Kapitoly nesmrtelné lásky aneb Dido a Aeneas v Rudolfinu

  1. 1
  2. 2

Ve čtvrté sezoně koncertního cyklu souboru Collegium 1704 zazněla v pátek koncertní verze opery Henryho Purcella (1659-1695) Dido and Aeneas. Vlastní opeře v délce necelé hodiny předcházela Ode to St. Cecilia. Večer tak získal strukturu francouzské barokní opery – delší alegorický prolog a tři dějství vážné opery.

Henry Purcell (foto archiv)
Henry Purcell (foto archiv)

Dějiny anglické opery počítají právě tuto Purcellovu operu k základům tohoto žánru v ostrovní říši. Opera se v hrdém Albionu vyvíjela poněkud odlišně, vzhledem k určité ostrovní izolovanosti, a vycházela především z anglické tradice dvorního žánru masque, smíšeného útvaru činohry s kratšími tanečními, vokálními a orchestrálními čísly integrovanými do představení. Na tento tradiční anglický žánr ovšem působily italské a francouzské vlivy cizích hudebníků u anglických dvorů, stejně jako nečetný notový materiál, který se do země dostal. Termín masque se v odborné literatuře protíná s termínem semi-opera. Ostatně oba učitelé Henryho Purcella byli tvůrci semi-oper – Matthew Locke (The Siege of Rhodes a úspěšnější Psyche) i John Blow (Venus and Adonis) jsou přímou spojnicí s Purcellovým jevištním dílem, skládajícím se z jediné „skutečné“ opery a několika semi-oper.

Jak je již z uvedených názvů děl patrné, náměty byly zpravidla převzaty z anglické mytologie. Pozdější vlna semi-oper si již vybírá náměty i z okruhu shakespearovských her nebo anglických mýtů. Antická mytologická látka je také základem libreta Nahuma Tateho, který vyšel ze Čtvrtého zpěvu Vergiliovy Aeneidy, podle kterého zpracoval tragédii Brutus of Alba or The Enchanted Lovers (1678). Okolnosti vlastní premiéry Purcellovy opery zůstávají stále poněkud zakryty  tajemstvím. Dlouhá desetiletí tradovaná datace i místo premiéry – 1689 v dívčí škole Josias Priest´s School of Young Ladies v Chelsea (dnes součást Londýna) – se postupným historickým výzkumem zřejmě změní v pouhou pozdější reprízu. Dílo je zřejmě ještě staršího data a bylo patrně komponováno na dvorní zakázku k určité příležitosti, kterou mohly být narozeniny, oslavy výročí korunovace a podobně tradovaná datace premiéry je odvozena z dochovaného nejstaršího tisku libreta.

Setkání Dido a Aenease (Nathaniel Dance-Holland , cca 1766)
Setkání Didony a Aenease (Nathaniel Dance-Holland , cca 1766)

Z pohledu dnešního diváka a posluchače představuje toto Purcellovo operní dílo, rozčleněné do tří krátkých aktů, jedinečný (a výjimečně zdařilý) a přitom vlastně osamocený pokus o plně prokomponovanou anglickou barokní operu (to byla ovšem i mnohem méně známá, ale přesto půvabná Blowova Venus and Adonis). Úspěch opery je z větší části závislý na obsazení Didony, jejíž part sice není příliš rozsáhlý, ale jako jediná v opeře prochází určitým obloukem vývoje. Ostatní party představují typy a jediný další part (který jako jediný byl patrně při premiéře obsazen mužem), potenciálně nesoucí psychologický vývoj – trojský princ Aeneas (tenor nebo baryton) – je příliš stručný k rozvoji a vykreslení charakteru.

Dirigent Václav Luks bezesporu oslovil velmi kvalitní interpretku pro roli Didony. Tato role byla v jevištní i nahrávací praxi obsazena širokým spektrem hlasů – od lyrických, dramatických i koloraturních mezzosopránů k sopránům všech typů až k sopránu vysokodramatickému, což poněkud odráží i vývoj dobových pokusů se stylovou interpretací. Mezinárodně úspěšná švýcarská mezzosopranistka Marie-Claude Chappuis, takřka výhradně se specializující na starou a na Mozartovu hudbu, je bezesporu inteligentní pěvkyní, která do role přináší vlastní výrazovou koncepci. Velmi dobře školený hlas s výborně ovládanou dynamikou sice nezaujme výjimečnou barvou, tu však pěvkyně zdařile nahrazuje vhodnou afektivností a dramatismem. Hlubší tóny místy trochu ztrácejí na barevnosti, stejně tak jsou nepatrně zřetelné rozdílné barvy v různých rejstřících. To jsou spíše ale jen charakteristiky jejího vytříbeného projevu než vady. Její Didona již od začátku není tolik královnou, jako je ženou. Vokálně znamenitě prochází a odlišuje fáze Didonina milostného vzplanutí – od touhy po lásce po první zamilovanost k jedinému krátkému výstupu ve druhém dějství, který již nese stín pochybnosti, až k dramatickému vrcholu partu i celé opery – árii When I am laid in earth / Až budu v zemi spočívat, ve které se hrdinka rozhoduje skončit svůj život. Pojetí pěvkyně tuto roli v závěru přibližuje spíše k beznaději Ženy v Poulencově Lidském hlasu než k hrdé smrti královny kartaginské v Berliozových Trojanech. Pozoruhodná kreace tak trochu zastínila výkony ostatních účinkujících.

Jindy temperamentní barytonista Tomáš Král musel zklidnit svůj tón a výraz až tak, že charakter Aenea vyšel poněkud strnule, ale vokálně je role vytvořena spolehlivě. Didoninu sestru Belindu zazpívala příjemným, nevelkým lyrickým sopránem korejská sopranistka Yeree Suh. Role Čaroděje, která mohla být zřejmě prováděna v barokním divadle jako en travesti, byla svěřena brazilskému basbarytonu Lisandrovi Abadieovi, jehož projev byl poněkud rušen hlasovým tremolem. Naopak velmi zaujala mezzosopranistka Sophie Harmsen v roli Druhé čarodějnice stylově čistým výkonem s příkladnou dynamikou. Alžběta Poláčková v roli První čarodějnice se s ní snažila vcelku zdařile držet krok, ale její současné zaměření je již dnes poněkud mimo sféru barokní hudby.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Dido and Aeneas -Collegium 1704 & V.Luks (Praha 5.2.2016)

[Celkem: 14    Průměr: 3.9/5]

Související články


Komentáře “Kapitoly nesmrtelné lásky aneb Dido a Aeneas v Rudolfinu

  1. Výkon Marie-Claude Chappuis v hlavní roli DIDONE nesl skutečně známky vysoké školy interpretace,její výkon byl nesmírně promyšlený a emotivní. Souhlasím s recenzentem, že pan Tomáš Král předvedl krásný hlasový materiál, z jeho projevu bylo jasné, že se systematicky věnuje staré hudbě, ale jeho výkon byl spíše čistě pěvecký než že by roli Aenea skutečně interpretoval. Zklamáním pro mne byly výkony korejské sopranistky Yeree Suh (velmi průměrný lyrický soprán) a basisty Lisandra Abadiea,který nedosahoval úroveň ostatních představitelů. Jinak ale nadprůměrný pražský operní večer.

Napsat komentář