Kaufmannova nahrávka Zimní cesty: Jak obstojí v konkurenci?

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Jedním z interpretů, kteří se Zimní cestou dlouhodobě zabývali, je německý basbarytonista Thomas Quasthoff, kterého tělesný handicap předurčil především pro koncertní pódia. Neznám jeho první nahrávku Winterreise z roku 1989 či poslední z roku 2005 (s klavíristou Danielem Barenboimem), vlastním pouze snímek z roku 1998, na kterém ho na klavír doprovodil Charles Spencer. Po prvotním nadšení z nádherného širokého hlasového volumenu jsem se během několika písní začal nudit. Výrazová plochost postavená především na hlasovém potenciálu se snad hodí pro krátkodobou písňovou exhibici, k vytvoření plastického dramatického obrazu celého cyklu ale, bohužel, nestačí.

Barytonista Olaf Bär je případem vysloveně opačným. Ve Winterreise z roku 1989 rozhodně neoslní hlasovým potenciálem a místy až tenorové zabarvení nám chvílemi dává pocit téměř až nejisté křehkosti, ale jsme po chvíli strženi neuvěřitelnou výrazovou plasticitou, akcentací, detailní křehkosti jednotlivých písní a do důsledků promyšlenou dramatickou výstavbou celého cyklu. Lví podíl na celkové výstavbě gradačního oblouku se zřetelným zdůrazněním narativní křivky má klavírista Geoffrey Parsons, jehož interpretaci raně romantické písňové literatury považuji za absolutně bezkonkurenční. K veškerým písňovým nahrávkám těchto interpretů se po desetiletí velmi často vracím a doposud mne jejich poslech neomrzel.Rozhodně milým překvapením pro mne byla nahrávka cyklu tehdy mladým německým barytonistou Andreasem Schmidtem v roce 1990, kterou charakterizuje hluboké soustředění a niterný, neafektovaný projev interpreta. Opravdu velmi pěkné! Pro zajímavost uvádím, že tento pěvec byl mimo jiné i žákem Fischera-Dieskaua.

Rok 1990 přinesl ještě dvě, veřejnosti nepříliš známé nahrávky. První je snímek všestranného amerického barytonisty Victora Brauna s tradičním partnerem, klavíristou Antonínem Kubálkem. Tuto nahrávku jsem si pro pěvcův hlasový potenciál jako jedinou cíleně vyhledal a opatřil, aniž jsem o ní dopředu vůbec věděl – a rozhodně mne nezklamala. Jednoduchý muzikální projev, nekomplikovaný přístup, širokým barevným hlasem prostě zazpívané – co víc si přát? Velmi pěkné na poslech!Velice dobrý, (i když) ničím nevybočující je z téhož roku i snímek anglického barytonisty Sira Thomase Allena. Je neuvěřitelné, že i když Winterreise natočil po dvaceti letech vrcholné operní kariéry, jeho hlas zní měkce a neporušeně a pro Schubertův cyklus je pěvci přirozeným komunikačním prostředkem.Naopak typická interpretační exprese a povětšinou výrazová „studenost“ barytonisty Matthiase Goerneho není rozhodně mým šálkem čaje. Se Zimní cestou se ve studiu setkal dvakrát, a to v letech 1996 a 2003. První nahrávka, ve které byl pěvci partnerem vynikající klavírista Graham Johnson, je hlasově i projevem mnohem bližší posluchačovu uchu a například Kolovrátkář zde je (pro mne překvapivou) citlivostí pěveckého projevu v mnohém jen těžko překonatelný.V druhé nahrávce mi pak mimo jiné vůbec nesedí náhlé (nebo spíš pro mne nečekané či nelogické) tempové či výrazové změny klavíristy Alfreda Brendela.

Velmi oceňovaný je snímek barytonisty Thomase Hampsona z roku 1997. Nahrávka je to v mnohém bezesporu ukázková a nejsem schopen úplně zdůvodnit, proč mi tak nějak nepřirostla k srdci. Co mne ovšem na ní opravdu uchvátilo, je klavírní part v podání Wolfganga Sawallische. Obrovská škála spektrální barevnosti, neuvěřitelné drobnokresby brilantní prstové techniky, velmi citlivé a funkční využití pedálu… to vše přináší opravdové posluchačské potěšení. Klavír zní místy ve své spektrální barevnosti až jako Hammerklavier – opravdu netuším, jak toho klavírista na moderní nástroj mohl docílit. Je zajímavé porovnat tuto Sawallischovu nahrávku s jeho již výše zmíněným snímkem stejného cyklu s Hermannem Preyem z roku 1971. Doposud vysoce ceněná starší nahrávka se zdá být náhle tempově labilnější, mnohem méně technicky brilantní a barevně plošší… Uvědomme si, že v roce 1997 bylo již Sawallischovi sedmdesát čtyři let! Opravdu neuvěřitelný výkon.Počátek současného tisíciletí v tradičně moderní interpretaci Schubertovy Winterreise nic objevného nepřinesl. Za zmínku mi stojí barytonová nahrávka z roku 2001 Christiana Gerhahera: cením si zde především pěvcův přirozený projev, někdy mi chybí hlubší ponor do Schubertovského lyrismu. Tempově jsou pak pro mne některé písně poněkud tvrdší, někdy těžkopádnější (viz druhá a třináctá píseň cyklu, tedy Korouhvička a Pošta). Naopak nahrávka německého basbarytonisty (barvou hlasu ovšem zřetelně inklinující k světlejšímu vyššímu barytonu) Constantina Walderdorffa z roku 2004, o kterém se v době vydání hodně mluvilo, mne nijak nezaujala – schází mi v ní potřebná hlasová šíře, písňová kantiléna i jakýkoli emoční prožitek.

Ve stejném roce natočil svou verzi Winterreise anglický tenorista Ian Bostridge, na klavír ho doprovodil Leif Ove Andsnes. Jeho (pro mne v mnohém diskutabilní) projev stojí především na základech dramatické výstavby celého cyklu a v mnohém evokuje přístup jiného, již výše zmíněného, anglického tenoristy Petera Pearse. Tento interpretův postoj funguje sice v rámci filmové dramatizace cyklu (Ian Bostridge, Julius Drake – klavír, režie – David Alden; 1997), nicméně pro pouze zvukové provedení pro mne rozhodně není dostačující.Nevybočující z průměru této doby je i snímek nizozemského basbarytonisty Roberta Holla z roku 2006, kde mu klavírním partnerem byl Oleg Maisenberg. Jadrný projev v této nahrávce místy přebíjí jak potřebný niterný ponor pěvce, tak Schubertův křehký, místy fragmentový lyrismus. Mnohem zdařilejší, citlivější a zvukově vyrovnanější je pak Hollova nahrávka z následujícího roku s klavíristou Naumem Grubertem.

Z časově nejnovějších nahrávek Winterreise mohu zmínit snad jen snímek britského tenoristy Jamese Gilchrista z roku 2011. V podstatě proti jeho projevu nic nemám, velmi se blíží svým pěveckým přístupem i hlasovým potenciálem již výše zmíněnému Peterovi Pearsovi. Barvou hlasu (podle mého již poněkud porušeného) mne ovšem nijak nenadchl a jeho výrazový projev mne nechává úplně chladným. Nicméně pořád je mi tento přístup bližší (pochopitelnější), nežli interpretace Schubertova cyklu vynikajícím italským basistou Ferruccio Furlanettem z téhož roku: zpívá jistě nádherným a stále neuvěřitelně zdravým a vitálním hlasem, nicméně zdá se, že vůbec neví, o čem. Zcela mu zůstala utajena i samotná estetika Schubertovy písňové tvorby a podstata její interpretace. Škoda, takto nepodařený vydavatelský počin má pro pěvce tohoto formátu značně devalvující charakter.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Hodnocení

Vaše hodnocení - Schubert: Winterreise – J.Kaufmann, H.Deutsch 2014 (CD)

[Celkem: 2    Průměr: 5/5]

Mohlo by vás zajímat


9
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
8 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
7 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Robert Rytina

Fundovaný, přehledný a neobyčejně pokorný článek od autora, který je sám vynikajícím písňovým interpretem s úctyhodnou diskografií od Blodka až po Ullmanna. Doufám, že do ní brzy přibude i Schubertova Zimní cesta!

C-creatio

Veľmi dobrý článok!

Avšak k tej nahrávke Schubertovho cyklu “Winterreise” v interpretácií Hansa Hottera z roku 1942… Ak sa nemýlim, zahliadla som ju celú uverejnenú na serveri Youtube v klavírnej korepetícií Michaela Raucheisena, takže takouto formou dostupná je.

Richard

Výjimečný článek, díky! Určitě nejen pro mne je nedostižný D.Fischer-Dieskau, J.Kaufmann má do něj ještě hodně daleko. Určitě lepší je i M.Goerne.

Dobrý den všem, děkuji za krásné hodnocení a nasměrování na Hotterovu starší nahrávku: ještě dnes si ji večer poslechnu a případně k ní něco napíšu… Jen pro vysvětlení – já moc nejsem kamarád s internetovým “nabídkovým” molochem a tak se mu, pokud mohu, snažím vyhýbat. Ale pak mi, logicky, spousta zajímavého materiálu uniká… Pokud jde o mé priority v nahrávkách Winterreise: čím dál více dávám přednost v celku neznámému snímku Thomase Allena s klavíristou Rogerem Vignolesem, a to i přes to, že některé výrazové plochy jsou netradiční a jistě pro mnohé “tradicionalisty” diskutabilní: např. čistě introvertní a velmi pomalá “Vrána”… Číst vice »

Leonora

Obdivuhodný článok a zaujímavý i pre laika. Asi som v menšine, komu sa páčil Kaufmannov koncert Winterreise (i keď priestor nie, Obecný dom mu dosť uškodil), nahrávku zatiaľ nemám, ale aj vzhľadom k Vášmu hodnoteniu si ju obstarám. Ako píšete, je to o pocitoch a jeho interprepácia emócií mňa osobne veľmi oslovuje.
Pripájam link na skvelý hudobný eshop, kde sa dá zohnať nahrávka Richarda Taubera:
http://www.prestoclassical.co.uk/r/JUBE/JUBE1257
i nahrávka Petra Andersa s Michaelom Raucheisenom z roku 1952, ktoré hľadáte:
http://www.prestoclassical.co.uk/search.php?searchString=Peter+Anders+Winterreise

Dobrý den, velmi děkuji za odkazy, hned zjistím co a jak – díky! A až si poslechnete Kaufmannovu nahrávku Winterreise (rozhodně Vás od ní nezrazuji, naopak: vždyť každý posluchač má jiné “ucho” a jiný vkus – ono by bylo opravdu strašně otravné, kdyby se nám všem líbilo to samé), popište nám, prosím, alespoň v několika řádcích svůj dojem z nahrávky. I mě osobně by moc zajímal názor někoho s tzv. “jiným pohledem na věc”. Předem děkuji a přeji dopředu krásný poslech!

Jen stručně k Hotterově nahrávce Winterreise z roku 1942 s klavírním doprovodem Michaela Raucheisena, na kterou výše v diskusi poslal odkaz na YouTube “C-creatio”. Ještě jednou za něj díky! Nevím, jestli se jedná o mnou zmiňovaný oficiálně zdokumentovaný snímek a nejsem momentálně schopen pátrat v pramenech, každopádně Hotter Winterreise nahrál třikrát a podle datace a klavíristy by se opravdu mělo jednat o zmiňovaný první jeho snímek. V prvé řadě je třeba uvézt, že se jedná o výběr z cyklu: chybí třetí, osmá, jedenáctá, patnáctá, osmnáctá a devatenáctá píseň. Jedná se podle všech indícií o “bezstřihový” a v reálném čase vytvořený… Číst vice »

Petr Zeman
uj.uj

Dobrý den, sice poněkud se zpožděním (článek jsem objevila teprve nyní), ale nedá mi to – nahrávku Winterreise v podání Romana Janála a Norberta Hellera neznáte nebo jste nehodnotil záměrně? Pravda, sama moc jiných nahrávek neznám, dosud pouze interpretaci H. Preye (jedna z mých nejoblíbenějších), P. Schreiera, W. Güra a D.Fischera-Dieskau. K tomuto Schubertovu dílu jsem cestu hledala velmi dlouho – a právě nahrávka s panem Janálem doslova “prolomila ledy”. Souhlasím s Vámi, že každý interpret je jiný a názor na provedení individuální (a zaplať Pánbůh za tu různorodost), ale mému uchu (nebo duši?) nejvíce sedí zrovna tato. Proto by… Číst vice »