Ivana Veberová: Divadlo je nejdokonalejší škola!

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Občas se mi to děje v repertoáru pro lyričtější hlas. Jako by mne nutil můj projev hlasově zužovat, což není přirozené. Jde tedy o role, které typově nejsou psány přímo pro mladodramatický soprán. Občas ztvárňuji i takové, a pak jsem moc ráda, když mne moje kantorka vrátí do správných kolejí.

Dlouho máte v repertoáru Rusalku a v loňském roce jste nastudovala také Cizí kněžnu. Kam spadají podle vás tyto dvě postavy?

Tady máte na mysli plzeňskou inscenaci, ve které jsem nastudovala obě dvě tyto figury. A je docela běžné, že jeden den zpívám Cizí kněžnu a druhý den Rusalku, někdy dokonce jednu dopoledne a druhou večer v ten samý den. Typově, hlasově i výrazově jsou samozřejmě odlišné. V Rusalce se cítím doma, mám ji nazpívanou a Kněžnu si užívám jako temperamentní, živelnou postavu, která vlastně ani není příliš rozsahově náročná a na rozdíl od Rusalky víc žije, víc hoří. Cítím ale, že si to můžu dovolit právě teď, jsouc na jakémsi hlasovém či oborovém rozhraní. Tedy Rusalku ještě ano a Cizí kněžnu ano.

Antonín Dvořák: Rusalka – Ivana Veberová (Rusalka) – DJKT Plzeň 2017 (zdroj djkt.eu)

Jak bude mezi tyto role, o kterých se bavíme, zapadat vaše Beatrice ve Fibichově Nevěstě messinské, která bude mít už za týden v Plzni premiéru?

Vidím ji velmi blízko k Rusalce. Čistá duše, lehce naivní. Dívka, která byla vychovávána v klášteře a která netuší, co se za jeho zdmi děje. A když se tam dostane, je ze všeho překvapená a vylekaná. A nedokáže ani chápat přirozené věci a reagovat na ně. Jednoduše proto, že nikdy nepoznala muže a neví, jak se zachovat, když jí muž vyznává lásku. No a zde vlastně klíčí celý problém, který vede k tragédii v závěru opery.

Čistě hudebně se ale Fibichova Beatrice onomu lyrickému charakteru Dvořákovy Rusalky poněkud vzdaluje…

A může za to především hutná Fibichova orchestrace. Takže tato jemňounká dušička chce na druhou stranu také velký hlas. Myslím si, že postava Beatrice přesně odpovídá mému současnému potenciálu. Mám poměrně silný hlas, který by se mohl přes fibichovský orchestr nést. A věřím, že zároveň se mi daří působit mladistvě, zpívat jasněji, lyričtěji, ale i velice nosně.

Beatrice do kláštera ukryla její matka, kněžna Isabela, protože její otec ji na základě svého snu chtěl nechat připravit o život. Do jaké míry je samotné Beatrice jasné, proč v úkrytu vlastně je?

Jasné jí to moc není. Sama v několika áriích zpívá o tom, že její život je pro ni hádankou. Čas od času dostává od své matky dopisy, ale vůbec neví, kdo je, z jaké rodiny pochází. Neví, proč se v klášteře ocitla. Jen přijímá, co jí život přináší. A podstatu dění kolem ní nedokáže pochopit.

S vaší kolegyní Janou Foff Tetourovou, představitelkou Isabely, jsme zde před nedávnem připomínali, že děj opery pokrývá dobu pouhých několika dnů. Stihne se během nich Beatrice, jak ji popisujete, nějak změnit? Prohlédne?

Ona za ten krátký čas zažije hromadu nových věcí. Spatří Dona Manuela, muže, do kterého se ihned zamiluje. A on do ní. Tedy opravdová láska, kdy po sobě dva lidé navzájem touží. Lásku poznává také v sobě samé, což dosud neokusila. Neví tedy, co se s ní vlastně děje. Následně poznává dalšího muže – Césara, Manuelova bratra, který se do ní zamiloval. Má z něj strach a neví proč. Don César je vášnivý až uzurpátorský a všemi prostředky se ji snaží získat. Ani toto Beatrice nechápe. César jí okamžitě sdělí, že je pán jejich země, a ona se bojí ho odmítnout. Zároveň mu ale neřekne, že miluje jiného. A v krátké době se Beatrice dostává také do messinského paláce, kde poznává svou matku jako dalšího nového člověka ve svém životě. Neví navíc, že její matka je messinskou kněžnou, zároveň matkou Manuela a Césara a že ona, Beatrice, je jejich sestrou. A tohle vše se Beatrice dozví až těsně před koncem opery, po smrti svého milého. Kterého jeho vlastní bratr, Don César, ze žárlivosti zabil.

Řekla jste, že jakákoli role vás lehce posouvá dopředu. Víte už teď, co si odnesete z plzeňského nastudování Nevěsty messinské?

Neustále mám na mysli, že přes všechny nálepky wagneriánství a deklamativního stylu je Nevěsta messinská česká opera. Musím dbát samozřejmě na techniku, netlačit na hlas, zachovat – jak jsem už řekla – lyrickou povahu této role, a přitom znít nosně. Ale za úplně nejdůležitější považuji, aby mi bylo rozumět. Protože domácí divák bude vnímat každé písmenko.

Děkuji za rozhovor!

 

VIZITKA

Ivana Veberová (zdroj archiv umělkyně)

Na české operní scéně patří Ivana Veberová (1984) k nejzajímavějším pěvkyním. Navzdory jejímu mládí je repertoár této českobudějovické rodačky, absolventky pražské konzervatoře ve třídě prof. Antonie Denygrové, široký. Rolí Mařenky ve Smetanově Prodané nevěstě debutovala v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kde následně (2006) získala stálé angažmá. Tato její „erbovní“ úloha ji provází i nadále. V hudebním nastudování Olivera Dohnányiho a v režii Jany Kališové další inscenace Prodané nevěsty právě s Ivanou Veberovou slavnostně otevírala novou divadelní budovu v Plzni a následně – „za excelentní pojetí ústřední role“ – získala její představitelka divadelní Cenu Thálie pro rok 2014 v kategorii opera.

Sytý mladodramatický soprán uplatňuje Ivana Veberová také ve Dvořákově Rusalce, Smetanově Libuši či Janáčkově Její pastorkyni, ze světových oper ve Verdiho Desdemoně (Otello) i v Aidě, Cileově Adrianě Lecouvreur, Pucciniho Liu (Turandot) i Tosce, v Ponchielliho Giocondě nebo Mascagniho Santuzze (Sedlák kavalír). Ze slohově odlišných mozartovských rolí má pěvkyně na svém kontě také Hraběnku ve Figarově svatbě a Donnu Elvíru v Donu Giovannim. Vystoupila rovněž v rozličných úlohách ruského operního repertoáru (Marina a Xenie v Borisi Godunovovi, Jaroslavna v Knížeti Igorovi, Agnes Sorel v Panně orleánské).

V rodných Českých Budějovicích se představila poprvé v roce 2013 v sérii představení koprodukční inscenace G. Pucciniho Tosca. Na své domovské scéně v Divadle J. K. Tyla v Plzni se v poslední době představila jako Verdiho Lady Macbeth či Taťána v Čajkovského Evženu Oněginovi (2016), Medea ve stejnojmenné Cherubiniho opeře či Dvořákova Rusalka a Cizí kněžna (2017).
(zdroj: jihoceskedivadlo.cz)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat