Festival tanečních filmů 2019: den ve znamení dance for camera, Piny Bausch a hravého Ekmana

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Festival tanečních filmů ovládl na tři dny pražské kino Světozor. Letos je toto bienále koncipováno i jako soutěžní, takže nabídku tematických bloků krátkých filmů z žánru „dance for camrea“ částečně nahradily soutěžní bloky. FTF se letos věnuje především v doprovodném programu odkazu Piny Bausch, od jejíhož úmrtí uplyne v červnu již deset let, a dokumentům osobností tanečního světa.
Festival tanečních filmů 2019 – Quadrant

Čtvrteční program byl zahájen odpoledne projekcí krátkometrážních snímků, které soutěží o cenu festivalu. Na krátkých uměleckých filmech nejvíce divák ocení různorodost námětů i postupů, ať už jde o čistě technické prostředky jako volba barevnosti, více nebo méně dynamického střihu, úhlů pohledů, fokusu a zaostření, výběr detailu nebo celku, či vůbec míru zapojení tance a pohybu samotného například v poměru k prostoru, prostředí – dominuje, nebo je součástí fresky výrazových prostředků? Porota vybírala ze stovek přihlášených snímků a výsledek je nesmírně pestrý.

Soutěžní blok prvního dne otevřel český snímek The Servant, který úzce propojoval dvě rozdílná prostředí skrze jediné tančící tělo (Markéta Jandová) – stísněné prostory temného pokoje, kde i rostliny vypadají jako mrtvé, vyvolávají pocit osamělého uzavření a vnitřní křeč, je místem hledání úniku, les se svou přirozenou strukturou přináší útěchu a prostor. Kontrast hluku a ticha.

Lift natočený na Taiwanu staví do kontrastu křehké tělo ženy v červeném oděvu s nepřátelským a odosobněným prostorem města, města ne kypícího, ale zpívajícího píseň zmaru a rozpadu. Záběry jsou nejen dynamicky střídány, ale také kladeny vedle sebe v jednom obrazu jako mozaika. Zvuky přibíjí lidskost.

Modern Person je jedním dlouhým zpomaleným záběrem ženy a jejího pohybu a skoku, v němž zachraňuje elektronický prostředek obživy (chtělo by to tučnou odměnu za product placement ;)). Kanadský snímek 4~ rozvíjí téma do vědeckofantastického mikropříběhu. Volí zaručené prostředky pro vytvoření atmosféry napětí a sklíčenosti: oko kamery, která hlídá na každém kroku, kafkovské vězení, ohraničený, a přece neostrý prostor evokující „starý dobrý“ filmový surrealismus, černobílý film redukuje emoce. Připomíná nám, že otci robotů jsou možná co do pojmenování bratři Čapkové, ale ideovým praotcem androida je ve skutečnosti E. T. A. Hoffmann. Příběh adeptky, u níž se nedozvíme, zdali je k něčemu školena, či za něco trestána, určuje ostrý pohyb úsečný pohyb, strojově přesně vykonávaná gesta, ale dokonalosti stroje nelze nikdy dosáhnout.

Festival tanečních filmů 2019 – The Servant

Miniatura E_GO zachycuje mladého muže obklopeného v temném prostoru zrcadly, v nichž se odráží krátké taneční sólo. Detail, dech, pružnost. Příliš krátké na to, aby mohlo dostát ambicím být „analýzou dualistické povahy mysli ega a její role v utváření identity a perspektivy sebe“.

Aby nebylo Alexandra Ekmana dost po celý den, „pronikl“ i do této sekce. Krátký snímek Ekman’s Concise Guide to Natural Movement vznikl pro devátý ročník festivalu San Francisco Dance Film Festival. Ironizující jako každé Ekmanovo dílo, rozebírá pomyslný pohybový výzkum a hledání toho pravého vlastního pohybu – choreograf se ptá, který pohyb je vlastně možno nazvat svým, když každý pohyb je vlastně naučený. Nebo ne? Chvílemi mu i věříte, že to myslí vážně, když jeho tanečníci hledají materiál v civilním pohybu hnaném k absurditě, v choreografické miniatuře, nebo v civění na kvetoucí trávu (alergikům tento pokus o soustředění mysli nedoporučujeme).

Všimli jste si někdy, že ani nejvyprahlejší a neopuštěnější poušť nebo skalnatá krajina nebo noční pobřeží zkrápěné ledovou tříští moře nejsou nikdy z poloviny tak depresivní jako opuštěná stavba, kterou vytvořily lidské ruce v moderní době? Kámen rozpadajícího se chrámu nebo dřevěná chatrč, které se zmocňuje les jsou poetické, ale není větší nehostinnosti než mezi ruinami z betonu nebo železa. Atmosféra snímků, v nichž neodvádí slovo pozornost od pohybu a obrazu, je toho důkazem. Duet Mirror muže a ženy před rozpadajícím se domem, na oblecích načrtnuté kontury ženských postav, je kontaktní a plynulý, krátký. Co v sobě vzájemně spatřili, nevíme. Delší je snímek Quadrant, kterému dominuje hudba a tanec teenagerů. Rozrůstající se skupina dívek v černém a jeden chlapec v bílé košili v prostoru alabastrového lomu Sarral v la Coma-Ral v Katalánsku. V anotaci film hlásí genderové téma, ale asi nejsem dostatečně citlivá, abych je v něm přečetla. Nepůsobí nijak konfliktně, tančí se tu mix contemporary a jazzu v krásném prostoru, kterým mládenec občas rozhazuje hrsti bílého mramorového prachu. Může tu promlouvat paměť místa na ty, kteří ji znají.

Miniatura Remains, postava na útesu nad troskami starověkého města, které z dálky vypadá jako kamenná pláň. Jeden jediný krok osamělého muže. Choreografie Turning Days ruské provenience nabízí lákavé prostředí, ruinu sálu nebo dlouhé chodby prosvětlenou ale ze všech stran sluncem a se zlatým prachem poletujícím ve vzduchu. V něm muž a žena tančící pomalu a meditativně, ale také dynamicky. Muž s pohyby asijského bojovníka, žena na cestě ke svobodě, svobodou pohybu, rozpuštěnými vlasy. Tanec v prachu hvězd. Program vysvětluje, že lokací je stará továrna u Petrohradu.

The Letter je minidokumentem o chlapci, který touží stát se baletním tanečníkem a své nadšení pro klasický tanec „šmrncnutý“ volnou improvizací prožívá v prázdném sále, o kterém ale zatím možná jen sní. Chlapec je skutečný, stejně tak jako dopis, ve kterém našel vzpruhu. První blok přehlídky končí snímkem Traverse, který patří k těm delším a prokomponovanějším. Nejprve se zdá, že půjde jen o náhodné záběry žen předvádějících své oblíbené taneční prvky na ulici, když se přeneseme do kamenných vysutých teras a schodů, na nichž se rozrůstá chór přihlížejících. Každá z tančících žen má nejen vlastní pohybový, ale i vokální motiv, vznikne silný sbor s rituálním nádechem. Taneční procesí žen i mužů, kteří přecházejí po mostě přehrady, jako kdyby vzdávali úctu přírodě i práci lidského důvtipu a síly. Jistě jeden z favoritů z první série.

Vzpomínka na Pinu Bausch

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na