Kateřina Chroboková a dnešní festivalový debut

  1. 1
  2. 2

Mladá, energická, atraktivní. Tato přídavná jména každého ihned při osobním setkání s Kateřinou Chrobokovou napadnou. Tato mladá žena si už mnoho roků buduje dobré jméno i kariéru zajímavé interpretky především moderní varhanní hudby mimo naši republiku.
Pražskému publiku se představila před dvěma lety v Rudolfinu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu v čele s Vladimírem Válkem. Vloni si v Praze zahrála první samostatný recitál na varhany a cembalo v kostele Šimona a Judy v rámci cyklu FOK Varhany – cembalo – kladívkový klavír (odkaz na recenzi koncertu naleznete zde). V letošním ročníku festivalu Pražské jaro dostane poprvé příležitost v sobotu 22. května na matiné v sále Bohuslava Martinů na pražské HAMU, tentokrát budou jejím nástrojem varhany.

Kateřino, jak se cítíte a jak se těšíte na svoji premiéru na našem snad nejrenomovanějším hudebním festivalu?

Přiznám se, že se na koncert moc těším a jsem ráda, že jsem tuto příležitost dostala. Je to taková směs napětí, zodpovědnosti i radosti. To víte, že si velmi přeji, abych publikum zaujala a aby všichni odešli s krásným pocitem a zážitkem z hudby. Z programu, který jsem pro ně vybrala a sestavila.

Na českou hudební scénu jste došla poměrně zajímavými oklikami, nejen přes Evropu. Jak se váš umělecký život vyvíjel?

Po ukončení studia konzervatoře v Ostravě jsem začala studovat hru na varhany na JAMU. První zahraniční příležitost přišla v podobě dvouletého studia na Vysoké škole umělecké v Utrechtu v Holandsku a poté na belgickém Lemmensinstituut v Leuvenu. Tam jsem se setkala s mnoha mladými muzikanty, dirigenty, skladateli doslova z celého světa. Otevřely se mi úplně nové obzory nejen v interpretaci, ale i v jiných rovinách. Třeba můj pedagog Reitze Smits je do dneška nejen mým uměleckým „guru“, ale i přítelem a rádcem v kariéře. Navíc jsem se dostala do prostředí, kde jsme byli všichni kamarádi a společně jsme si vzájemně fandili a podporovali se. Vlastně mám pořád více hudebních přátel v zahraničí než tady. Dodnes si s jedním mým belgickým spolužákem vyměňujeme nahrávky, noty i názory. Takže i díky studiu v zahraničí jsem dostala příležitosti koncertovat mimo vlast a zahrát si v Portugalsku, Holandsku, Belgii, Německu, Polsku, Anglii a nakonec se mi podařilo podívat se i do Mexika a USA!

 

A váš nejzajímavější zážitek z cest? Kde se vám nejvíc líbilo?

Těžko říct…. Abych pravdu řekla, dokud jsem v Evropě, jsem doma. Hodně se mi líbilo v Mexiku, vlasti jednoho mého utrechtského spolužáka a blízkého kamaráda skladatele Juana Felipeho Wallera. Byla jsem tam dvakrát a hrála jsem na varhanním festivalu v Morelii a na největším festivalu přímo v Mexico city ´el en centro histórico´. Evropa to tedy rozhodně není. Já sama mám docela problém s vnímáním času a často dobíhám na poslední chvíli nebo pozdě. Ovšem proti času v pojetí Mexičanů jsem naprostý amatér! Tam jsem zažila naprosté zoufalství, když jsem měla omezený čas na přípravu na koncert ve světoznámém poutním místě v Guadalupe a řidič se místo za půl objevil až za dvě hodiny. Nicméně to bylo naprosto nejmagičtější místo, kde jsem hrála. Do baziliky jsem mohla jít cvičit až po desáté večer a odcházela jsem odtud hluboko po půlnoci. Tam se totiž od šesti ráno do desíti večer střídají denně tisíce poutníků, mnozí se po kolenou doslova kilometry přibližují k tomuto posvátnému místu, celý den nepřetržitě běží jedna mše za druhou. Jelikož v roce 2008 bylo sté výročí narození francouzského skladatele Oliviera Messiaena, požádal mě ředitel festivalu o program sestavený z jeho skladeb. I když je Olivier Messiaen ´mág´ varhanní hudby a pro mě jeden z nejzajímavějších autorů vůbec, měla jsem docela obavy, jak bude na tento poněkud náročný repertoár reagovat publikum. Podle smělých odhadů si prý koncert přišly poslechnout 3 tisíce lidí a já jsem byla velice překvapená, jak tuto hudbu přijali a pozorně a soustředěně vnímali. Jako interpret vnímám energii i atmosféru na koncertech. Pokaždé se nepodaří naprosté ponoření do hudby, víte, takový zvláštní pocit jako byste v té hudbě existovali a volně plynuli. Ve Guadalupe se to tehdy podařilo. Snad to nezní příliš směšně.

 

Barbara Maria Willi, Kateřina Chroboková

Myslím, že vám velice dobře rozumím. Podle mého proto, lidé poslouchají hudbu, aby skrze ni prožili magické NĚCO, které nelze slovy přesně popsat a postihnout.
Ale vy jste kromě varhanice také cembalistkou! Jak vás vůbec napadlo si k tak náročnému nástroji, jakým varhany zcela jistě jsou, přibrat ještě cembalo?

Cembalo jsem si zvolila jako druhý obor už při svých studiích v Utrechtu. Podle běžné praxe jsou tam varhaníci zároveň cembalisté. Získáte tím také zkušenost hrát s jinými lidmi, což je pro varhaníka ´samotáře´velmi přínosné. Rozhodla jsem se tedy, že se pustím do studia hry na cembalo ve třídě doc. Barbary Marie Willi a pro změnu zase na JAMU. Barbara je skvělá a hodně otevřená osoba, která je dnes mojí učitelkou i kamarádkou. Přinesla na akademickou půdu JAMU podobně svěžího ducha, kterého jsem znala z Utrechtu. Prošly jsme společně dalším pětiletým studiem.

Jos Van Imerseel, Kateřina Chroboková

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na