Hlavně aby se hrálo: Rozhovor s Máriem Radačovským

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
S uměleckým šéfem Baletu Národního divadla Brno jsme hovořili jen několik dní po premiéře jeho nové inscenace Beethoven a po více než roce a půl, kdy divadelní provoz začala brzdit koronavirová krize a opatření, kvůli nimž se mnohokrát změnily hrací plány, termíny premiér a někdy i skladba samotných pořadů. Mário Radačovský letos na podzim navíc oslavil kulatiny a důvodů hovořit s ním se našlo více.

Mário Radačovský (foto archiv NDB)

Setkáváme se na konci listopadu v době, kdy byl opět vyhlášen nouzový stav. Vůbec si nedokážu představit, jaké se ve vás, jako v uměleckém šéfovi baletu, mísí pocity. Můžete mi trochu přiblížit, co to pro vás znamená?
Že nouzový stav přijde, jsme očekávali. Když vidím, co se děje u nás na Slovensku nebo v Rakousku, jak se smyčka postupně utahuje, je jen otázka času, kdy bude náš provoz, přinejmenším, omezen, zda to bude za týden, za deset dní. Jako divadelníci stále nějak žijeme, ale vlastně už v době uvedení Beethovena jsme začali pociťovat, že už se to zase komplikuje. Měli jsme některé tanečníky covid pozitivní, neočkovaní museli do karantény, aby se nenakazili. Komplikace začaly přicházet už na začátku listopadu. Včera večer (25. 11., pozn. red.) jsem se bál, že omezení budou striktnější. Tu moc mají v rukou politici a v tom, co se právě děje, se už příliš nevyznám. Každopádně stále žijeme a zatím můžeme hrát. Moje meta je dožít se 5. prosince, kdy bude odehráno prvních pět Louskáčků. A každé další představení bude bonus. Každopádně nemáme moc cokoli ovlivnit.

Co by vám v této době nejvíc pomohlo?
To je těžká otázka. Každý se na tento problém dívá ze svého úhlu pohledu a těžko se hledá jedna univerzální pravda. Jsem v tom už trochu ztracený. Ale snad by pomohlo jedno jasné a konkrétní rozhodnutí, aby se už neopakovaly tyto každotýdenní změny, které podle mne vytvářejí větší a větší chaos. Ale nechtěl bych být politikem, který má tyto věci rozhodnout. Chápu, že rychle stoupající čísla něco znamenají, pak je ale otázka, jak je interpretujete. Jaká jsou to čísla? Kdo je vytváří? Nám se například stalo, že jeden člen souboru byl pozitivní a za dvě hodiny podle PCR testu negativní, protože se zjistilo, že nějaký rotavirus nebo něco, co se chová podobně jako covid, způsobuje často pozitivní testy na koronavirus. Tato skutečnost zkomplikovala třeba třetí reprízu Beethovena. Takže vzniká spíše více otázek než odpovědí. Myslím si, že máme tendenci řešit věci, až když už jsou neřešitelné, když už běží. Jsem spíše pro rozhodnutí, která by předcházela takovým situacím, v nichž se právě nacházíme. Ale nejsem odborník, epidemiolog. Jsem divadelník. Jsem pro klidně i silnější rozhodnutí, ale stůjme si za tím delší dobu, vyřešme to a potom se vracejme do normálního života. 

V rámci festivalu Dance Brno 2021 proběhlo v říjnu setkání uměleckých šéfů baletních souborů a zástupců Asociace tanečních umělců…
Ano, mluvili jsme o nepředvídatelnosti této situace a o tom, že nejsme kvůli ní schopni věci plánovat. Také nám chybí uspořádávání pořádných konkurzů do souboru. Uspořádat konkurz online je sice pěkné, ale vy toho člověka nevidíte. Samozřejmě, i tak je to vždy sázka do loterie, můžete se splést. Ale vnímat uchazeče fyzicky jako interpreta i jako člověka, jak se chová, jak reaguje, je pro mne velmi důležité. Po konkurzech se s lidmi setkávám v kanceláři tváří v tvář. Snažím se je pochopit i za ten relativně krátký čas… Strávím s každým možná půlhodinku, abych vycítil i, jaký je to člověk. Někdy se stane, že máte skvělého interpreta, ale nezapadne jako kolega do souboru a po dvou třech měsících jej dokonce musíte vyhodit, protože to nefunguje. Ale doufám, že další lockdown, pokud bude, nebude trvat jako ten poslední až do května. To nám opravdu znemožňovalo přirozenou cirkulaci tanečníků. Když jsem si ale někoho online vybral ke konkurzu, pozval jsem ho následně do Brna, bez toho jsem žádného tanečníka nepřijal. Fyzický kontakt je ten nejdůležitější.

Balet ND Brno, Beethoven (foto Ctibor Bachratý)

A co sledujete u takového uchazeče po lidské stránce?
Už jsem „v byznysu“ docela dlouho, přes třicet let. Neříkám, že vím všechno, ale už vím, co asi můžu očekávat. Také se stalo, že jsem se trefil úplně mimo a velmi to nefungovalo. Nicméně většinou už podle chování, způsobu řeči, se dá odhadnout, jaký člověk je. Dokonce se dá poznat hodně už z toho, jak si sedne. Já se snažím být vůči příchozím velmi otevřený. Například ve finále konkurzu si vyberu osm lidí, pro jistotu. I oni procházejí více konkurzy a vybírají si, takže se stává, že odcházejí za lepší nabídkou. Ale s těmi, co jsou v nejužším výběru, hovořím až brutálně otevřeně. Podle jejich reakcí dokážu předvídat, zda nabídku přijmou, nebo budou hledat jinde.

Na co konkrétně se takových uchazečů ptáte?
Jé, to kdybych si pamatoval… Většinou s každým improvizuji. Někdy se ptám, proč chtějí být vlastně v Brně. Třeba když přijde skutečně vynikající nadprůměrný interpret. „Ty máš potenciál být ve Stuttgartu nebo Hamburku!“ Neříkám, že jsme nějací „levonozí“, ale přece jen máme před sebou ještě hodně práce. Stává se, že když položím takovou jasnou a přímou otázku, dostanu často upřímnou odpověď. Například, že se jen chtěl podívat do Brna a zažít ho, nebo tu mají kamarády… Slýchám přímé odpovědi a toho si velmi vážím. Nesnáším kličkování.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments