Dalibor a Fidelio v opeře, Kylián a Cranko v baletu. ND ohlásilo premiéry nové sezony

  1. 1
  2. 2

Laterna magika
Autorský projekt k šedesátému výročí vzniku Laterny magiky pro celou rodinu se volně inspiruje Zahradou Jiřího Trnky a vzpomínkami inscenačního týmu a tanečníků na zahradu jejich dětství. Vedení souboru v nové premiéře slibuje moderní choreografii, loutky, černé divadlo, filmové a animované projekce a videomapping. Choreografy nové inscenace budou David Stránský a Štěpán Pechar, na scénáři s nimi spolupracují Lukáš Trpišovský a Pavel Knolle, ten současně bude mít na starosti i režii; pod hudbu se podepíše Jan Šikl.

Rekonstrukce
Vedení Národního divadla dnes také rekapitulovalo a připomnělo, že rok 2017 byl především rokem velké provozní změny v podobě generální rekonstrukce historické a provozní budovy Státní opery. Krom toho v zadním traktu Anenského areálu „Liliová“ probíhá rozsáhlá rekonstrukce prostor, v nichž od divadelní sezony 2018/2019 nalezne zázemí Činohra Národního divadla a také hudební archiv. Je také již zpracována studie proveditelnosti pro rekonstrukci Nové scény a provozní budovy B (bývalý Themos), pracuje se rovněž na záměru výstavby servisního centra Národního divadla v Karlíně.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Reakcí (5) “Dalibor a Fidelio v opeře, Kylián a Cranko v baletu. ND ohlásilo premiéry nové sezony

  1. Proč mám každoročně v souvislosti s novým dramaturgickým plánem opery ND Praha poměrně velké očekávání, abych byl následně spíše zklamaný? Nemohu si pomoct, ale rukopis p. Kofroně coby milovníka soudobé hudby na výsledné podobě plánu mi přijde opravdu až přehnaně silný. Neřeknu, kdyby ND mělo 10 operních premiér, jako tomu bylo v sezóně 2014-15. Ale když je premiér 7 a žádná z oper nepředstavuje klasickou světovou operu 19. století (Fidelio do této kategorie řadit podle mě nelze), tak je podle mě něco špatně. Když říkám klasickou nemyslím, že to nutně musí něco hodně známého. Vždyť je tolik krásných (méně známých) oper z té doby. Proč třeba nedostala šanci francouzská (např. Meyerbeer, Halevy) nebo německá opera (třeba Weber). A dva Smetanové v jedné sezóně? Jako super (na Dalibora jsme se těšil fakt dlouho), ale přijde mi to, že ND jde z jednoho extrému do druhého. Dlouho nic a pak hned dvě Smetanovy opery za sezonu. Naopak na sliby o uvádění méně známých českých oper už zdá se v ND asi rezignovali…. Škoda. Ani koncertní uvedení (třeba nějaké Dvořákovi méně známé opery nebo nějaký Fibich) není na programu (místo toho další soudobá hudba). Tak na Fibicha člověk musí do Plzně. Z čeho mám určitě radost je Prokofjev. Krenkovu operu vůbec neznám, ale taky to nevypadá špatně. Jen tedy fakt nevím, zda je pořádku, že 4 z 7 premiér se vztahují k operám 20 a 21 století. Kde je třeba baroko? Opravdu dost nevyvážená dramaturgie. Ale s p. Kofroněm to asi jinak nejde… Jsem teď schválně zvědavý s čím přijde Brno a Ostrava. V Ostravě totiž tu vyváženost dost ctí.

  2. Přijde mi už tak trochu legrační, jak jsou někteří operní fanoušci nespokojení za každou cenu. Národnímu divadlu nadávali, že není Dalibor, pamatuju se na hysterii po rozhovoru s dramaturgem Hučínem, když řekl, že Dalibor se hrát nebude. Když je nový Nabucco nebo Figarka, tak všichni nadávají, že se zase premiéruje to samé, když jsou fajnšmekrovské tituly tipu Lásky ke třem pomerančům nebo Křenka, tak se jim to taky nelíbí. A navíc mají někteří “odborníci” tendenci sami neustále radit, co by se mělo hrát – Fibich, Halévy, Meyerbeer:-) Ach jo…

    1. Myslím, že jsem se vyjádřil jasně. Dalibor je super, Křenek a Prokofjev taky. Ale proč 4 ze 7 oper se vztahují k moderní opeře? To je něco, co za pozastavení podle mě stojí. Neotřelé tituly jsou super, ale ignorace tolik epoch dějin světové opery (od baroka přes klasicismus, velkou operu až po pozdní romantismus či verismus) prostě podle mě správné není. A opět připomínám to srovnání s Ostravou. Podívejte se na poslední leta. Vždy nějaká velká klasika (tipu Rossini, Verdi, Puccini), česká klasika (Smetana/Dvořák/Janáček) ale vedle něco neotřelého jak ze světového (Thomas, Donizetti, Schummanm nebo opery 20 století – Britten, Šostakovič)i českého repertoáru (Fibich, Martinů). Když ND Praha “vyplýtvá” dvě premiéry na současnou operu, pak se nelze divit, že není prostor pro uvedení nějaké klasičtější opery 19. století. Zatímco počet premiér opery ND v posledních letech (určitě logicky vzhledem k rekonstrukci SOP) klesá (z 10 v sezóně 2014-15 na dnešních 7), počet oněch “experimentů” vůbec ne (možná i roste). To kritizuji a možná nebudu jediný. Nic proti soudobé opěře (i když Kadeřábkova Žádného člověka jsem moc nepobral), ale když chybí vyváženost, tak to myslím je důvod ke kritice.

Napsat komentář