FOK chystá svůj narozeninový koncert

  1. 1
  2. 2

Ve čtvrtek 20. listopadu vyvrcholí oslavy 80. sezony Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK 

Ne náhodou zkratka FOK začíná filmem. Totiž kvůli změnám ve filmovém průmyslu FOK vznikl a díky filmovému průmyslu přežil své těžké začátky. Blíže vysvětleno: rokem 1931 končí němý film a začíná zvukový. V součtu s vleklou hospodářkou krizí tak vznikla pro mnoho hudebníků složitá situace; spousta jich zůstala doslova na ulici. Doba přímo volala po založení nového orchestru. Nastalo mnoho pokusů, ale úspěšným projektem byl až ten Rudolfa Pekárka, který proběhl pravděpodobně někdy v roce 1934, avšak určitě v Restauraci U Kmochů, Ibsenova č. 1, Praha 2. Pekárek byl nejen vynikajícím hudebníkem, ovšem také schopným diplomatem. Sám na ta „filmová“ léta z Austrálie v červenci 1955 v dopise šéfdirigentovi Václavu Smetáčkovi vzpomíná: „Ve filmu se to stejně úspěšně vyvíjelo (tak jako spolupráce s Rozhlasem), neb nebylo by filmu, který nebyl synchronizován FOKem. Díky dobrým výkonům orchestru se podařilo sjednati dohodu s filmovou Unií, která ze začátku zaujmula nepřátelský postoj vůči FOKu.“ A hrdě dodává: „Příjmy členů z práce ve filmu byly značné a nebylo výjimkou, že příjem člena FOKu byl větší nežli člena České filharmonie.“ My ještě dodejme, že Pekárek šel tak daleko, že se dokonce stal členem výkonného výboru filmové Unie.Podle všech historických pramenů se zdá, že prvním „synchronizovaným“ snímkem, a vlastně i prvním zaznamenaným počinem čerstvě vzniklého orchestru, se stal slavný burianovský opus s hudbou Josefa Dobeše Hrdinný kapitán Korkorán. Datum premiéry 24. srpna 1934. Hned následující rok už to bylo filmů osmnáct. A postupně filmů přibývalo a přibývalo. Pomyslným vrcholem pak byl rok 1937 s jednačtyřiceti filmy. Když domyslíme, že orchestr zároveň pilně nahrával pro rozhlas a už také i koncertoval, byť celkem skromně, musel to být perný rok. Není divu, že do roku 1943, kdy štafetu přebírá Pražský filmový orchestr (časem přejmenovaný na legendární Filmový symfonický orchestr, FISYO), napočítáme kolem dvou set filmů, na jejichž vzniku se Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK svým hudebním umem podílel. Na narozeninový koncert 20. listopadu jsme pak vybrali melodie a písně z těchto filmů, které Salonní orchestr FOK (jeden z původních názvů) také podbarvil: Babička (1940, hudba Jiřího Fialy) – dokonce i s obrazem, Minulost Jany Kosinové (1940), z něj píseň Modravé dálky Jiřího Srnky, Těžký život dobrodruha (1941), z něj hit Sám já chodím rád od Emana Fialy, Dívka v modrém (1939), Hotel Modrá hvězda (1941) a z něj hned dva songy – Mám život hrozně rád a Slunečnice. Vše od hitmakera Slávy Emana Nováčka. Nutno doplnit, že všechny výše uvedené melodie upravil dirigent a také klavírista slavnostního večera Jan Kučera.

Díky natáčení filmové hudby orchestr nejen přežil krušná období – aby po druhé světové válce postupně rozkvetl ve špičkové koncertní těleso – ale stříbrné plátno nám také zachovalo i podobu orchestru, tváře tehdejších členů Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Podle všeho jsou filmy, kde orchestr vystupuje i herecky, celkem tři. Prvním z roku 1937 je film Karla Hašlera Jarní písnička, druhým oslavný životopisný film o Františku Kmochovi To byl český muzikant (1940) a konečně poslední film se jmenuje Modrý závoj (1941). Mezi hlavní hrdiny snímku patří nevidomá violoncellová virtuoska Marta. Krása její hry je na úvod filmu demonstrována její interpretací druhé věty Dvořákova Koncertu h moll. Sólo však v reálu natočil profesor Ladislav Zelenka, a ačkoli hlasatel ohlašuje, že Martu doprovází orchestr rozhlasový, na židlích ve studiu sedí muzikanti ze Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Jen pro ten narozeninový večer nahradí Ladislava Zelenku violoncellista, který je se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK svázán již od roku 1994, totiž Jiří Bárta. Původní Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK nahradí dnešní FOK, o sedmdesát tři let mladší.Program dále doplňuje, respektive první polovinu koncertu bude uzavírat slavnostní pochod Vivat Olympia přímo od Václava Smetáčka (1906–1986), který se dokonce zachoval v nahrávce dirigované Rudolfem Pekárkem. Slavnostní pochod Vivat Olympia byl dokončen v roce 1939. Smetáček skladbu pravděpodobně vytvořil pro dvanácté letní olympijské hry, které měly být původně v Japonsku, pak v Helsinkách, kam Smetáček zaslal partituru organizačnímu výboru. Letní hry se ale nakonec nekonaly vůbec.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na