Jiří Pokorný: Korzár je znám spíše z baletních gala než z jeviště

  1. 1
  2. 2
Podzimní premiéra souboru baletu Divadla J. K. Tyla v Plzni bude patřit ryzí klasice – Korzárovi Adopha Charlese Adama (1803–1856). Korzár bude proveden v Divadle J. K. Tyla poprvé v jeho historii a Plzeň bude po Brně teprve druhým divadlem v České republice, které Korzára uvede. Brněnská inscenace měla premiéru v roce 2005, po Korzárovi sáhlo v roce 2015 i Slovenské národní divadlo.
Jiří Pokorný (foto Klára Žitňanská)

Korzár je řazen spolu s dalším slavným Adamovým dílem Giselle (ta byla v Plzni uvedena naposledy v roce 1998, tedy před dvaceti lety) do zlatého fondu světového baletního repertoáru. Známý baletní libretista 19. století Jules-Henri Vernoy de Saint Georges a choreograf Joseph Mazilier vytvořili barvitý obraz ze života korzárů na základě stejnojmenné básně lorda Gordona Byrona z roku 1814. Korzár rychle opanoval po francouzském i světová jeviště, časem byla do baletu přidána i další hudební čísla z děl jiných skladatelů – Cesare Pugniho či Léa Delibese, ale příběh zůstal stejný od roku 1856 až do současnosti. Korzár bude mít v Plzni ve Velkém divadle premiéru 16. listopadu, choreografem inscenace je šéf plzeňského baletu Jiří Pokorný, hudebně dílo nastuduje Jiří Petrdlík a druhým dirigentem je Josef Kurfiřt.

Proč jste pro novou premiéru zvolili právě Korzára?
Součástí naší dlouhodobé dramaturgie je uvádění děl, která jsou s divadlem historicky dlouhodobě spjata, ale dosud nebyla objevena pro diváky v Plzni. A nejinak je tomu i u Korzára. A klasický titul přichází z toho důvodu, že jsem přesvědčen, že v současné době je nesmírně důležité opečovávat a dále rozvíjet základy klasického tance.

Korzár, ač je řazen do zlatého baletního fondu, se na tuzemských jevištích nevyskytuje. Proč myslíte, že tomu tak je?
Korzár je velký, výpravný balet, složitý na obsazení. To je jeden z důvodů. Dalším důvodem je i to, že šéfové a choreografové baletních souborů se snaží z logiky vývoje směřovat k progresivnější dramaturgii – a to je správné, rozumím tomu, vždyť i náš soubor se chce vyvíjet. Ale když pak nasadí klasiku, zvolí známější klasické tituly, jako například Labutí jezero.

Mami Hagihara, Gaëtan Pires (foto Martina Root) – vizuál k inscenaci Divadla J. K. Tyla Korzár

Přitom ale výstupy z Korzára jsou často zařazovány do baletních gala a jsou soutěžními čísly.
Je to skutečně jistý paradox – Korzár je znám skutečně spíše z gala a ze soutěží než z jeviště. A lidé pak spíše znají číslo, než obsah a charakter vlastního baletu. Ten důvod tkví v jeho historii. Vznik Korzára není tak přímočarý, jako například u Labutího jezera. V roce 1856 měl Korzár premiéru v Paříži a už dva roky jej inscenoval v Petrohradě Jules Perrot s velkou pomocí Mária Petipy v roli Konráda. Marius Petipa uvedl svého Korzára poprvé v roce 1863 v Petrohradě, na hudbu Pugniho a Delibesovu, Snovou zahradu. Poslední verze z roku 1899 byla doplněna o hudbu další autorů. Slavné pas de deux je složení z hudby tří autorů. Už když Petipa Korzára upravoval, stávala se sólová čísla otázkou domluvy mezi sólisty a choreografem. Výsledné dílo je tedy složené z hudby Charlese Adama, Leo Deliba, Cesara Pugniho a Riccarda Driga.

V Brně i v Bratislavě upravil a režíroval Korzára Vasilij Medveděv, vycházel při tom z Maria Petipy. Jak jste k dílu přistupoval vy?
Vycházíme z několika baletních čísel z dostupných historických notací a předkládáme verzi například slavného Grand pas de trois, jak jej původně postavil Petipa. Hudební předlohu i notový materiál máme přímo z Mnichova. A ta se zřejmě nejvíce přibližuje historickému zpracování Petipovu.

A. Ch. Adam: Korzár – Mami Hagihara, Gaëtan Pires – DJKT Plzeň 2019 (foto Irena Štěrbová)

Mohl byste charakterizovat svoji choreografii?
Stavím čistě na klasické bázi, snažil jsem se při celkové koncepci vycházet z kořenů a základů díla. Velké soubory si samozřejmě mohou dovolit udělat velkou inscenaci tak, jak tomu skutečně bývalo před sto lety. V našem případě jsou možnosti jiné a z nich musíme při koncepci inscenace vycházet. Máme tedy čtyři klíčová a slavná taneční čísla, která vycházejí z Petipovy předlohy. Jsou to ta, která se učí ve školách, jsou zařazována jako výstupy soutěžní a jako čísla na zmiňovaná baletní gala. Sborové výstupy a další čísla jsou vytvořena úplně nově, k ryzí klasice se druží i neoklasické prvky. Lidé rostou na historických i nových prvcích a samozřejmě do všeho dávají svůj vlastní vklad. Myslím si, že pro tanečníky je tento moment důležitý – vidí, že jsou součástí něčeho nového, zároveň je tu jasná a nezpochybnitelná souvislost s historií. V zásadě tedy mohu říci, že Korzár je postaven úplně nově. Vlastně podobně jako Coppélie.

Poslední premiérou klasického romantického baletu v DJKT byla v listopadu 2016 nová inscenace Čajkovského Labutího jezera, před tím Glazunovova Raymonda v roce 2011. Mezi klasickými tituly jste uváděli opusy neoklasické či moderní, také v roce 2013 Prokofjevovu Popelku a v roce 2014 Chačaturjanova Spartaka. Mezi klasickými romantickými balety ale je poměrně velký časový odstup. V jakém časovém sledu je chcete v příštích letech uvádět?
Kdybych se pokusil o zprůměrování, zhruba to vychází tak, že romantický klasický balet uvádíme jednou za dva roky. Ono těch romantických baletů přece jen zase tolik není. Kdybychom nasadili nový klasický balet každý rok, za osm let bychom je měli obehrané. Osobně si myslím, že divadlo by mělo mít vždy na repertoáru klasický balet. Počítám s tím, že premiéru velkého klasického baletu budeme mít každou druhou sezónu. Myslím si, že naše premiéry jsou nyní dobře dramaturgicky a tematicky rozložené – máme dvě velké scény a malou scénu, což je základem pro potřebnou rozmanitost uváděných titulů.

A. Ch. Adam: Korzár – Mami Hagihara, Gaëtan Pires – DJKT Plzeň 2019 (foto Irena Štěrbová)
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na