Liška Bystrouška v Berlíně, plány Anny Netrebko a Callas vs. Tebaldi na ČT art
Liška Bystrouška v Berlíně
Sir Simon Rattle bude dirigovat poloscénickou produkci Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky v sále Berlínské filharmonie. Tři plánované večery připadnou na 12., 13. a 14. října. Vizuální podobu těchto koncertně-jevištních večerů výrazně ovlivňuje jedinečné architektonické uspořádání koncertní síně s orchestřištěm uprostřed a dvěma zavěšenými galeriemi. Tento akusticky velmi vděčný prostor si ovšem vždy žádá u těchto produkcí jednoduché, ale účinné nápady. Tentokráte se s úskalími scénování v tomto náročném prostoru bude muset vyrovnat světově proslulý operní režisér Peter Sellars.
Sir Simon Rattle má k dispozici prvotřídní obsazení s několika současnými hvězdami operního nebe. Roli Bystroušky vytvoří anglická lyricko-koloraturní pěvkyně Lucy Crowe, která tuto roli s velkým úspěchem zpívala již na festivalu v Glyndebourne v květnu a červnu 2013. Lišák je pak, snad trochu překvapivě, obsazen světově proslulou sopranistkou Angelou Denoke, kterou jsme před časem měli možnost slyšet i na Pražském jaru. Angela Denoke zřejmě bude zařazovat i party hlouběji posazené, protože na tuto sezónu ohlašuje také debut v mezzosopránové roli Hraběnky Geschwitz v Bergově opeře Lulu na hlavních scénách ve Vídni a Hamburku. Tato vynikající zpívající herečka má s janáčkovskými party dostatečné zkušenosti, zpívá Káťu Kabanovou i Elinu Makropulos a v Její pastorkyni přešla od úspěšné Jenůfy k ještě úspěšnější Kostelničce.
Kanadský barytonista Gerald Finley po zcela nedávném velkém úspěchu na salcburském festivalu v titulní roli Reimannovy opery Lear vyměnil královský part za roli českého Revírníka. Německý basbarytonista Hanno Müller-Brachmann se ujme role Harašty. Tento pěvec dnes patří k žádaným mozartovským interpretům, především jako Figaro a představitel své „parádní“ role Papagena v Kouzelné flétně. Charakterní tenorista ze souboru Deutsche Oper Berlin Burkhard Ulrich vystoupí jako Rechtor (a ve dvou dalších menších partech). Mezi obsazením najdeme i jméno operní legendy, basisty Sira Willarda Whitea, který ztvární Faráře a Jezevce. A exotickou Paní revírníkovou bude Pauline Malefane, pěvkyně a herečka z Jižní Afriky, která se v roce 2005 proslavila titulní rolí ve filmové verzi Bizetovy Carmen v jazyce Xhosa a dějově přenesenou do současného Kapského Města.
Ceny lístků na tuto berlínskou produkci, zařazenou do tří abonentních řad, se pohybují od 45 do 138 eur. A večer 14. října 2017 bude produkce vysílána živě v Live Digital Concert Hall. Tyto poloscénické produkce v Berlínské filharmonii se setkávají se značným ohlasem, velký úspěch tu například mělo poloscénické provedení Debussyho opery Pelléas a Mélisanda nebo hostování Johna Eliota Gardinera s monteverdiovskou operní trilogií (samozřejmě s českou sopranistkou Hanou Blažíkovou) na počátku tohoto září (2., 3. a 5. září).
Řecké pašije ve švédském Karlstadu
Operní soubor ve švédském městě Karlstad, sídelním městě provincie Värmland se zhruba 65.000 obyvateli, nastudoval převážně vlastními silami operu Bohuslava Martinů Řecké pašije. Premiéru na 14. září 2017 připravil švédský dirigent Johannes Gustavsson (alternující u dirigentského pultu s Fredrikem Burstedtem), který zde vloni uvedl Korngoldovu operu Mrtvé město. Režií je pověřena švédská režisérka a scénografka Mira Bartov. I scénografie je v rukou domácích umělců – Gunnar Ekman navrhl scénografické řešení a Kajsa Larsson jednoduché, až strohé současné kostýmy.
Hlavní roli Manolia vytvoří švédský tenorista Niklas Björling Rygert, sólista Královské opery ve Stockholmu. Se stockholmským souborem zatím vytvořil menší a střední role, ale i postavu Heroda ve Straussově Salome (2014) a v květnu tohoto roku na sebe upozornil jako představitel Mimeho ve Wagnerově tetralogii pod taktovkou Marka Letonji. Domácí dramatická sopranistka Charlotta Larsson bude zpívat Kateřinu; v repertoáru má v posledních letech role verdiovské (Desdemona, Amelie) a také Maršálku ze Straussova Růžového kavalíra. Vystupuje převážně na skandinávských scénách, zejména v Malmö. Knězem Grigorisem se pak stane všestranný švédský basbarytonista Marcus Jupither, který zpíval například Albericha v nastudování Prstenu Nibelungů v Budapešti.
Opera bude uvedena v anglické verzi a jazyce (se švédskými titulky). Naplánována jsou tři představení v září a dalších sedm repríz v říjnu (včetně dvou nedělních odpoledních představení).
Wermland Opera je jedním ze šesti stálých operních souborů ve Švédsku a byla založena roku 1975. V souboru vystupuje deset stálých sólistů a pětatřicet hudebníků. Velká scéna (Stora scenen) v místním divadle nabízí po rekonstrukci historické divadelní budovy přes čtyři sta míst.
Magdalena Kožená v Bukurešti
Magdalena Kožená provedla na Festivalu Georga Enescua v Bukurešti (v budově Ateneul Român) 3. září recitál s kompletně händelovským programem. Postupně zpívala árie z jeho oper Alcina, Agrippina, Rinaldo, Giulio Cesare in Egitto a Ariodante. Pouze jako přídavek provedla árii z Vivaldiho opery La verita in pimento. Doprovázel ji soubor Venice Baroque vedený Andreou Marconem, který zařadil do programu tři Händelovy Concerti grossi.
Co chystá Anna Netrebko
Dle posledních zpráv v tisku a především z internetových médií Anna Netrebko chystá opravdu svůj debut v Bayreuthu jako Elsa ve Wagnerově Lohengrinu. Mimo to plánuje v nejbližších dvou letech debuty ve dvou verdiovských partech – Leonoru v Síle osudu a Amelii v Maškarním plese. A hodlá také záhy nastudovat titulní roli ve Straussově Salome.
Anna Netrebko musela ze zdravotních důvodů odřeknout první představení Verdiho Trubadúra ve Vídeňské státní opeře 4. září 2017, a to k veliké nelibosti fanoušků (i části kritiků), kteří zaplatili nemalé obnosy za představení, jež bylo považováno za gala zahájení vídeňské operní sezony. V prvním představení sezony 2017/2018 se tak Netrebko nesešla se svým manželem Yusifem Eyvazovem (Manrico), ale v roli Leonory ji zastoupila Maria José Siri z Uruguyae, která otevírala také loňskou sezonu v Teatro alla Scala kreací v Pucciniho Madama Butterfly. Partnery jim byli George Petean jako Hrabě Luna a Luciana d’Intino jako Azucena. Anna Netrebko do krátké série nastoupila ve čtvrtek 7. září, ale ve středeční repríze dne 13. září bude Leonorou již dramatická koloraturka z Itálie Carmen Giannattasio. Všechna čtyři představení by měl dirigovat Marco Armiliato.
V repríze 7. září Anna Netrebko ukázala, proč je nazývána královnou současných operních scén. Potlesk po představení trval více než jedenáct minut a vedle Anny Netrebko diváky nadchla i Luciana d’Intino, která již veřejně promluvila o plánech na odchod z operního jeviště, ale po tomto výkonu se zdá, že je to opravdu předčasné.
Simone Young nahrazuje Yannicka Nézet-Séguina
Nemoci nepostihují jen operní zpěváky, ale také dirigenty. Yannick Nézet-Séguin, přední kanadský dirigent, který měl řídit ve Vídeňské státní opeře krátkou sérii Straussovy Salome, náhle onemocněl. Vedení divadla ale našlo plnohodnotnou náhradu v dirigentce Simone Young, která právě se souborem Vídeňské státní opery zkouší Prokofjevovu operu Hráč pro plánovanou premiéru 4. října 2017. Ta zastoupí Nézet-Séguina za dirigentským pultem ve třech představeních Salome 16., 18. a 21. září. Hlavní roli judejské princezny ztvární Gun-Brit Barkmin, která – jak je vidět z dat představení záhy po sobě – se opravdu nešetří. Představení bude také přístupné na internetu a bude přenášeno na velkoformátovou obrazovku na Herbert-von-Karajan-Platz.
Nahrávka týdne
Gundula Janowitz – The Last Recital. In memoriam Maria Callas. Charles Spencer (klavír). First Hand Records 2017 (1 CD). Rakouská (narozená ale v Berlíně) lyrická sopranistka Gundula Janowitz oslavila letos 2. srpna osmdesáté narozeniny. Tato pěvecká legenda ukončila svoji operní kariéru v roce 1990 ve Vídeňské státní opeře v slavnostním představení Straussovy Ariadny na Naxu (kde zpívala jednu ze svých stěžejních rolí – Ariadnu), pak koncertovala až do roku 1997, ale ještě roku 1999 uspořádala velkolepý (byť komorně obsazený) koncert v otevřeném historickém prostoru Herodes Atticicus Odeon (16. září 1999).
Přesně dvaadvacet let po smrti Marie Callas v den jejího úmrtí nezapomenutelně přednesla výběr z písní Franze Schuberta (devět písní a jako encore Pstruh), Roberta Schumanna (pět písní) a Richarda Strausse (pět písní). Ač obě pěvkyně byly zcela rozdílného naturelu a temperamentu, hlasového typu i repertoáru, obě vynikaly nejvyšším stupněm profesionality a vášnivým zaujetím pro hudbu. Gundula Janowitz byla velkou obdivovatelkou umění Marie Callas. Pro aténský koncert si vybrala dva skladatele, kteří byli jejímu srdci nejbližší – Franze Schuberta a Richarda Strausse. Roberta Schumanna považovala za pojítko mezi těmito písňovými mistry.
Výběr písní je velmi emotivní a dojem z poslechu desky je skvělý. Hlas Gunduly Janowitz neztratil takřka nic ze svého lyrického, až melancholického kouzla a stále dokáže očarovat uměním ztišených tónů i dokonalostí tvořeného tónu. Opravdu mistrovská interpretace německé písně. Gundulu Janowitz excelentně doprovází klavírista Charles Spencer, přední klavírní doprovazeč řady operních hvězd. Bohužel tento světově uznávaný interpret, který žije větší část roku v Čechách, je minimálně využíván domácími pěvci – jaká škoda.
Původní nahrávka koncertu nebyla určena ke komerčnímu vydání a byla pořízena pouze pro archivní účely. Recitál byl zaznamenán dvěma mikrofony umístěnými před pěvkyní a záznam obsahuje i přirozené šumy z volného prostoru a hlediště. Remasterovaná nahrávka je skutečným požitkem.
Opera na ČT art
Francouzský dokumentární film Callas vs. Tebaldi z roku 2014 o délce 53 minut mapuje v krátkém přehledu kariéry obou slavných pěvkyň a srovnává jejich profesní i soukromé osudy v padesátých a šedesátých letech, kdy jejich „soupeření“ bylo vítaným soustem pro tisk celého světa. Opera tehdy ještě dokázala konkurovat světu filmu před totálním nástupem televize a počítačových médií. V mozaice výpovědí svědků, fotografií a dobových šotů a také ukázek výkonů obou pěvkyň ve stejných rolích máme možnost porovnat zásadní rozdílnost naturelů obou legend – tygřice a holubice světa opery.
Ač především později obě vystupovaly v řadě totožných rolí, když Renata Tebaldi přešla k dramatičtějším partům, jejich vokální styl je okamžitě rozpoznatelný, stejně jako specifický temperament uplatněný v interpretaci. Je až podivuhodné, jak málo kompletních vizuálních nahrávek konzervovalo umělecké výkony obou pěvkyň. Šlo o skutečné soupeření a vzájemnou řevnivost, nebo větší roli vyvolával zájem médií? A jaké bylo „smíření“ obou pěvkyň? To částečně odkryje tento dokument, který by se dal natočit se zcela opačným výsledkem. Pro operní fanoušky pak obsahuje množství zajímavých záběrů z operních jevišť a zákulisí i „soukromého“ a veřejného mediálního života těchto dvou operních div. Zajímavá je z hlediska psychologie míra stylizace Marie Callas při většině mediálních vystoupení. Pořad je vysílán při příležitosti 40. výročí úmrtí Marie Callas (zemřela 16. září 1977) ve středu 13. září 2017 ve 20.20 hodin.
Ojedinělou možnost zhlédnout výkon Marie Callas v záznamu s názvem Velká noc v Opeře budou mít diváci 17. září 2017 ve 20.20. Pěvkyně vystoupila 19. prosince 1958 v Palais Garnier v reprezentativním programu před francouzským prezidentem a řadou prominentních hostů, z nichž řadu poznáme při směřování kamery do publika. V publiku zasedli například herci Charlie Chaplin, Brigitte Bardot (tuto pozdější vášnivou ochránkyni zvířat zde ještě vidíme oděnou v pravé kožešině) nebo Martine Carol, spisovatelé Marcel Achard a Louise de Wilmorin, zpěvačka šansonů a herečka Juliette Gréco a další.
První část koncertu obsahuje árii Normy ze stejnojmenné Belliniho opery, scény Leonory z Verdiho Trubadúra s tenoristou Albertem Lancem a laškovnou kavatinu Rosiny z Rossiniho Lazebníka sevillského. Ve druhé části večera budou diváci ohromeni vokálně-hereckou kreací Tosky, kdy je zaznamenáno celé druhé dějství této Pucciniho opery v kostýmech. Jde o jediný kompletní záznam role Marie Callas v úplnosti (bohužel pouze jediné dějství). Partnerem je jí skvělý Scarpia v podání fenomenálního barytonisty Tita Gobbiho. Za pultem pařížské Opéry stál francouzský dirigent maďarského původu Georges Sébastian. Tento dirigent shodou okolností dirigoval také debuty Marie Callas a Renaty Tebaldi v pařížské Opeře. Režií takřka dvouhodinového záznamu byl pověřen Roger Benamou. Za zmínku stojí i nádherný outfit Marie Callas, tedy róba, šperky a make-up. Divák si musí zvyknout na horší kvalitu obrazu, ale jde o naprosto jedinečný dobový dokument.
Operní humor
Při jednom z představení Pucciniho Tosky v Teatro Regio v Parmě v šedesátých letech 20. století hostující dirigent zvolil opravdu velmi pomalá tempa. Když se velice dramatický druhý akt opravdu „táhl“, jakýsi samozvaný kritik z balkónového sedadla zvolal: „Tak, letos si poslechneme první akt a příští rok ten druhý!“
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
