Horní chlapci z Banské Bystrice aneb Juro Jánošík v Praze

  1. 1
  2. 2

Celistvosti banskobystrické inscenace (premiéra 5. března 2016) rozhodně nepomohlo rozhodnutí režiséra Romana Poláka vizuální podobu inscenace od třetího obrazu zaktualizovat a obléci do současných kostýmů. První dva obrazy ještě působí prostou obrazovostí, orientovanou na malířské dílo Martina Benky (figurální skupiny) i jednoduchost scény v duchu slovenského modernismu (dílo výtvarníka Mikuláše Galandy). Režisér zpočátku aranžuje skupiny sólistů a sboru do výtvarně pojatých výjevů, po třetině představení pak tuto snahu opouští a spíše se orientuje na realistickou, místy až naturalistickou jevištní akci. Ve stylově nesourodé podívané navíc ruší režijní naschvály jako opilá dívka na hostině Jakuba Löwenburga nebo až nesnesitelně naturalisticko-komická kreace nejhorší seriálově-televizní šarže krčmářky Mary. Některá jevištní řešení vycházejí pak až na hranici směšnosti.

Rytmu představení neprospěly ani dlouhé přestavby (i když na hostitelské scéně vše asi trvá déle). Prosté černobílé kostýmy (Peter Čanecký), odvozené od venkovských slovenských oděvů, působí autenticky. Pozdější výběr současného společenského, civilního a soudního ošacení sice příběh opticky prvoplánově aktualizuje, ale také ve výsledném obrazu i značně banalizuje. Scénografie (Jaroslav Valek) pracuje s aktivním horizontálním průzorem po celé délce scény a několika zajímavými doplňky scény, odkazujícími ke slovenskému výtvarnému surrealismu (zavěšené otáčející se zrcadlo na řetězu a zavěšené balvany v prvých dvou obrazech). Silně nestylově působí choreografické řešení tanečních výstupů (pohybová spolupráce Stanislava Vlčeková), které zcela neorganicky spojuje prvky lidového tance, baletu, výrazového tance, moderních pouličních tanečních stylů, akrobacie i taneční grotesky.

Představení tohoto titulu by měl dominovat výkon tenoristy v titulní roli. Přes solidní vokální výkon, jen místy rušený neznělostmi ve střední poloze a ne zcela kontrolovanými výškami v závěru opery, nedokázal Michal Hýrošš dát postavě legendárního zbojníka osobitější tvář. Postavě především chybělo charisma rozeného vůdce a vokální průraznost. Ze dvou Jánošíkových lásek, Milky a Zuzy, více zaujala mladodramatickým sopránem Patrícia Solotruková jako Milka. Bohužel postava záhy z děje vymizí. Veronika Mihalková zpívá kysličníkovou Zuzu, kostýmovanou jako Miss Železnice SK, ve druhé polovině večera snad až příliš expresivními vokálními prostředky. Navíc postava trpí režisérskou nedořešeností úkolu a její vztahy k titulnímu hrdinovi (natož ambivalentní motivace, protože hrdinka je dcerou zrádné krčmářky Mary) jsou nezřetelné.

Silnou individualitu předvedl v malém partu Jánošíkova otce hostující basista Ján Galla. Postava Jánošíkova soka Gajdošíka nemá velký rozsah a její představitel Jozef Gráf neměl ani prostor, aby vytvořil portrét plnohodnotného protivníka Jánošíkovi. V několika případech se zdálo, že někteří interpreti zapomněli svoje hlasy na domácí scéně. Katastrofálně působilo kvarteto hostů na počátku třetího obrazu, kteří se snad předháněli v chybných nasazeních a intonacích. Stejně tak nebylo zcela jasné, kde končí výrazový naturalismus a začíná hlasová nedostatečnost u představitelky Mary (Eva Lucká). Neoslnil ani sbor, kde především v basech bylo slyšet četné nesourodosti a intonační manka.

Výrazným kladem představení ale bylo hudební nastudování Mariána Vacha. Bohatý zvuk, velmi dobré vedení nástrojových skupin a jejich propojení i rytmická jistota byly výsledkem zřejmě pečlivého nazkoušení. Pražský divák po právu ocenil kvalitní hudební nastudování (především pro přitažlivost mnohých tanečních rytmů), ve kterém se blýskl orchestr Státní opery Banská Bystrica. Opera s tak specifickým národním námětem tak zůstane zřejmě navždy doménou slovenských operních scén.

Hodnocení autora recenze:
hudební nastudování – 70%
režie, choreografie, scénografie – 30%

 

Festival Opera 2017
Ján Cikker:
Juro Jánošík
Hudební nastudování a dirigent: Marián Vach
Režie: Roman Polák
Kostýmy: Peter Čanecký
Scéna: Jaroslav Valek
Choreografie: Stanislava Vlčeková
Sbormistryně: Iveta Popovičová
Dramaturgie: Alžbeta Lukáčová
Orchestr, sbor a balet Státní opery Banská Bystrica
Premiéra 5. března 2016 Státní opera Banská Bystrica
(psáno z reprízy 3. 10. 2017 Stavovské divadlo Praha)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Cikker: Juro Jánošík (ŠO Banská Bystrica)

[yasr_visitor_votes postid="203776" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments