Hle, prudce jak Brünnhilda pádí k nám! Velikonoční festival v Salcburku

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Vraťme se však k hlavnímu diváckému magnetu letošního jubilejního ročníku, jímž byla už vzpomenutá produkce druhého dílu Wagnerovy tetralogie Prsten Niebelungův ve Velkém festivalovém domě. Jakkoliv se v různých médiích bylo možné dočíst, že replika padesát let staré Valkýry kopíruje současný trend mnoha světových divadel vracet k životu slavné operní inscenace minulosti, nemá myslím zrovna tento salcburský projekt s uvedenou „módou” mnoho společného. Jak uvedli na tiskové konferenci umělecký šéf festivalu Christian Thielemann i intendant Peter Ruzicka, byl tento návrat opravdu jen jednorázovou poctou Karajanovi a historii Osterfestspiele jako takové. A protože ostatních částí Ringu v témže výtvarném a režijním balení se v budoucnu skutečně nedočkáme, nezbývá než položit si otázku, jaký měl vlastně tento prchavý pozdrav šedesátým létům dvacátého století umělecký význam.

Co se týče tolik diskutovaného scénického provedení, pak podle mého názoru rozhodně značný. Návrhy dekorací od Günthera Schneidera-Siemssena jsou už dlouhá desetiletí naprostým právem ozdobou nejedné učebnice scénografie, protože jejich řešení je na svou dobu převratně stejně rozmáchle monumentální jako oproštěné od všech přebytečných detailů. Možnost vidět tento koncept nejen v podobě dvojrozměrných skic, ale nyní i v rekonstruované podobě na jevišti (převedení původních nákresů do funkčních scénických prvků bylo dílem Jense Kiliana) byla každopádně více než inspirativní. Obrovský stylizovaný strom, vévodící celému prvnímu dějství a ukrývající v sobě Hundingovo obydlí, může navzdory magickému osvětlení Olafa Freeseho a nápaditým projekcím studia rocafilm divákům připadat trochu těžkopádný a statický, v dalších dějstvích však už Schneider-Siemssenovy dekorace fungují fascinujícím způsobem zcela beze zbytku.

Velkolepý, a přitom téměř geometricky jednoduchý prstencový ochoz kolem celého jeviště ve druhém dějství spolehlivě vyvolává napětí už jen svým tvarem, evokujícím dokonalost a bezvýchodnost zároveň. Když vydává Wotan rozkaz Brünnhildě usmrtit Siegmunda v souboji s Hundingem, ochoz v jednom místě efektně puká, pro samotnou scénu zápasu se pak odsunutím předních částí do stran mění jen ve vyvýšené skalisko na horizontě. Valhallu, poslední útočiště padlých bojovníků, představuje ve třetím dějství podobně řešená spirálovitá stavba, jejíž jeden konec vede hrdiny kamsi do hlubin, zatímco ten druhý, směřující naopak vzhůru, se stává v závěru dočasnou Brünnhildinou hrobkou. To vše zkrátka působí z větší části stále nesmírně moderně, nebo ještě lépe nadčasově. Myslím, že je jen dobře, když tento scénický revival celkem přesvědčivě dokazuje, že některé myšlenky a koncepty zkrátka nestárnou…

Richard Wagner: Die Walküre – Osterfestspiele Salzburg 2017 (zdroj osterfestspiele-salzburg.at / foto © OFS/Forster)

Těžko říci, jak před padesáti lety působil na publikum inscenační výklad Valkýry od samotného Herberta von Karajana; jeho režijní knihy jsou dnes ztraceny a z produkce neexistuje ani ucelený vizuální záznam. Renomovaná režisérka Vera Nemirova tak stála před úkolem oživit dávný výtvarný koncept zcela novou jevištní akcí. Autorka mnohých skandálních a neortodoxních výkladů řady operních příběhů se nicméně tentokrát rozhodla přistoupit k uvedené výzvě s nebývalou pokorou – a výsledek podle mého mínění předčil očekávání. Hrdinové Valkýry, ať božští či lidští, jsou zde jen a jen postavami z masa a kostí a jejich chování a motivace působí naprosto přirozeně a uvěřitelně.  Současně oděný štvanec Siegmund (kostýmy Jens Kilian) se náhle setkává nejprve se soucitem a pak i náklonností nešťastně provdané Sieglindy. Její muž Hunding se přesvědčivě projevuje jako klasický domácí tyran, který své manželce vědomě ubližuje psychicky i fyzicky, a když pak žena vytáhne meč zaražený do stromu společně se Siegmundem, je to přesvědčivý symbol nového začátku pro oba hrdiny.

Druhé dějství je vlastně psychologickou studií vztahu mezi otcem – Wotanem a jeho milovanou dcerou – Brünnhildou. Jejich počáteční bezstarostné a hravé vztahy naruší nekompromisní přání autoritativní bohyně Fricky potrestat prchající milence (a zároveň znovunalezené sourozence) Siegmunda a Sieglinedu za jejich troufalý společný útěk. Zpověď do kouta zahnaného Wotana zajímavým způsobem doplňuje projekce, zobrazující jména a vzájemné vztahy jednotlivých postav příběhu; ve chvíli, kdy komplikované jmenné seznamy a rodokmeny překlene obří nápis „Alberich“, není těžké se dovtípit, že právě tímto skřetem kdysi uloupené zlato je a zůstane hlavní příčinou většiny trampot téměř všech důležitých postav Wagnerova Prstenu.

Richard Wagner: Die Walküre – Vitalij Kowaljow (Wotan), Anja Kampe (Brünnhilde) – Osterfestspiele Salzburg 2017 (zdroj osterfestspiele-salzburg.at / foto © OFS/Forster)

K nejpamátnějším okamžikům druhého dějství patří pomalá cesta ozbrojené valkýry Brünnhildy po ochozu směrem k překvapenému Siegmundovi ve chvíli, kdy Siegelinda usnula po vysilující cestě. Postupné budování důvěry mezi Wotanovou dcerou a uprchlíkem vygraduje k Brünnhildinu odhodlání se za Siegmunda v budoucím souboji s Hagenem postavit. V dramaticky pojatém zápase jej však po Wotanově nekompromisním zásahu stejně nezachrání a sama se kvůli své neposlušnosti stává v očích svého otce zrádkyní, která se zprotivila jeho rozkazům.

Třetí dějství zobrazuje Valhallu jako krajně pochmurné místo, střežené živou zdí, tvořenou valkýrami v zářivé zbroji. To, co se odehrává za nimi v jakési spirálovité mlýnici, obecným představám o klidném místě posledního odpočinku pro padlé hrdiny příliš neodpovídá. Vyděšení a zmatení vojáci zde pobíhají z místa na místo, dokud jejich utrpení neukončí zásah blesku, který z nich učiní jen beztvarou hromadu mrtvol. Hrůzám války tedy její protagonisté neuniknou ani v podsvětí… U sester hledá Brünnhilda útočiště před otcovým hněvem, ale nakonec marně. Když Wotan s dcerou na místě osamí, strhá nejprve z dívky všechnu její zbroj, dokud před ním místo hrdé válečnice nestojí jen zraněná a bezbranná oběť.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Wagner: Die Walküre (Osterfestspiele Salzburg 2017)

[Celkem: 3    Průměr: 4.7/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na