Émile Zola a opera (1): Zola jako libretista

  1. 1
  2. 2

Třetím dílem spolupráce byla opera Messidor, provedená v únoru 1897 v pařížské Opeře. Jako jediný libretista je uveden pouze Emile Zola, což zřejmě značně poškodilo vyznění premiéry a další možnosti inscenování. Premiéra díla se konala v době vrcholící antisemitské aféry proti důstojníkovi Alfredovi Dreyfusovi, křivě obviněnému z vyzvědačství a velezrady. Zola se ho veřejně zastával a opakovaně dokazoval Dreyfusovu nevinu, což mu vyneslo značnou nenávistnou reakci u části francouzské veřejnosti.

Čtyřaktové drama Messidor, jehož titul pochází z názvu desátého měsíce francouzského revolučního kalendáře, vyniká nečekanou rozsáhlostí (hudba o délce 3 a čtvrt hodiny) a také zařazením symbolistního baletu Legenda o zlatě, který zaujímá celý první obraz třetího aktu (délka více než 25 minut). Právě tento baletní výjev, zcela vzdálený estetice naturalismu se stal nejznámějším hudebním číslem opery a příležitostně se objevuje na programu francouzských orchestrů. Libreto v próze je zpracováno podle Zolova původního námětu, nikoliv podle předchozí prozaické látky.

Námětem je venkovské drama chamtivosti, nenávisti a lásky v jihozápadní Francii (konkrétně department Ariége). Hlavními hnacími motivy děje jsou hledání zlatých žil v blízkých dolech, na které získal monopol místní boháč Gaspard, vražda jednoho z vesničanů, křivé obvinění a láska dvou mladých čistých lidí ze znepřátelených táborů. Hlavní myšlenkou díla je především ztotožnění zlata s kapitalismem, negace sociálního smýšlení a zlo, které přináší nakupení zlata a peněz lidem. Opera kvůli výše uvedené kontroverzi – a s ní spojenému tlaku veřejnosti a médií – přes premiérový úspěch, daný i vynikajícím obsazením, dosáhla jen malého počtu repríz. Dílo bylo nastudováno rok po premiéře ještě v Bruselu a roku 1903 v Mnichově v německém překladu. Forma libreta vyvolala širokou diskuzi nejen prolínáním naturalismu a symbolistních elementů, ale zejména zvoleným jazykem. Několik dní po premiéře skladatel osvětlil své názory v článku Vers ou prose (Verše nebo próza) pro noviny Figaro, a zřejmě tak dodal odvahy dalším skladatelům pro komponování oper na libreta ve volné próze.

Další dílo tandemu Bruneau – Zola čekalo na uvedení čtyři další roky. Čtyřaktové hudební drama L´Ouragan (Uragán) bylo uvedeno v premiéře v dubnu roku 1901 v Opéra-comique. Stejně jako v ostatních Bruneauových a Zolových opusech důležitou roli hraje konkrétní prostředí a region. V tomto případě je příběh vášně zasazen na ostrov Goël, zásadní roli má ale v námětu samo moře a jeho mýtická síla, podobně jako ve Wagnerově Bludném Holanďanovi.

Émile Zola (zdroj commons.wikimedia.org)

Na konci září 1902 ale Emile Zola náhle zemřel doma na otravu oxidem uhelnatým a dodnes není zcela jasné, zda se jednalo o nehodu, či snad byla jeho smrt zapříčiněna dalšími osobami vedenými záští v případě Dreyfus. Bruneau pak v roce 1903 přichází s nejosobnějším dílem – oratoriem Lazare (Lazar) na Zolův text podle starozákonní látky. V textu Zolovy poemy z roku 1896 zaznívají myšlenky na věčný klid ve smrti, který upřednostňuje před neklidem života. Zároveň reflektují určitým způsobem utrpení Alfreda Dreyfuse (byl obviněn již roku 1894) a zároveň zobrazují komplikovaný vztah Zoly jako autora i člověka ke křesťanství – nikoliv ke katolické církvi, se kterou byl spisovatel v trvalém rozporu. Ostatně katolická církev v řadě zemí, a také v rodné Francii, zařadila veškerá Zolova díla a Index zakázaných knih. Některé Zolovy spisy, především část trilogie Tři města – Lurdy z roku 1894 přivedly Vatikán i katolickou církev k naprosté zuřivosti a tvrdé antizolovské kampani mezi věřícími. Lazar byl několikráte nahrán na francouzských labelech a objevuje se i na koncertních podiích. Jde o stručné (cca 35 minut) a velmi působivé dílo, jež může být uvedeno i scénicky.

Alfred Bruneau pokračoval v komponování děl na náměty a libreta přítele Zoly další léta i po jeho smrti. Pro dramatizaci románu Hřích abbého Moureta ve známém pařížském divadle Odeon v roce 1907 zkomponoval scénickou hudbu, když se přesvědčil, že jeho učitel Jules Massenet nebude na tuto látku (na kterou měl skladatelskou obci) komponovat operu. Další tři operní díla vznikla na libreta a textové náčrty ze Zolovy pozůstalosti a již neměla takový ohlas, ani se trvaleji nezapsala do dějin francouzské opery. L´Enfant roi (v překladu Královské dítě nebo Následník, premiéra 1905), jejíž libreto napsal Zola s mnoha autobiografickými rysy, se odehrává v prostředí pařížského pekařství. Žena se rozhoduje mezi láskou k otci a synovi. Naïs Micoulin (premiéra Paříž 1907) je hudební drama na základě Zolovy stejnojmenné povídky z roku 1894 a opera Les Quatre Journées (Čtyři dny, premiéra v Opéra-Comique 1916) vznikla podle kratší novely Les Quatre Journées de Jean Gourdon (1874) zařazené do souboru Nové povídky Ninoně. Bruneau zkomponoval pak další opery na náměty jiných spisovatelů, ale právě spojení s tímto velikánem francouzské literatury mu zajistilo místo v dějinách kultury.

Druhou část článku Émile Zola a opera, zaměřující se na opery vzniklé na náměty Zolových děl bez autorovy přímé spolupráce, naleznete zde.

3.8 4 votes
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments