Léto s Puccinim a Verdim pod otevřeným nebem v Operním kukátku

Pucciniho festival v Torre del Lago
Po založení Puccini Festival Foundation dostal tento letní operní festival (s řadou představení během července a srpna) nový organizační a následně i finanční základ. Prapočátky festivalu ale sahají až do roku 1930. Torre del Lago (4 kilometry od Viareggia) bylo více než dvě dekády sídlem Pucciniho a jeho rodiny (později skladatel přesídlil právě do blízkého Viareggia), a zde také ve své nádherné vile zkomponoval několik svých operních opusů. Díky pomoci vedení radnice ve Viareggiu se v devadesátých letech podařilo uvést do provozu ohromnou a pohodlnou open-air scénu Teatro all’aperto (Venkovní divadlo), po kterém následovala i sousedící divadelní budova se šesti sty místy (určená především pro zkoušky a workshopy). Venkovní hlediště disponuje asi třemi tisíci dvěma sty sedadly. Každoročně je uváděno několik Pucciniho oper od raných opusů až k závěrečné Turandot.

Letošní dvaašedesátý ročník nabízí čtrnáct představení. Tři představení Tosky lákají především díky hlavním představitelkám. Jako slavná operní pěvkyně, před kterou se třásl Řím, vystoupila letos čínská sopranistka Hui He (15. července), pěvkyně velmi dobře etablovaná v pucciniovských a verdiovských partech, stejně jako Gioconda. 6. a 11. srpna bude tento part zpívat řecká sopranistka Dīmītra Theodosiou, která se zviditelnila hlavně jako interpretka dramatických koloraturních partů, především v operách Gaetana Donizettiho. Režisérem představení je Enrico Vanzina (který debutuje jako operní režisér), známý hlavně jako filmový scénárista a režisér, spojovaný především s italskou komedií. Za dirigentským pultem bude stát v prvých dvou představeních Alberto Veronesi a pak Lorenzo Castriota Skanderbeg. S Toskou se budou střídat tři představení Bohémy, jejíž původní režii z roku 2014 nedávno zemřelého filmového režiséra Ettore Scoly (byla to jeho druhá operní režie) obnovil Marco Scola di Mambro, a za dirigentským pultem najdeme Fabia Mastrangela (16. července a 5. srpna) a Jacopa Sipari di Pescasseroli (22. července). Nejznámějším jménem v obsazení je představitelka Mimi – italská sopranistka Fiorenza Cedolins (16. a 22. července), kterou vystřídá loňská místní festivalová senzace Silvana Froli (5. srpna).

Českému divákovi bude ale patrně nejznámější představitelka Čo-čo-san v Pucciniho Madama Butterfly ve dvou představeních (29. července a 10. srpna), kterou je Donata D’Annunzio Lombardi, italská sopranistka, specializující se na pucciniovské party, která „zachránila” nedávnou pražskou premiéru této opery (naši recenzi najdete zde), když obě představitelky krátce před premiérou onemocněly, a i tak musela být původní premiéra o několik dní odsunuta. Pěvkyně má v repertoáru nejen Čo-Čo-San, ale i Liu v Turandot, Sestru Angeliku, Magdu ve Vlaštovce a Mimi z Bohémy. Režii „japonské tragédie“ vedla Vivien Hewitt a diriguje Eddi De Nadai.

Poslední Pucciniho opera, čínská pohádka Turandot, zazní také třikrát (23. a 30. července, 12. srpna) opět pod taktovkou Jacopa Sipari di Pescasseroliho. V režii Enrica Stinchelliho se bude na co dívat. Tvůrcem monumentální scény je totiž Ezio Frigerio, legendární italský scénograf, nominovaný na Oscara za filmovou výpravu k Cyranovi de Bergerac (1991). Kostýmy připravila jeho stálá spolupracovnice a životní partnerka Franca Squarciapino (Oscar za kostýmy za tentýž filmový titul). V prvých dvou představeních krutou princeznu zpívá Slovinka Rebeka Lokar a pak Tso Han-Ying z Tchajwanu.

Jako srovnávací titul je letos uvedena opera Turandot (1917) Ferruccia Busoniho podle totožného námětu z Gozziho pohádky. Pouhá dvě představení (31. července a 13. srpna), avšak se dvěma obsazeními hlavních rolí Turandot, Calafa a Altouma, diriguje mladá italská dirigentka Beatrice Venezi (narozena 1990). Režisérem je italský tvůrce Alessandro Golinelli, spisovatel a filmový režisér, výrazně se zabývající tematikou homosexuality ve většině svých děl. Ten je také tvůrcem scény (ve spolupráci s Cordelií van Steinen, návrhářkou kostýmů).

Veronská Aréna 2016
I veronský festival nabízí Pucciniho Turandot v pěti představeních (od 23. července), a to v pověstné inscenaci Franca Zeffirelliho z roku 2010 s výpravnými kostýmy japonské kostýmní návrhářky Emi Wada (držitelky Oscara za kostýmy ke Kurosawově filmu Ran). V této velkolepé podívané vystupují v hlavní roli ukrajinská dramatická sopranistka Oksana Dyka (čtyři představení) a Italka Tiziana Caruso. V roli Calafa se střídají Carlo Ventre a Dario Di Vietri. Jednou z představitelek Liu je i již zmiňovaná italská sopranistka Donata D’Annunzio Lombardi. Diriguje Andrea Battistoni.

Další tři letošní operní díla jsou Verdiho La traviata, Aida a Trubadúr. V sedmi červencových představeních v první polovině měsíce vystupovala jako Violetta gruzínská sopranistka a vynikající herečka Nino Machaidze, kterou pak vystřídala Ekaterina Bakanova. Potěšitelná je účast Dalibora Jenise ve třech představeních jako otce Giorgia Germonta. Režie, scénografie i návrhy kostýmů jsou komplexním dílem zkušeného operního tvůrce Hugo De Any (původem z Buenos Aires), který inscenaci premiéroval v roce 2011. Inscenace je známá použitím dekorací ve tvaru dobových obrazových rámů, které vytvářejí efektní pohledové výřezy.

Od začátku července až do konce srpna ve čtrnácti reprízách vystupuje vícenásobné obsazení ve Verdiho Aidě. Opulentní inscenace s evokací veronské inscenace z roku 1913 a s četnými odvolávkami na estetiku historických italských filmů němé éry je dílem Gianfranca De Bosio. Tato „vlajková” inscenace je největším lákadlem pro návštěvníky a naplňuje patrně nejvíce jejich představy o tradičním inscenačním stylu v tomto amfiteátru. Z obsazení celkem šesti Aid je třeba připomenout opět čínskou pěvkyni Hui He, Italky Monicu Zanettin a Amarillu Nizza nebo uruguajskou pěvkyni Mariu Jose Siri, která dobývá rychle přední evropské scény. Vedle šesti Aid má letos inscenace k dispozici také šest mezzosopránových Amnerid (mimo jiné Ildikó Komlósi, Luciana D’Intino, Ekaterina Gubanova, Andrea Ulbrich) a dokonce sedm Radamů (mimo jiné Yusif Eyvazov v jediném představení, Carlo Ventre nebo Dario Di Vietri).

Jediným neitalským operním titulem na veronské scéně bude letos Bizetova Carmen. Ve třinácti představeních od 24. června, tedy dne slavnostního zahájení veronského festivalu, vystupuje i v této inscenaci řada známých pěvců. Obnovená inscenace Franca Zeffirelliho (též autora scény) byla uvedena za podpory podnikatelského magnáta Silase Chou z Hongkongu. Za pultem celkem třinácti představení se střídají Xu Zhong a Julian Kovatchev. Vzhledem ke střídání operních titulů během festivalového programu v hlavní roli Carmen (celkem pět představitelek) mohou vystupovat i dvě Amneridy – Luciana D’Intino a Sanja Anastasia. Tenoristé Carlo Ventre a Dario Di Vietri vedle tří dalších zpěváků rovněž střídají Radama s Donem Josém. Z obsazení Escamilla nakonec vypadl ohlášený Erwin Schrott, který měl zpívat prvá dvě představení. O roli se pak podělilo několik pěvců a v sedmi představeních také vystupuje v roli osudového toreadora Dalibor Jenis.

Turandot v Bregenzi
I bregenzský festival tentokráte vsadil na Pucciniho Turandot. Úspěšná inscenace Marca Artura Marelliho z loňského roku nabízí nejenom velkolepou podívanou inspirovanou čínskou architekturou a starověkou armádou hliněných vojáků, ale také strhující příběh, podpořený vyspělým technickým zázemím otevřené scény na jezeře. Marelli je ostatně také režisérem nové inscenace této Pucciniho opery ve Vídeňské státní opeře. Obsazení (celkem po třech obsazeních Turandot, Kalafa a Liu) je zčásti totožné s loňským rokem, do rolí Turandot i Kalafa se vracejí například Mlada Khudoley a Riccardo Massi. Za pozornost určitě stojí i účinkování švédské dramatické sopranistky Eriky Sunnegårdh v titulní roli, která part zpívala také v loňském ročníku. Většinu představení opět řídí Paolo Carignani, za připomínku stojí na tomto festivalu již tradiční účast Pražského filharmonického sboru. I nejnovější inscenace Turandot se velmi dobře prodává díky cestovním kancelářím, které se specializují na operní turistiku, ale představení v Bregenzi (asi dvě hodiny bez přestávky) je úspěšné i jako lákadlo běžných hvězdicových pobytových zájezdů.

Reklama, kterou poskytl festivalu film James Bond – Quantum of Solace (2008) s napínavými scénami během místní produkce Tosky, se ukazuje jako neocenitelná.

Pucciniho muzea
Italská Lucca nabízí expozici v rodném Pucciniho domě. V roce 1979 díky finanční podpoře Fondazione Giacomo Puccini se podařilo dům, ve kterém Puciniho rodina po několik generací žila, přeměnit na památník s muzejní expozicí.

Expozice obsahuje skladatelovy autografy, především raných skladeb, a jeho korespondenci i fotografie. Vystaveny jsou i originální scénické návrhy a makety k Mistrovým operám. Také několik kostýmů, především pro operu Turandot pro premiéru v Metropolitní opeře s Marií Jeritzou v titulní roli. Součástí expozice je i Pucciniho oblíbený klavír značky Steinway (který zakoupil roku 1901), na němž komponoval a na kterém vznikla i jeho poslední opera.

Druhý pucciniovský výstavní projekt nalézáme v Torre del Lago. V jednoduché, ale nádherné Museo Villa Puccini je také instalována kolekce dokumentů, fotografií i trojrozměrných předmětů. V krásných prostorách vnímavý divák cítí okamžitě sílu genia loci a důvody, proč si umělec toto místo vybral jako své útočiště.

Zajímavostí je zcela určitě i malá japonská zahrádka, která je součástí zahrady a která připomíná výpravu v Madama Butterfly. V jednom ze salónů nalézáme také rozměrný keramický nástěnný panel z Číny, který byl i jednou z inspirací k Pucciniho poslední opeře Turandot. Součástí areálu je Pucciniho pomník s bronzovou plastikou.

Ohlas ostravských operních inscenací v zahraničním tisku
Poslední číslo (Nr. 8/2016) prestižního oborového magazínu Opernwelt, který je vedle Opernglassu nejvýznamnějším oborovým periodikem v německy mluvících zemích, se věnuje na čtyřech stranách (strana 18-21) operním událostem na ostravské operní scéně. Gerhard B. Koch se zabývá operními inscenacemi na červnové přehlídce Dny nové opery (Ligeti, Kotík, Mofakham, Cígler, Ayres, Xenakis), překlad jeho recenze jsme před několika dny přinesli zde. Další kritik Gerhard Persché recenzuje v nejnovějším čísle magazínu Opernwelt reprízu ostravské inscenace Braniborů v Čechách dne 14. června 2016 (naši recenzi z premiéry najdete zde).

Operní úsměv
Hlas z galerie – hlas Boží. Během jedné z repríz Pucciniho Tosky v Miláně, při které tenor v roli Cavaradossiho odvedl více než podprůměrný výkon, ale svoji roli nesmírně prožíval, konečně velmi melodramaticky došel k závěru světově proslulé árie E lucevan le stelle.

Těsně před závěrem zazní verš – „E muoio disperato!“ („Umírám v zoufalství!“), a zoufalý temperamentní italský divák z galerie vykřikl: „Tak to nejsi jediný!“