Dirigentky jsou pořád vzácností

Vojenská symfonieta Vítězslavy Kaprálové je přesně to dílo, které má v roce stého výročí vzniku republiky zaznít. Je věnována prezidentu Edvardu Benešovi a mladá dvaadvacetiletá autorka osobně dirigovala její premiéru – 26. listopadu 1937 v Lucerně. Mladá dáma v čele České filharmonie působila jako zjevení – a nutno dodat, že i dnes by šlo o vzácný zjev.

Pozvat pro tuto skladbu dirigentku, která navíc Kaprálové dílo dobře zná a v roce 2015 ho kompletně uvedla, byla ideální volba. Symfonieta, ve které člověk podvědomě vždy slyší něco z Janáčka a něco z Martinů, vyzněla ve velké symfonické šíři. A Olga Machoňová Pavlů vedla orchestr jasnými a zároveň jemně elegantními gesty. Divák se nemohl ubránit dojmu, že by Kaprálová po dvaceti letech dirigovala právě takto. Vlastně se hned musíme zeptat, proč se tato ve Švýcarsku působící dirigentka u nás neobjevuje častěji. Zhruba ve věku, kdy Kaprálová složila Symfonietu, stala se tato dirigentka finalistkou soutěže v Besançonu a její umělecký záběr je hodně všestranný.

Program koncertu pokračoval velmi slavným, i když u nás nepříliš často uváděným Koncertem pro violoncello Edwarda Elgara. Jemné a introvertní dílo s několika expresivními vrcholy může leckterým ctitelům Dvořákova cellového koncertu připadat prostě fádnější. Jeho introvertní sloh má ale své kouzlo. A měl ho i tentokrát, protože pozvání přijal mladý perský – přesněji v perské rodině žijící v Rakousku narozený – violoncellista Kian Soltani. Má zajímavě nakročeno na světová pódia: spolupracoval s Barenboimem a jeho „blízkovýchodním“ orchestrem Západovýchodní divan a ve svých šestadvaceti má v životopise úctyhodnou sbírku debutů v Paříži, Vídni, Londýně či Lucernu. A teď také u Deutsche Grammophon. Jeho tón působil v Elgarovi jakoby zastřeně, což se k tomuto koncertu hodí. Nehrál na efekt, ale neobyčejně precizně a barvitě. A péčí dirigentky ho orchestr ztišeně a jemně doprovázel. Bylo to výborné provedení.

Dvořákova Sedmá ve druhé polovině je přesně tím dílem, které se celkovou náladou k Elgarovi hodí. A dirigentka zvolila pojetí, jež šťastně kombinovalo jednotný hudební proud a smysl pro detail. Už z první věty vytáhla řadu zpěvných míst a jedno přirozeně navazovalo na druhé. Druhá věta měla charakteristická temná zastavení, ale opět velkou přirozenou zpěvnost. Třetí věta byla neméně elegantně vedena a všechny jednotlivé hlasy se zajímavě scházely ve finálové větě. V úvodu středečního provedení se mírně nedařilo lesním rohům, ale jinak působil orchestr velmi vyrovnaně.

V publiku tentokrát nebylo možné přehlédnout manžele Drahošovy – nedávný prezidentský kandidát přijal osobní pozvání dirigentky, jako výraz sympatií za statečný boj ve volební kampani… Celkově to byl koncert, kde všechno dobře ladilo dohromady, byl vděčný a dramaturgicky velmi dobře vymyšlený.

Hodnocení autora recenze: 80 %

Dvořák – Symfonie č. 7
Dirigentka: Olga Machoňová Pavlů
Kian Soltani (violoncello)
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
7. a 8. února 2018 Smetanova síň Obecní dům Praha
(psáno z koncertu 7. 2. 2018)

program:
Vítězslava Kaprálová: Vojenská symfonieta op. 11
Edward Elgar: Koncert pro violoncello a orchestr e moll op. 85
Antonín Dvořák: Symfonie č. 7 d moll op. 70

www.fok.cz