Každý zvuk, který slyším, je pro mě pocitem ruky na klaviatuře. Zemřel Marián Varga

Ve věku sedmdesáti let zemřel slovenský hudebník Marián Varga. Podle webu Denník N měl delší dobu zdravotní problémy. Sedmdesátiny oslavil v lednu, na pódiu se objevil naposledy v dubnu.

Marián Varga stál v čele legendární československé rockové skupiny Collegium Musicum, již odborníci označují za nejvýznamnější soubor svého typu na území bývalého východního bloku. Skupina vznikla v roce 1969 a proslavila se interpretacemi známých děl vážné hudby, například Concerto in D od Josepha Haydna, nebo adaptací Šeherezády od Rimského-Korsakova či Bachových skladeb.

Klavírista a skladatel Marián Varga skupinu Collegium koncem devadesátých let rozpustil a začal se věnovat sólové dráze a také experimentálním mezižánrovým spolupracím s Moyzesovým kvartetem, Jozefem Luptákem, Andrejem Šebanem či Pavlem Fajtem. V Čechách patřily Vargovy koncerty k velmi úspěšným akcím, pravidelně vyprodával pražskou Lucernu. Naposledy se Varga na pódiu objevil letos v dubnu. Bylo to na koncertu, který pro něj připravil jeho přítel Ladislav Snopko, a Varga na něm zahrál jednu skladbu.

Marián Varga se narodil 29. ledna 1947 ve Skalici a k hudbě ho prý přivedl strýc, který rodině daroval klavír. Nástroj mladého Mariána zaujal, ale jinak byl normální rošťák a v sedmé třídě už “fakt docela slušnej kuřák”. Jako mladík se učil u slavného slovenského skladatele Jána Cikkera. Později začal studoval konzervatoř, ale školu nedokončil.

Hudba Mariána Vargy, jehož životní pouť se dnes uzavřela, je rozpoznatelná už po pár tónech a téměř vše, na co sáhl, vstoupilo v Čechách i na Slovensku do hudebních dějin. Varga sám neuznával dělení hudby na klasickou a populární. Své experimenty, fúze rocku a klasické hudby i strhující improvizace, zaznamenal na více než dvaceti deskách. K tomu skládal hudbu pro televizní a divadelní inscenace i pro film. Rockový klávesista a skladatel a především skvělý muzikant žil divoce a nespoutaně a nevyhořel jako mnozí jiní.

Legendou jej začali nazývat již po albu Konvergencie z roku 1971. Bylo mu čtyřiadvacet a muzice, kterou skládal a hrál, s úšklebkem říkal “vážná hudba pro bigbíťáky”. Už na konci šedesátých let vytvořil se skupinou Prúdy jedno z klíčových slovenských alb, Zvoňte zvonky.

Jevištní projev tohoto klávesového mága byl odjakživa zážitkem: doutníky a cigarety, lahev vína na pianu a soustředěný výraz jeho nahrbené postavy v okamžicích, kdy jeho dlouhé prsty hrají třeba i variace na skladby klasických hudebních velikánů. Některé jeho písně jsou plné smutku, což pramení z toho, že součástí jeho životního příběhu byly i celoživotní zdravotní problémy, mimo jiné se žaludkem, a také protialkoholní léčba.