Jaké by to bylo se s hudbou nikdy nesetkat? Z toho jde až strach

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Rozhovor s houslistkou Ivou Kramperovou o právě probíhajícím festivalu Pardubické hudební jaro, o Barocco sempre giovane a také o její pedagogické práci na konzervatoři a hudebních přáních i snech 


Na letošním festivalu Pardubické hudební jaro jste se s Barocco sempre giovane již představila. Co jste posluchačům nabídli?

Nejprve to byly dva koncerty s francouzským cembalistou Stéphanem Béchym, což byl program na hudební nastudování i pro posluchače asi nejnáročnější. Jednalo se výhradně o díla Johanna Sebastiana Bacha a Georga Friedricha Händela převážně se sólovým cembalem. Dále jsme v Holicích uvedli program s názvem Concerti Italiani, kde si většina členů Barocco sempre giovane zahraje i sólově. Jako sólista se zde představil také mimořádně talentovaný student Konzervatoře Pardubice, kontrabasista Petr Pavíček. Poslední příležitostí potom bylo mezižánrové Gypsy Baroque, program nastudovaný společně s výborným houslistou Janem Mráčkem a fenomenální cikánskou kapelou ze Slovenska Cigánski Diabli. To byl pro nás takříkajíc odvaz, kde ani na chvíli nevydechnete.

Jaké byly ohlasy?

Jak už jsem naznačila v předchozí odpovědi, koncerty Pardubického hudebního jara se nekonají pouze v Pardubicích, ale také v širším okolí. A ohlasy v Přelouči nebo Holicích, to je vždy s otazníkem. Například v Pardubicích už publikum bere sólové cembalo jako standard, ale v Přelouči, kam jsme zavítali s druhým provedením, to byla, tuším, pro většinu posluchačů premiéra. Sólové cembalo a k tomu ještě neuvěřitelně rozsáhlý a závažný Bachův Koncert d moll BWV 1052, podle mého názoru to není malé sousto ani pro zkušeného posluchače. Nicméně se ukázalo, že není potřeba přeloučské posluchače „šetřit“ a nějakým způsobem ubírat na závažnosti programu. V Holicích, i přes právě probíhající zlatou štafetu našich biatlonistů na mistrovství světa, byla slušná návštěva a kontrabasista Petr Pavíček, který pochází z nedaleké Rovně, posluchače na konci koncertu doslova strhnul. A Cigánski Diabli? Ti nemohli nechat nikoho chladným. Sama jsem na koncertě hrála, kdyby tomu ale tak nebylo, sedím a nevěřícně koukám s otevřenou pusou od začátku do konce – dost možná jsem to chvílemi dělala i na pódiu… (smích)

Další koncert čeká vás i Barocco sempre giovane v dubnu. Na co se mohou příznivci festivalu těšit?

Bude to dobře známé Vivaldiho Čtvero ročních dob. Jako vždy, pokusíme se o pojetí, které snad nebude všední. K tomu velkým dílem přispěje i Alfréd Strejček, který přednese sonety vztahující se k jednotlivým částem cyklu. A co se týká hudebního nastudování: Čtvero ročních dob je skladba velice frekventovaná, známá. Hrajeme ji několikrát do roka. Láká mě pokaždé si v ní připravit něco nového, neoposlouchaného. Naštěstí barokní muzika k tomuto doslova vybízí a rozsah této skladby nabízí spoustu prostoru. Takže snad ani tentokrát nebude o nápady nouze.

Můžete se vyjádřit k úrovni festivalu Pardubické hudební jaro, jehož ředitelem je zakladatel Barocco sempre giovane Josef Krečmer a který letos zahrnuje už šestnáct koncertů v devíti městech, na nichž vystoupí umělci z pěti zemí?

Festival Pardubické hudební jaro se letos koná už po sedmatřicáté. Svojí tradicí, ale i záběrem se dnes řadí mezi největší festivaly v regionu. Jeho velké plus vidím zejména v už zmíněném rozšíření do širšího okolí domovského města, tím samozřejmě zabírá daleko mnohotvárnější publikum než jen to pardubické, které má po celý rok poměrně solidní možnost výběru kulturních akcí. Kompletní program je atraktivní, jsou zde opravdu perly, letos například Bachova Velká mše h moll v podání Collegia 1704 nebo koncert Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Vlastně to může vše vypadat samozřejmě až jednoduše. Pardubice mají velký festival, město a kraj si ho jistě budou hýčkat… Někdy je to ale boj s větrnými mlýny, jen v Pardubicích zkuste dát na roveň například podporu hokeje a kultury, tvrdě narazíte. Josefu Krečmerovi přeju i nadále tolik trpělivosti a nasazení.

Byla jste v roce 2004 u vzniku Barocco sempre giovane. Stále vám členství v tomto komorním souboru přináší radost?

Určitě mi to radost přináší. Barocco pro mě nikdy nebyla „jen“ práce, ale taky zajímavá setkání, konfrontace názorů, desetiletý vývoj mezilidských vztahů, pracovní morálky, dále potom cestování a zábava v takové míře, že jsme třeba leželi na zemi a smíchy nám tekly slzy, ne jednou… Samozřejmě nic není černobílé a v tak malém kolektivu zákonitě řešíte spoustu problémů a neshod, ale právě i na tom je těch deset let znát – co člověk dřív viděl jako nepřekonatelné, dnes nad tím mávne rukou a jede se dál.Jaké další projekty spolu s Barocco sempre giovane v nejbližší době chystáte?

Hned po skončení Pardubického hudebního jara pokračuje Barocco sempre giovane abonentní řadou, která představí několik zajímavých sólistů. Mezi nimi například violoncellista Petr Nouzovský, sopranistka Kateřina Kněžíková. V červnu Barocco vystoupí na festivalu Smetanova Litomyšl, o měsíc později potom na Mezinárodním hudebním festivalu v Českém Krumlově. Dále navštívíme festivaly v Litoměřicích, Heřmanově Městci, na podzim potom Brno či Kutnou Horu. Samá zajímavá místa a zajímavé programy.

Dovedete si sama sebe představit v období baroka?

Tak tuto záležitost jsem nikdy do hloubky nepromýšlela… Ale kromě uměleckého provozu té doby ihned přemýšlím nad praktickými věcmi jako oblečení, hygiena, způsob cestování, lékařská péče… Myslím, že by si dnešní člověk jen těžko zvykal, máme se dobře. Každopádně ale díla, která tehdy vznikla, ať už hudební nebo v oblasti výtvarného umění a architektury, mě nepřestávají fascinovat. Kdo ví, jestli je člověk v dnešní době schopen vytvořit něco, co za tři sta čtyři sta let bude někdo v úžasu obdivovat?

Hrajete na nástroj postavený v Ateliéru Pilařů. Jak k sobě „pasují“ nové housle a hudba starých mistrů?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář