leta. Vždy nějaká velká klasika (tipu Rossini, Verdi, Puccini), česká klasika (Smetana/Dvořák/Janáček) ale vedle něco neotřelého jak ze světového (Thomas, Donizetti, Schummanm nebo opery 20 století – Britten, Šostakovič)i českého repertoáru (Fibich, Martinů). Když ND Praha “vyplýtvá” dvě premiéry na současnou operu, pak se nelze divit, že není prostor pro uvedení nějaké klasičtější opery 19. století. Zatímco počet premiér opery ND v posledních letech (určitě logicky vzhledem k rekonstrukci SOP) klesá (z 10 v sezóně 2014-15 na dnešních 7), počet oněch “experimentů” vůbec ne (možná i roste). To kritizuji a možná nebudu jediný. Nic proti soudobé opěře (i když Kadeřábkova Žádného člověka jsem moc nepobral), ale když chybí vyváženost, tak to myslím je důvod ke kritice.

Napsat komentář