Carla Fracci, italská primabalerína s charismatem romantických hvězd

Carla Fracci se narodila v Miláně 20. srpna 1936 do rodiny řidiče tramvaje a dětství strávila na venkově, mimo 2. světovou válkou zkoušené Miláno. O tanečním světě prý nevěděla nic, přesto v roce 1946 na doporučení začala studium ve slavné baletní škole při milánské La Scale, byť chtěla být raději kadeřnicí a téměř nesplnila požadavky vstupních zkoušek. Ani další roky ve škole nebyly zrovna zality sluncem a sama Carla si dlouho nebyla zcela jistá, zda je taneční kariéra tou správnou cestou právě pro ni. Rozhodnutí prý změnila až inscenace Spící krasavice, v níž byla obsazena jako dívka s mandolínou v 1. jednání, v němž princeznu Auroru tančila Margot Fonteyn. „Tančit před publikem bylo něco úplně jiného než tančit ve škole. Začala jsem proto velmi tvrdě pracovat, abych dohnala ztracený čas.“

Do souboru přední milánské scény nastoupila po absolutoriu v roce 1954, debutovala v Belliniho opeře La Simnambulla pod dirigentským vedením Leonarda Bernsteina. O dva roky později už byla sólistkou, jistě i díky záskoku za francouzskou étoile Violette Verdy v Popelce, za další dva primabalerínou, která si velice rychle vydobyla mezinárodní renomé.

Stálé angažmá Teatro alla Scala opustila v roce 1963, aby rozšířila své pole působnosti a vystoupila se soubory The Royal Ballet v Londýně, Kungliga Ballet ve Švédsku, Stuttgarter Ballett či American Ballet Theatre, jehož byla stálým hostem od roku 1967. Mezi její taneční partnery se řadily hvězdy baletního světa – legendy jako Rudolf Nurejev, Michail Baryšnikov nebo Erik Bruhn, ve svých inscenacích ji oceňovali choreografické veličiny jako John Cranko, Anthony Tudor, Maurice Béjart či Roland Petit.

Kromě scény se Carla Fracci objevila několikrát i na plátně. Ztvárnila například další fenomenální balerínu, ruskou hvězdu Tamaru Karsavinu ve filmu Nižinskij Herberta Rose (1980). Vedle lehké vzdušnosti tance a brilantní techniky oslňovala především svým hereckým talentem, smyslem pro dramatické role a lidskost jejich ztvárnění.

Legendární se stala zejména její interpretace Giselle, jíž se proslavila po celém světě. Dalšími významnými rolemi byla Julie, Swanilda, Medea, Francesca da Rimini či La Sylphide ve stejnojmenném baletu, v němž působila jako inkarnace romantických baletních hvězd.

V osmdesátých letech se ve své kariéře posunula do pozice umělecké šéfky a ředitelky. V Itálii stála v čele baletních souborů v Neapoli, Veroně i Římě, kde působila až do roku 2010. V roce 2004 byla jmenována Ambasadorkou dobré vůle OSN (specializované agentury pro výživu a zemědělství), vloni jí byla senátem Italské republiky udělena Medaile za zásluhy v oblasti kultury a umění. Ještě letos byla Carla Fracci pozvána do milánské La Scaly, kde pracovala se sólisty souboru na přípravách baletu Giselle. Dvě masterclass vysílalo divadlo i na svém YouTube kanálu, kde jsou stále ke zhlédnutí.

Kondolence během včerejška na sociálních sítích vyjádřila celá řada generací baletních umělců i souborů od Manuela Legrise, nového uměleckého šéfa baletního souboru první domovské scény Carly Fracci, Aurelii Dupont, šéfku baletního souboru Opéra de Paris, Isabelle Guerin, soubor English National Ballet až po Marianelu Nunez. Slavná tanečnice ještě za života napsala autobiografii Passo dopo passo (Krok za krokem). Do češtiny přeložena nebyla, k dostání je však anglická varianta, která jistě pomůže doplnit obrázek jedné z určujících baletních umělkyň 20. století. A komu se nebude chtít do čtení, mohl by si pořídit třeba některý z parfémů značky Carla Fracci – Aurora, Giselle, Carla…