Eva Dřízgová-Jirušová a Veronika Holbová: Radost z nového člověka na scéně.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
„Existuje řecké slovo – αµῃ –, pro které jsem nenašel vhodný ekvivalent. Znamená vrcholný bod, jehož může v dospělosti dosáhnout člověk a jeho talent. Toto slovo velmi přesně vystihuje Beethovena v letech 1808 a 1809…“ Tak to říká francouzský politik Édouard Herriot, životopisec Ludwiga van Beethovena. V pracovně vedoucí katedry sólového zpěvu Fakulty umění Ostravské univerzity visí na zdi výrazná plastika Beethovenova obličeje. A já si pod ní na tato slova vzpomněl.
Eva Dřízgová-Jirušová (archiv OP)

Legendární ostravská sopranistka Eva Dřízgová-Jirušová je v Národním divadle moravskoslezském v angažmá od roku 1985 a jen těžko bychom hledali prvooborovou roli, kterou si za tu dobu nezazpívala. Obdivuji, s jakým klidem, osobním kouzlem, úsměvem i věcností přijímá fakt, že se za oním vrcholným bodem z Herriotova výroku už jen ohlíží. Či spíše ohlížela by se, kdyby na to měla čas… Protože úkoly vedoucí katedry sólového zpěvu zdaleka nekončí s odučenými hodinami a semináři. Navíc tuto drobnou vitální dámu vídáme často v ostravské opeře, kde koučuje své posluchačky a absolventky. Jednu z nich, jež má za sebou debut jako Rusalka, a která je už také její pedagogickou kolegyní, jsme k rozhovoru pod přísnýma Beethovenovýma očima přizvali.

Veronika Rovná-Holbová vstupuje v Ostravě do rolí, které v nedávné či vzdálenější minulosti zpívala její pedagožka. Kdybych byl sám účastníkem takového předávání štafety, vnímal bych ho minimálně dvojí optikou. Renomovaná sólistka etabluje svou žákyni do vlastních šlépějí. A protože se dlouhá léta znají, může dobře vědět, čím bude pro operní ansámbl obohacením a co angažmá přinese i jí samotné. Veronika pak vstupuje do míst, kde působila její kantorka jako někdo, koho si váží, respektuje ho a uznává. A pociťuje důvěru a respekt také z její strany.

Veronika Rovná Holbová (foto Oldřich Hadvičák)

Ale druhý úhel pohledu by znamenal obavu. Budu svou kvalitou opravdu důstojným držitelem této štafety? Budu s to na vysokou laťku dosáhnout a případně ji překonat? A jako někdejší prvořadý sólista, který – chtě nechtě – zažívá přirozený ústup z hlavních rolí, si pak umím představit i myšlenku, že můj žák bude v něčem lepší nežli já. A na mne se v jeho stínu zapomene. Evě Dřízgové-Jirušové je však tato druhá optika zcela cizí…

Eva: Vy jste naprosto přesně postihl vše, co by mohlo nastat. Jsou bohužel i pedagogové, kteří na své studenty žárlí, nebo si prostě hlídají, aby si nevypěstovali nevhodného konkurenta, který by jim posléze bral práci. Proto je možná lepší začít s výukou v pozdější době, kdy už tímto způsobem nemusíte přemýšlet. Jednou jsem byla docela šokována, když mi při rozhovoru nejmenovaná italská pedagožka najednou řekla: „Ale přece jim nebudeme říkat všecko…?“ Naopak, naším cílem musí být snaha dostat ze studenta úplné maximum!

Což znamená do něj také maximum vložit…
E:
Ano. Já jsem opravdu hrdá a pyšná na svoje žáky! Přivést někoho až na jeviště a do hlavních rolí, neřkuli do angažmá na první obor, to se pedagogovi nepoštěstí každý den. Veronika má teď čerstvě po Rusalce, kterou krásně v našem divadle debutovala. Ano, konzultovali jsme, ale ona už to ani nepotřebuje, chodí za mnou spíše ze zvyku, pro jistotu. A já jsem vždycky tak ráda, že se mi podaří jí s něčím pomoci. Každopádně ona už je osobitý, samostatný umělec.

Vy jste navíc v Národním divadle moravskoslezském od roku 1985, plných třicet sezon jste zpívala první obor, a Rusalka byla jednou z vašich nejčastějších úloh. I to se málokomu stane a leckdo by třeba jen polovinu z toho pokládal za naplněnou uměleckou misi…
E:
Máte pravdu, já si toho zazpívala opravdu hodně a téměř všecky vysněné role! Když jsem teď sedávala na zkouškách Rusalky, vnitřně jsem cítila takový pokoj a klid. Zkrátka jsem ráda, že dneska už Rusalku nemusím dělat; stálo by mne to daleko větší úsilí než dřív. Už by to také nebylo tak dobré, neboť to nejlepší už tu bylo. A měla bych pocit, že jsem „mimo mísu“. Divadlu chci však stále sloužit, jak nejlépe dokážu, a i nadále budu vděčná za každou roli adekvátní mému věku. Naproti tomu mám hlubokou radost z nového člověka, který dokáže roli, jakou je Rusalka, tak krásně podat. A tudíž i ze smysluplnosti naší společné práce. Nekončím. Pouze transformuji svou práci tak, aby i nadále měla smysl. Chápu, že u toho, kdo si nezačal budovat pedagogickou práci nebo jinou profesi kolem opery – v dramaturgii, v médiích a podobně –, se pocit slepé koleje může dostavit. Proto doporučuji svým žačkám, a vysokým hlasům obzvlášť, aby na to včas myslely.

Dobře, Rusalku už nezpíváte, ale prostřednictvím vaší žačky Veroniky na jevišti a v hlavních úlohách velký kus z vás stále žije! Přestože ona není žádná vaše kopie. Ale jako diváci ji vnímáme coby pokračovatelku toho, co vy jste začala…
E:
Jistě, naše blízkost se zákonitě otiskne v přemýšlení, ve vedení frází, v hudebním i hereckém uvažování. Po těch letech si to už ani neuvědomujeme. Určitě jsem ale z Veroniky nechtěla udělat – a myslím, že ani neudělala – sebe.

Eva Dřízgová-Jirušová (archiv OP)

Když se vrátím k metafoře s předáváním štafetového kolíku, je to pro vás, Veroniko, zavazující? Cítíte teď, při vstupu do angažmá, odpovědnost vůči paní profesorce, vůči společné práci, jež je za vámi?
Veronika:
Nikdy jsem o tom takto nepřemýšlela. Mluvíme-li o předávání štafety. Je pravda, že se známe více než patnáct let a potkali jsme se poprvé v době, když Evička zpívala Rusalky, Mařenky a jiné role. Ona byla a je mým vzorem! Díky tomu vím, kam chci jít. Zároveň jsem šťastná, že si mne, jako děvčátko, vzala pod svá křídla a dohlíží na mne i dnes. A po té době to zkrátka není tak, že já pokračuji, kde ona skončila. Každá máme svou osobitou uměleckou cestu. A je pravda, že nás spojuje stejný hlasový obor. Jak už Evička řekla, přemýšlíme podobně, ovlivňujeme se, ale myslím, že jsme každá originál. Ale vy jste se ptal na závazek a odpovědnost… Je to velká odpovědnost, ale ještě větší radost.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Zbynek Brabec

Krásný rozhovor ve mne oživil jednu vzpomínku. Asi před deseti lety jsem jel do Ostravy na Smetanova Dalibora. Na obsazení jsem četl, že v roli Milady vystoupí Eva Dřízgová-Jirušová. V roli Milady? V roli Jitky bych si ji určitě dovedl představit, ale jako Miladu? Paní Dřízgová jako Milada byla nejlepší z celého obsazení a dodnes na její výkon v této roli vzpomínám.

EEEAAA

Rusalka byla hudebne moc pekna, ale ta EEEEcka, to fakt byl problem. Pani profesorka ma pravdu.