Hle, prudce jak Brünnhilda pádí k nám! Velikonoční festival v Salcburku

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Závěrečná scéna zobrazuje nesmírně sugestivně otcovo bolestné rozhodnutí potrestat dceru za neposlušnost věčným spánkem; zejména okamžik, kdy chce Wotan vytrhnout ze země zabodnuté kopí, ale místo toho se jen vedle něj zoufale sveze na kolena a rozpláče se, má šanci zůstat v paměti diváků ještě dlouho. Krásná je i finální scéna, kdy bůh za asistence znovuvzkříšených vojáků s hořícími pochodněmi znovu odívá svou spící dceru do její zbroje a na závěr ji ještě láskyplně přikrývá vlastním teplým kožichem… Vera Nemirova si zkrátka s nezvyklým zadáním „na prvním místě scéna, na druhém režie” poradila s maximální výrazovou čistotou a elegancí, takže se ve výsledku jedná o nesmírně sugestivní podívanou, v níž funguje mezi režijním a scénickým zpracováním ne-li přímo jednota, tak určitě vzácně vídaný respekt.

Pěvecké obsazení, zvolené pro jubilejní Valkýru, má podle mého názoru šanci vstoupit do wagnerovské interpretační historie. Ukrajinský basista Vitalij Kowaljow, který zejména jako respektovaný verdiovský pěvec působí už řadu let na všech důležitých světových scénách (a u nás se v závěru roku 2012 doslova mihl v koncertním provedení Čajkovského Jolanty s Annou Netrebko v titulní roli), nastudoval úlohu Wotana ve Valkýře už v roce 2009 a loni předvedl tutéž postavu poprvé i ve Zlatu Rýna na festivalu v Edinburghu. V Salcburku ukázal zcela svrchovaný a komplexní výkon; pro jeho dobře posazený bas není snad žádné místo jeho nelehkého partu slyšitelným problémem (drobná únava na něm byla znát snad až v samotném závěru představení) a herecky je – snad i pro svůj mladistvý exteriér – vládcem bohů hodným respektu. Kowaljow umí i na obrovské scéně Grosses Festspielhaus věrohodně zahrát svého Wotana jako postavu, na níž vidíme každou změnu v náladách a pocitech; vyznění zejména jeho společných scén s Brünnhildou jsem popsal už výše. Osobně doufám, že se Kowaljow stane jedním z důležitých představitelů této postavy budoucnosti, a určitě by bylo přínosné vidět a slyšet ho v některé z kompletních produkcí Wagnerova Ringu.

Richard Wagner: Die Walküre – Vitalij Kowaljow (Wotan) – Osterfestspiele Salzburg 2017 (zdroj osterfestspiele-salzburg.at / foto © OFS/Forster)

Wotanovou nejmilejší dcerou Brünnhildou se stala německá sopranistka Anja Kampe. Je s podivem, že se zkušená wagnerovská pěvkyně (která má bohatou zkušenost například s rolí Sieglindy a Brünnhildy v Sigfriedovi) dostala k titulnímu partu ve Valkýře až nyní, ale patrně stálo za to si na ni počkat. Její objemný soprán se spolehlivě překlene i přes nejdramatičtější orchestrální pasáže, ale dokáže s ním vyjádřit i křehkou dívčí podstatu, která se pod její válečnou zbrojí ukrývá. Mezi ní a Kowaljowem funguje na jevišti zjevná vzájemná empatie a veškerá místa děje, kde se jejich postavy vyskytují společně, patřila ke skutečným vrcholům představení.

Další „debutantkou“ produkce byla Anja Harteros, která se po Wagnerově Else a Alžbětě sice už jednou se Sieglindou setkala, ale zatím pouze koncertně. Vynikající a co do hlasového projevu nesmírně oduševnělá pěvkyně s charakteristicky zabarveným sopránem si s nešťastnou, ale odhodlanou hrdinkou poradila na své obvyklé úrovni a z postavy, odsouzené obvykle trochu do stínu výraznějších protagonistů děje vytvořila jejich zcela plnohodnotnou protihráčku.

S pěveckým veteránem Peterem Seiffertem jsem se osobně v salcburském Velkém festivalovém domě v roli Siegmunda už jednou setkal. V roce 2013 vystoupil na Letním festivalu v koncertním provedení prvního dějství pod taktovkou Lorina Maazela (naši recenzi najdete zde), a když jsem si po letech přečetl své tehdejší hodnocení jeho výkonu, zjistil jsem, že bych na něm ani po své nové zkušenost nezměnil ani slovo: „… tělnatý postarší muž … zpočátku působil poněkud nervózně. Onu sourozeneckou podobnost, o níž v opeře zpívá Hunding, by mezi představitelkou Sieglindy a jím hledal skutečně málokdo. Jenže tenorista následně předvedl hlas natolik pevný a znělý, že se uvedených výtek staly rázem marginálie. Když děj posune první akt Valkýry směrem k jednomu z nejkrásnějších Wagnerových milostných dvojzpěvů, je to právě Siegmung, kdo v něm přebírá hlavní iniciativu. Slavný monolog Winterstürme wichen dem Wonnemond pojal s přesně dávkovanou mírou něhy i hrdinského odhodlání…“ Co dodat? Snad jen to, že si Seiffert dokázal poradit se svou rolí obdivuhodně i herecky; jeho pronásledovaný Siegmund vzbuzuje nejprve soucit, ale setkání se Sieglindou a později i Brünnhildou ho postupně mění v odhodlaného hrdinu, který je schopen čelit ranám osudu s mnohem větší razancí.

I výkony zbývajících dvou pěvců v důležitých rolích příběhu už jsem jednou popisoval. Basista Georg Zeppenfeld a mezzosopranistka Christa Mayer si úlohy Hundinga a Fricky spolu zazpívali už v minulé sezoně v obnovené premiéře Valkýry v režii Willyho Deckera v Semperově opeře v Drážďanech (recenzi najedete zde). O tradiční spolehlivosti, s níž své protagonisty ztvárnili po pěvecké stránce, není myslím třeba plýtvat dalšími slovy. V obou případech se navíc jedná o výrazné a charismatické osobnosti, takže lze Semperově opeře jen tiše závidět skutečnost, že jsou oba umělci už řadu let jejími kmenovými sólisty.

Po vokální stránce působil vzácně kompaktním a zvukově atraktivním dojmem zjevně velmi pečlivě vybraný oktet valkýr. Nás může jen těšit, že byla mezi nimi i česká pěvkyně: slova v titulu tohoto článku jsou konečně volným překladem důležité pasáže „In brünstigem Ritt jagt Brünnhilde her“, která se vyskytuje v partu Siegruny, jejíž představitelkou byla mezzosopranistka Štěpánka Pučálková. Zpěvačka, se kterou se můžeme pravidelně setkávat v pražském Národním divadle v rolích Suzuki v Madama Butterfly a Stéphana v Romeovi a Julii, působí v zahraničí dlouhodobě a v salcburském Velkém festivalovém domě už dříve účinkovala v produkci Wagnerových Mistrů pěvců norimberských v roce 2013. Slyšet její plný a znělý mezzosoprán mezi ostatními výtečnými pěvkyněmi v rolích dalších valkýr bylo i tentokrát radostí a nezbývá, než doufat, že zpěvaččina slibně se vyvíjející kariéra bude podobně úspěšně pokračovat i nadále.

Richard Wagner: Die Walküre – Vitalij Kowaljow (Wotan), Anja Kampe (Brünnhilde), valkýry – Osterfestspiele Salzburg 2017 (zdroj osterfestspiele-salzburg.at / foto © OFS/Forster)
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Wagner: Die Walküre (Osterfestspiele Salzburg 2017)

[Celkem: 3    Průměr: 4.7/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na