O konzervatoři, ale i respektu, toleranci a úctě. Ptali jste se Pavla Trojana

Ředitel Pražské konzervatoře odpovídá na otázky čtenářů Opery Plus

Dobrý den, zajímalo by mě, co si myslíte o počtu takzvaných uměleckých škol u nás, o jejich kvalitě a potřebnosti. Děkuji za odpověď. (Blanka Suchá)

Nevím, zda máte na mysli všechny umělecké školy, tedy například i výtvarné. Lépe se ale mohu vyjádřit ke konzervatořím. Spíše se asi domníváte, že je příliš mnoho konzervatoří (nikoliv například příliš málo). Počet je ale dán zájmem žáků na jedné straně a ochotou společnosti financovat vzdělávání v tomto směru na straně druhé. Za podstatný pokládám fakt, že konzervatoře produkují dostatek absolventů schopných uplatnit se v umělecké a umělecko-pedagogické praxi. A naše orchestry, divadla, televizní a filmové produkce, umělecké školy a další zaměstnavatelé z umělecké oblasti nemají – na rozdíl od technických oborů, kde firmy uvádějí enormní počty chybějících pracovníků – problém při získávání zaměstnanců. Jestliže zároveň platí, že absolventi uměleckých škol neplní úřadovny práce, pak je stav v zásadě optimální. Pokud jde o kvalitu konzervatoří, nevím dnes o žádné, která by měla špatnou pověst, to by se “neututlalo”. Náš školský systém se dokáže vypořádat se situací, kdy nějaká škola není kvalitní. O tom jsme se mohli přesvědčit před přibližně patnácti lety, kdy jedna konzervatoř byla zrušena.

Jak je studium na konzervatoři finančně náročné? Konkrétně mně jde o obor housle. Je možnost nějakého sociálního stipendia? A prospěchové stipendium u vás existuje? Děkuji předem za odpověď. (Hroudová)

Nemyslím, že by studium na (veřejných) konzervatořích bylo finančně náročnější než studium na jiných školách. Sociální ani prospěchová stipendia v současné době neposkytujeme, ale našim studentům zapůjčujeme školní nástroje, tedy tu nejdražší položku. Mohou si ve škole také půjčovat učebny ke cvičení každý den, tedy i o víkendu, a škola je úspěšná v získávání různých grantů a darů. Může tak žákům pomáhat například s náklady na účast v soutěžích, stážích, letních kurzech a podobně. Samozřejmě, pokud se někdo rozhodne pro dráhu profesionálního hudebníka, dříve či později si bude muset hudební nástroj zakoupit. A zrovna housle patří k těm nejdražším. Ale když se tím živí, tak se ta investice v dlouhodobém horizontu vyplácí.

Jak probíhají přijímací zkoušky na Pražskou konzervatoř a jak velké procento zájemců o hudebně dramatické oddělení, případně o klasický zpěv můžete přijmout? (Václav)

U hudebně dramatického oboru je zkouška tříkolová, posuzují se herecké, pěvecké a pohybové předpoklady. Přijímáme přibližně každého desátého uchazeče. V klasickém zpěvu má zkouška část všeobecnou a speciální, a ta je dvoukolová. Ve všeobecné části se posuzuje celková muzikalita a hudební gramotnost, tedy znalost not, intervalů a tak dále, ve speciální části pak míra pěveckého talentu. Bereme asi deset zpěváků v zaměření klasický zpěv (zhruba každého čtvrtého) a dvanáct herců. Podrobněji jsou talentové zkoušky popsány na stránkách školy (najdete zde).

Jak moc se liší maturita na běžné střední škole od té na konzervatoři? A můžete říci, jaká je úspěšnost studentů při ní? (E. Vítová, Praha)

Státní část je stejná jako u ostatních škol, ovšem bez matematiky. V profilové části jsou tři zkoušky. Dějiny hudby nebo divadla, Hudební nebo divadelní teorie a Praktická zkouška (umělecký výkon). Většina studentů uspěje napoprvé.

Vážený pane řediteli, držím vaší škole palce. Upřímně – přijde mi zvláštní, když orchestr studentů hraje krom Antonína Dvořáka skladby svého ředitele v Rudolfinu na významných koncertech. Jistě to není jen vaše rozhodnutí, ale umím si představit podřízené, že tak činí ze servility a bez kritického pohledu… Nevadí vám to, nepřipadáte si nemístně? Děkuji a přeji vše dobré (Petr Novotný)

Děkujeme za přízeň. Naše školní orchestry hrají vedle skladeb klasiků samozřejmě i skladby moderních autorů. A tu a tam i skladby skladatelů našeho pedagogického sboru, ředitele nevyjímaje. Systematicky se věnujeme provádění prakticky všech orchestrálních absolventských skladeb studentů skladby a orchestry doprovázejí naše studenty při jejich sólových vystoupeních. Vy asi ale máte na mysli slavnostní koncert v Rudolfinu v roce 2008, kde vedle Dvořákova violoncellového koncertu zazněla ve světové premiéře moje Missa solemnis pro sóla, sbor, varhany a symfonický orchestr. Tento koncert se konal nejen u příležitosti dvoustého výročí založení Pražské konzervatoře, ale též výročí Univerzity Karlovy (šest set šedesát let od založení) a ve spolupráci s touto univerzitou. Missa solemnis je univerzitě věnována, byl tu tedy dramaturgický důvod.

Dobrý den, zajímalo by mě, kolik pedagogů a na jak velký úvazek Pražská konzervatoř zaměstnává a jak a podle čeho je vybíráte? Jaký je jejich věkový průměr? Je možné, aby se zájemce přihlásil sám? Děkuji. (Marie)

Máme asi 245 pedagogů, přepočteno na celé úvazky je to 178 učitelů. Umělečtí pedagogové k výuce hlavních oborů jsou vybíráni na základě konkursů. Věkový průměr pedagogického sboru činí aktuálně přibližně 52 let. Zájemci se mohou přihlásit samozřejmě i sami.

Dobrý den, pane Trojane, nedávno jsem si o vás přečetla, že jste žákem pana Ilji Hurníka. Jak na něj vzpomínáte a jak vás jako umělce i jako člověka ovlivnil? (Jana Kramlová)

Ilja Hurník příznivě ovlivnil asi každého, kdo měl to štěstí být jeho žákem. Kladl velký důraz na to, aby se adept skladby naučil rozpoznávat, co je nápad, tedy na schopnost rozpoznat, co se může stát nosnou myšlenkou k vytvoření skladby nebo její části. A také na morálku. Pokud se stalo, že jsem na hodinu nepřinesl mnoho nové hudby, nebral to tak, že jsem zkrátka asi měl horší týden a neměl štěstí na nápady, bral to jako výsledek malého zápalu pro věc, malé píle a podobně. Tedy spíše jako selhání morální než nedostatek talentu… V tom měl pravdu, nápady sice nepřicházejí vždy stejně rychle, ale pokud člověk pravidelně komponuje a věnuje se tomu systematicky, získá po čase pro uplatnění skladatele nezbytnou schopnost tvořit poměrně plynule.

Dobrý den, má konzervatoř přehled o tom, jak vysoké procento absolventů se skutečně dlouhodobě věnuje oboru, který studovali? A jak v tomto ohledu vychází srovnání se zahraničím? (Karel Luterán)

Nemáme možnost zjišťovat systematicky osud našich absolventů poté, co odejdou ze školy. Ale protože každý jednotlivý učitel má poměrně dobrý přehled o svých absolventech, víme, že většina nachází uplatnění v umělecké nebo umělecko-pedagogické praxi ať už jako aktivní umělci či učitelé nebo jako organizátoři uměleckého života a podobně. Srovnat situaci se zahraničím neumím, ale myslím, že to bude obdobné.

Dobrý den, pane Trojane, nedávno jsem zaznamenala zprávu o vašem životním jubileu a zmínku o tom, že pocházíte z rodiny evangelických duchovních. Jaký význam to ve vašem životě má? Přeji vám mnoho dalších tvůrčích i pracovních úspěchů! (Anna N., Třebíč)

Děkuji za přání. Rodinné zázemí mne (i moji sestru, která je lékařkou), myslím, příznivě ovlivnilo. Rodiče nás vedli k respektu ke druhým lidem, toleranci a také k úctě ke skutečným hodnotám, tedy hodnotám nepomíjivým. To je v současné době obzvlášť důležité.

Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti s novým koncertním školním sálem a s jeho akustikou? Jaké je jeho vytížení? (JP, Praha)

Zkušenosti jsou velmi příznivé. Akustika je velmi dobrá, Koncertní sál Konzervatoře je vyhledávaným prostorem ke koncertům i k nahrávání hudby a také k akcím typu seminářů, workshopů a podobně. Využit je každodenně, primárně ke koncertní činnosti žáků. Sál ale také škola pronajímá různým pořadatelům, slouží tak například i k některým koncertům Pražského jara či koncertním cyklům Václava Hudečka. Stal se, myslím, už poměrně známým kulturním místem Prahy. Přináší škole i příjmy, které lze využít k jejímu rozvoji.

Dobrý den, moc rádi doma vzpomínáme na zahajovací koncert Pražského jara s orchestrem studentů konzervatoře s panem Bělohlávkem. Nechystáte něco podobného? (Vránkovi).

To byla nádherná a mimořádná událost v historii školy. Jsme velmi vděčni za krásnou spolupráci s Jiřím Bělohlávkem. Pro školu a její studenty to byla úžasná věc. Nicméně i při jiných příležitostech docházelo a dochází ke spolupráci výjimečných osobností s naším orchestrem. Zmínit mohu například Serge Bauda či Ondreje Lenárda. Za obě tato setkání vděčíme naší milé dirigentce Miriam Němcové. Uvažujeme samozřejmě o podobných spolupracích i do budoucnosti, ale v tuto chvíli není nic napevno dohodnuto.

Dobrý den, pane řediteli, co podle vás nejvíce chybí současnému českému uměleckému školství? Jak je na tom při porovnání s vyspělými západními státy? (Václav Šálek, Hradec Králové)

Nenapadá mne nic zásadního, co by našemu uměleckému školství chybělo. Samozřejmě ke zlepšování v jednotlivostech je vždy prostor. Ale z našich kontaktů se zahraničními školami, úspěchů studentů na soutěžích i uplatnění absolventů v praxi soudím, že zásadní problém zde není. K zamyšlení je možná skutečnost, že konzervatoře v Česku jsou středními školami, zatímco ve většině zemí školami vysokými. To naše absolventy znevýhodňuje. Přitom je v mezinárodních srovnáních uznáváno, že absolventi našich konzervatoří jsou z hlediska požadavků trhu práce srovnatelní s absolventy takzvaných “profesních” bakalářů v zahraničí.

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi!

Vizitka:
Pavel Trojan se narodil 14. srpna 1956 v Domažlicích. Je absolventem Pražské konzervatoře (1982) u profesora Ilji Hurníka a Hudební fakulty Akademie múzických umění (1989) u profesora Jiřího Pauera. Od roku 1986 je profesorem skladby a hudební teorie na Pražské konzervatoři, od roku 1992 zástupcem ředitele, od prosince 2004 ředitelem.

Je členem Společnosti českých skladatelů, předsedou Přítomnosti – společnosti pro soudobou hudbu, místopředsedou Collegia 2001.

Jako hudební skladatel získal řadu ocenění, například čestné uznání v soutěži Generace 84 za Houslovou sonátu nebo 2. cenu za skladbu Musica per archi (Generace 86); jeho Koncert pro housle a orchestr byl vybrán do semifinále mezinárodní skladatelsko interpretační soutěže v Londýně The Concerto Prize 1990, jíž se zúčastnil spolu s houslistou Jaroslavem Svěceným.

Řada jeho skladeb je natočena v rozhlase a na CD a zazněla na festivalech soudobé hudby. Mnoho skladeb bylo povinnými kompozicemi významných interpretačních soutěží. Některé byly premiérovány v zahraničí, například v roce 1998 Astoriana, variace na téma Astora Piazzolly pro smyčcový orchestr, či orchestrální Pocta trentské katedrále, v Itálii.

Rozsáhlá Missa solemnis pro sóla, smíšený sbor, varhany a orchestr je věnována Univerzitě Karlově. Nastudování další Trojanovy vokálně instrumentální kompozice, jíž je opera – muzikál “Bylo nás pět”, inspirovaná proslulým literárním dílkem Karla Poláčka, se ujala Dětská opera Praha a s úspěchem ji provedla v rámci hudebního festivalu Pražské jaro 2003 ve spolupráci s Pražskou konzervatoří. Jeho Cantabile a Capriccio pro housle a klavír, zkomponované v roce 2000 pro festival Mozertiana Iuventus, se již stalo repertoárovou skladbou.

Prorůstání tanečních prvků do vážné hudby, které se objevuje v řadě Trojanových kompozic z poslední doby, se výrazně projevilo v Tančícím kvartetu, které s úspěchem premiérovalo kvarteto Apollón na festivalu Doteky hudby a poezie v roce 2005. Pavel Trojan pracuje též v oblasti filmu, je například autorem hudby k filmu Nepočestná režiséra Jiřího Krejčíka.

Je stálým členem porot interpretačních či skladatelských soutěží (například Hořovice 1996, Castelfidardo 1998, 2000, 2002, 2004). Je také autorem didaktické publikace Vybrané příklady z harmonie.
(Zdroj: prgcons.cz)

www.progcons.cz
www.paveltrojan.cz