Glosa: Jiří Heřman se loučí. Co bude napřesrok, je ve hvězdách.

V právě končící sezoně pražského Národního byla úplně posledním představením z těch titulů, které tu nastudoval Jiří Heřman, teď v pondělí Brittenova Gloriana. Ta už víc repríz v tuto chvíli naplánovaných nemá a tak se zavřela voda nejen nad touto až nečekaně úspěšnou inscenací, ale také i nad z divadla odcházejícím Jiřím Heřmanem. Národní sice slibuje, že v přespříští sezoně Glorianu na repertoár vrátí, stejně tak jako by se v téže sezoně prý mohl do Národního k nové režii pohostinsky vrátit Jiří Heřman, ale znáte to, jak to u divadla chodí. Co bude napřesrok, je vždy tak trochu ve hvězdách.I když se drobný, vcelku nenápadný Jiří Heřman během „svého“ posledního představení pohyboval v zákulisí, při závěrečné děkovačce se na jevišti neukázal, ač i pondělní publikum bylo z Gloriany zcela unešeno a jistě by i režisérovi rádo poděkovalo. Je otázkou, zda Heřman sám nechtěl, anebo zda si prostě na něj a jeho definitivní odchod z divadla nikdo ze souboru nevzpomněl. Rozhodně však měl. I když Heřman odchází předčasně, protože se nechce podílet na transformaci Národního divadla po připojení Státní opery, poslední potlesk publika, ale i symbolické poděkování souboru by si na jevišti určitě zasloužil.

Na seriózní zhodnocení ani ne pětileté éry Jiřího Heřmana v čele souboru naší první scény je rozhodně nutné počkat. A to už třeba jen kvůli současné zjitřené atmosféře, provázející všechny ty organizační a v neposlední řadě i čistě personální změny, s operou v Praze související, ale i kvůli nezbytnému získání jistého nadhledu, odstupu. Ostatně i nejedna z předností éry opery za Jiřího Srstky, resp. Josefa Průdka dostala své jasnější kontury až pár let poté, to samé pak platí i o kontroverzním tandemu Dvořák – Nekvasil, v první řadě o jejich přínosu dramaturgickém. Jistě, ani Jiřímu Heřmanovi za dobu jeho šéfování (od dubna 2007 do konce loňského roku, od letošního ledna pak už jen jako „zástupce šéfa opery“ předával agendu svému nástupci) se zdaleka ne vše povedlo, vzpomeňme třeba hned první nemastnou neslanou inscenaci po jeho nástupu, Monteverdiho Orfea. Již dnes je ale více než pravděpodobné, že právě již zmíněná Heřmanova Gloriana, ale i Jakobín a určitě též Parsifal ani po letech v paměti většiny návštěvníků opery nezapadnou a budou zařazeny do podobné kategorie nesmazatelných zážitků, jakými byly Šostakovičova Lady Macbeth, Wagnerův Tristan či Bergův Vojcek z dob Srstkových.Co bude s operou v Národním, potažmo v druhém pražském operním domě dál? I na to si musíme počkat. Pravda, Rocc, který Jiřího Heřmana už před několika měsíci na postu prvního muže opery v Praze vystřídal, budí v nejednom z lidí v divadle nemalé emoce. Jenže ruku na srdce: Nevyvolával je Jiří Heřman s lidmi, které si do Národního přivedl, najmě zkraje také? Nevybral si Jiřího Heřmana do funkce šéfa opery stejný Ondřej Černý, jako o pět let později Rocca? Neměl Jiří Heřman při svém nástupu pramalé zkušenosti s vedením operního souboru, tak jako teď jimi příliš neoplývá ani Rocc? Nebyl Jiří Heřman při svém příchodu do Národního ještě o rok mladší, než je teď Rocc?

Buďme spravedliví. Svoji šanci dostal Jiří Heřman a nepromarnil ji. Šanci ukázat, co umí, teď má i rok Rocc. Nepředbíhejme. To, co bude napřesrok, je vždy tak trochu ve hvězdách.

Související články


Reakcí (11) “Glosa: Jiří Heřman se loučí. Co bude napřesrok, je ve hvězdách.

  1. Pan Dvořák má pravdu, že na hodnocení poměrně krátké šéfovské éry Jiřího Heřmana v ND je ještě příliš brzo (doby, kdy v čele opery stáli 20 let Kovařovic nebo 15 let Ostrčil jsou v nenávratnu), ale jedno je jisté už teď: jeho inscenace Brittenovy Gloriany vysoko předčila vše, co jsme v posledních desetiletích na našich operních scénách mohli vidět – díky jeho režijní invenci, výpravě, nemalému rozpočtu na inscenaci, naprosto přesnému obsazení všech sólových rolí, kvalitnímu hudebnímu nastudování Zbyňka Müllera a v neposlední řadě i skvělému výkonu sboru i baletu. Je to inscenace, na kterou se jistě bude vzpomínat. Jistě by mnoho jejích příznivců uvítalo, kdyby se opět vrátila do repertoáru ND. A Jiří Heřman jako režisér velice osobité poetiky opět do naší Zlaté kapličky.

  2. Při hodnocení pana J. Heřmana ve funkci šéfa opery bych byl mnohem opatrnější.
    Autor článku zaměňuje funkci šéfa opery s funkcí režiséra.
    Jeho režisérské kvality může zhodnotit veřejnost ……… Jeho organizační vlohy, jeho schopnost komunikace s umělci, jeho schopnost řešit provozní problémy opery ND mohou posoudit jenom zaměstnanci opery. A ti myslím nebudou hodnotit jeho éru tak jednoznačně.
    Tomáš

  3. Šéf opery je navenek tím, kdo pro veřejnost představuje úspěšnou nebo méně úspěšnou dramaturgii a dobré nebo špatné umělecké kvality souboru. Schopnost vést část instituce provozujíci operu je věc jiná a věrejnost skrytá a tady si myslím, že ač je pan Heřman umělec a nikoliv manažer (otázka zda by neměl být séfem opery, baletu i činohry dpíše manažer či alespoň v běžném provozu se orientující absolvent organizace a divadelního provozu na DAMU), bylo to v porovnání s panem Rapplem v otázkách komunikace a interních organizačních záležitostí pořád ještě bingoí. Sociálně-komunikační handicap obou pánů, jenž z části ovliviňuje jejich menšinová sexuální orientace – oba pro manažerskou pozici vylučuje. U Rocca Rappla ještě navíc chybějí jakékoliv reálné zkušenosti a praxe, nezbytné to premisy pro vedení tak různorodého týmu lidi, jakým opera ND oplývá. Takže nevím. Ostatně u baletu jsou na tom stejně – mají prchlobého, cholerického a sebestředného šéfa – umělce.

  4. Ale ale a pročpak? Je na tom snad něco neslušného, urážlivého nebo jinak nevhodného. Oba pánové a říkám bohužel, díky tomu jací jsou, mají problém v komunikační rovině a k rovnému přístupu ke všem podřízeným. Ten problém je v rovině sociální komunikace a pokud s nimi nebo pod nimi pracujete, pocítíte ho velmi brzy. Tak to bohužel je a zažíváme si to na vlastní kůži. A nestigmatizujte, protože neodsuzuji, jenom popisuju fakt, díky němuž se tito lidé pro vedoucí pozici dostávají do handicapu.

      1. Ale jděte, píšu na základě vlastní zkušenosti jako kolega obou zmíněných, že mají oba handicap, který je (konkrétně je oba) vylučuje pro kvalitní výkon manažerské pozice a jejich sex. orientace, k tomu přispívá. Hovořím o těchto konkrétních pánech, nikoliv obecně. Pokud máte chuť to řešit dál (i když pochybuju, že oba pány vůbec osobně znáte), napište na mail. Víc to s vámi v komentářích rozebírat nebudu.

        1. Znám osobně Jiřího Heřmana a nikdy – opakuji NIKDY jsem u něj nepocítil žádný sociálně-komuniační handicap – naopak díky jeho inteligenci a jeho vzdělání měli většinou handicap lidé, kteří nechápali jeho názory či jeho postoje.
          Pana Rocca neznám, k němu se vyjadřovat nemohu.
          Rozhodně však pokládám Váš výrok za diskriminační – v takzvané „většinové“ sexuální skupině je podstatně více jedinců, kteří mají podstatně hlubší sociálně komunikační problémy, a neměli být do manažerský či pozic vůbec nominováni – za všechny se podívejte na současnou vládní garnituru, včetně bývalého ministra kultury či jeho současné nástupkyně.

  5. Mně nikterak nezajímají předtřelky obou diskutujících, protože jsou zbytečné. Co mě zajímá je výsledek práce obou pánů a ten je zářím 1:0 pro Jiřího Heřmana. A zajímavé je, že oba pánové nastoupili bez zkušeností a oba jsou mladými režiséry a podmínky mají zhruba stejné, jak se v glose píše. Dramaturgie za Jirky Heřmana byla dobrá a mnohé inscenace budou v zlatém fondu (Parsifal)

Napsat komentář