Festival Bazaar 2023 (3): Performativní dada

V sobotu 25. března se přehlídka kreativního nahlížení na svět přesunula do divadla Alfred ve dvoře a prostoru X10. V úzkém sepětí s letošním mottem festivalu Bazaar, a to péče z nejrůznějších perspektiv, nabídla čtyři ukázky z rozpracovaných projektů a skvostný estonský počin tří bývalých členů legendárního Theatre NO99 s názvem Workshop.

Work-in-progress Bazaar
Sociologická sonda do sedmdesátek či performative lecture o trávení volného času, lyrický dokument nebo rituál prchavého okamžiku odeznívající bolesti, klimatologická laboratoř a meteo happening, anebo recesistická skica popkultury aneb jak se s nadhledem trefovat do vlastních řad včetně sebe. I tak, ale i úplně jinak by mohla znít hesla zachycující viděné a prožité v rámci ukázek z tvůrčích procesů v různé fázi své přípravy. Sjednocujícím prvkem sobotního Bazaar programu, sestaveného ze čtyř prezentací vznikajících děl, byly „post show discussions“ čili moderované diskuse s tvůrci a diváky o tom, co viděli, čeho si všimli… V divadle Alfred ve dvoře se celkově rozhostilo otevřené a vstřícné prostředí ke sdílení tvůrčího smýšlení o z různých zdrojů motivovaných akcích a také se dotklo rezerv (uměleckých i diváckých). Nesporným přínosem konceptu je totiž nejen možnost pozorovat často konvenčně nezařaditelný přístup ke scénické přítomnosti a komunikaci, ale současně si jako divák ve společné debatě nacházet i vztah (přitažlivost i vymezení se) k dílu, sobě, světu… a formulovat si vlastní otázky od líbivosti z hlediska vkusu přes tělesný prožitek, pokud se dostavil, až po myšlenkový rozsah (dosah) nebo dotyk.

Paní Irena a talisman pro štěstí
Ludvík Píza a Zuzana Šklíbová svou pozornost zacílili na fenomén trávení volného času. Z nepřeberného množství možností svůj prostor zúžili na chataření a koníčky s ním spjaté v dobách nejtužšího rozkvětu socialismu. Úvodní performativní přednáška s promítáním ilustračních diapozitivů barvitě vtahovala do jednotlivých množin a podmnožin až k samotnému středu, ve kterém se ocitla jimi zvolená hlavní hrdinka. Díky ní vše dosud vyřčené a po mnoho let zkoumané nejrůznějšími týmy od univerzitních pracovišť po umělecké skupiny a metodami ze sektoru kvantitativního i kvalitativního šetření nabralo lidský rozměr. Když však „paní Irena“ ztělesněná performerkou vstoupila do prostoru s čerstvě zalitou kávou, ukázka z připravované dokumentárně laděné inscenace Chalupářky (The Cottage Women) skončila. Jedním z pramenů tvůrčí inspirace jim byly časopisy určené chatařům a majitelům rekreačních chalup, kutilská periodika, oporou umělcům pak bylo mluvené slovo a expozice objektů. Akce, zvláštně navzájem odtažitá i synchronizovaná jakoby bez cíle vykonávaná pro své vykonávání, podtrhovala motivy veřejné samoty a potřeby ohraničovat se a opečovávat svůj miniaturizovaný svět.

• 

• 

• 

Estonský tým Karolin Poska & Co. (Sveta Grigorjeva, Maret Tamme a Shion Yokoo-Ruttas) se v třídílné performanci nazvané Lucky Charm dotkl důležitosti specifických objektů například pro vlastní sebeuvědomění, rituální očistu nebo transformaci. Interpretovat jednotlivé obrazy by chtě nechtě znamenalo zúžit jejich záběr a pravděpodobně minout záměr, neboť poskytovaly bezhraniční asociační prostor. Zavěšenou plochu sestavenou z výšivek však umělkyně vytěžila jen v estetické a verbální rovině, komorní interakci se solnou lampou vystavěla jako intimní dialog na hraně vášně až obsese, bičování se zvonky uvázanými na konci šňůrky pak patřilo k jednomu z nejsilnějších momentů přehlídky.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Studentky DAMU Katharina Joy Book a Eszter Koncz (DE/HU/CZ) proměnily divadlo Alfred ve dvoře ve výstavní prostor. Koncept pro Tornado Watch postavily na „walk through performance“ a imitaci laboratorních pokusů. V rozmrazování vzorků zeminy a materiálů a upínání pozornosti na procesualitu ztvárňovaly témata vztahující se k počasí, krajině, ve volné asociační rovině možná snad až k nevyhnutelné klimatické apokalypse. Nabídly zvláštně odtažitý tvar, a přitom byl divák i v jejich bezprostřední blízkosti.

Oproti tomu tandem Haibo Illés a Richárd Melykó z Maďarska v ukázce Behaviour Set, který také nechal zcela rozsvícený prostor, ale publikum vybídl k usazení v hledišti, nespustil z diváka zřetel. Dvojice byla akční, provokativní a svou přímočarostí velmi chytlavá, přitažlivá. Oba performeři svobodně rozehrávali slogany a motta, z každého gesta, postoje, sousloví, situace vytáhli absurdní pointu, škálu pocitů od vědomé trapnosti a neúnosnosti po poťouchlou radost z činnosti. Silná souhra v často nepochopitelných vazbách sice postrádala logiku i konvence a předčila kdejaký předpoklad vývoje, ale funkčně a s nadhledem rozvíjela bytí v tomto světě a reakci na „tady a teď“.

• 

• 

• 

• 

• 

Workshop
Nejen ze sobotní programové nabídky, ale celkově z dramaturgie 9. ročníku festivalu Bazaar velmi rezonoval Workshop. Projekt tří bývalých členů legendárního estonského divadla NO99 – Eero Epner, společně s Martem Kangrem a Juhanem Ulfsakem podtrhli letošní téma péče a vtáhli publikum do světa, v němž se pečuje, a hlavně se starostlivostí radí, jak pečovat o lidi, předměty a také sebe. Performance Workshop totiž pojednávala ne o tom „dívejte se, jak vyrábíme nebo udělej si sám“, ale o „řeknu ti a ukážu jak na to, abys to sám zvládl“. Recesí nahuštěné dvě hodiny v prostoru, jehož střed zaplnil obrovský dřevěný stůl připomínající dílenský ponk nebo výtvarný ateliér, umně gradovaly absurdní návody alias „zlepšováky“.

• 

• 

• 

• 

• 

Publikum se dovídalo, jak správně uřezat kus trámku, jak sestavit stojan, jak psát číslice svým srozumitelným způsobem, jak využít dědečkovy rady a vyrobit sluneční krém a opalovat se paprskem slunečního svitu, jenž v určitou chvíli vpouští okno vězeňské cely, jak manipulovat mrtvé tělo a mnoho dalších nepředvídatelných rad, o nichž člověk ani netuší, že by je kdy mohl potřebovat, a přesto je se zaujetím sleduje. Pozornosti napomáhala cirkulace performerů, jejich proslovy a demonstrace mířené k publiku z různých pozic (např. pod, nad stolem), v podstatě ze všech míst vztahujících se k centrálnímu objektu. Vytržením z běhu zaručených doporučení se stala chůze, k níž v závěrečném čase vyzývali i přísedící. Sjednocovali své tempo a následovali, jako by vznikla velmi volná obdoba The Nelken Line dle Piny Bausch.

Festival Bazaar si za dobu své existence vytvořil poměrně věrnou mezinárodní komunitu sledujících a participujících. Co zatím nepřekročil, ale ani není zřejmé, že by o to usiloval, je širší divácký dopad. Rozhodně je inspirativní přehlídkou s vysokým důrazem na experiment nebo znovu objevování forem, snahu komunikovat žánrovou diverzitu a enviromentální tematiku, a to s jasným teritoriálním vymezením.  

Psáno z programu festivalu Bazaar 25. 3. 2023, Alfred ve Dvoře a Divadlo X10.

Workshop
Námět, realizace, performance: Mart Kangro, Juhan Ulfsak, Eero Epner
Producent, konzultant: Maria Arusoo
Hudba: Artjom Astrov
Světla: Oliver Kulpsoo
Produkce: Eneli Järs
Koprodukce: Kanuti Gildi SAAL

• 

• 

• 

• 

•