Kouzelný balet Louskáček Petra Iljiče Čajkovského z Velkého divadla v Moskvě měli možnost diváci zhlédnout 19. prosince v kině Světozor. Akce se konala i v dalších českých a slovenských kinech v rámci sezóny přímých přenosů z Bolšoj balet pořádaných společností Aerofilms.
Legendární balet na motivy pohádky německého spisovatele E. T. A. Hoffmanna byl poprvé uveden roku 1892 v Petrohradu v choreografii Maria Petipy a Lva Ivanova. Z této originální verze čerpá také pojetí slavného ruského choreografa Jurije Grigoroviče, které mělo premiéru ve Velkém divadle v Moskvě již v roce v 1966 a od té doby je stálicí tamějšího klasického repertoáru.
Přímý přenos baletu začal již chvíli před začátkem představení. Návštěvníci kina měli tak možnost vidět zákulisí divadla, líčení nebo rozcvičování tanečníků, což bylo nevšední a zajímavé. Pohádkové představení o kouzlu Vánoc zahájil příchod dirigenta a první tóny orchestru. Celou scénu nejdříve pohltila noční obloha se třpytícími se hvězdami promítaná na průhlednou clonu před jevištěm. Vzápětí ji začali narušovat hosté jdoucí na návštěvu do domu rodičů Marušky. Děj se pak přesouvá do domu, kde vévodí krásně nazdobený vánoční strom, ke kterému se sbíhají všichni hosté a především děti. Pražští diváci byli ohromeni především obrovským jevištěm, které je jako stvořené pro velké klasické balety. Ani Národní divadlo v Praze, ani Státní opera se takovým pyšnit nemohou.
Choreograf Grigorovič se snažil co nejvíce přiblížit Petitově libretu, a proto Marii tančí pouze jedna tanečnice. Ve většině verzí bývají dvě obsazení, jedno dospělé a jedno dětské. Další výraznou rolí v prvním jednání byla také postava excentrického Drosselmeiera, kmotra Marušky a Frice, který dětem přinesl krásné hračky. Své oblíbené kmotřence daroval Louskáčka na ořechy, kterého nepředstavovala figurka, ale živý tanečník, jež jeho pohyby věrně napodoboval. V prvním obraze klade Grigorovič důraz na účast dětských aktérů, kteří hravě tančí a v jejich středu vévodí rozverná Maruška. Rodiče se drží spíše v pozadí a občas předvádí různé úkroky podobné menuetu.
Scénu reálnou střídá snová. Poté, když odejdou hosté pryč, Maruška si lehá ke stromu, najednou ji však vyruší Drosselmeier v podobě kouzelníka a svět fantazie se začíná otevírat. Nastávají dramatické okamžiky, kdy se objevuje myší král se svou armádou a Louskáček proti němu se svými pobočníky bojuje. Po dramatických okamžicích se konečně proměňuje v krásného prince a vyzývá Marušku k tanci. Děj plynule přechází k dalšímu obrazu, který se odehrává v zimním království a dominuje mu velká sborová scéna tanečnic představujících sněhové vločky. Sboristky tančí tak lehce a elegantně, že opravdu působí, jakoby poletovaly po jevišti. Poté následovala přestávka, během které mohl zvídavý divák dál sledovat filmové plátno a pohodlně si prohlédnout jak hlediště, tak salonky či foyer Nové scény Velkého moskevského divadla.
Za chvíli již pokračuje představení druhým jednáním, na které se každý milovník baletu těší kvůli pestrým tanečním sborovým scénám a duetům. Efektně zpracovaná je hned první scéna, kdy se hlavní protagonisté Princ s Marií vznášejí nad jevištěm v lodi, pak se usadí se svými přáteli pod stromem a ti jim ukazují své umění v jednotlivých charakterních tancích, například španělském, ruském nebo čínském. Všechny výstupy jsou náročné, jako nejtěžší se však ukazuje indiánský tanec. Je velmi pomalý, dlouhý a vyznačuje se statickými pozicemi obtížnými na rovnováhu, který naneštěstí jeho protagonistka neustojí a uprostřed variace spadne. Nenechá se však vyvést z míry a dále se svým partnerem pokračuje, jakoby se nic nestalo. Vrcholem celého jednání je velké pas de deux Louskáčka s Marií a také jejich bravurně zatančené sólové variace. Skvěle jim sekunduje 36 tanečníků, kteří ladně plují po jevišti ve valčíku. Synopse se uzavírá probuzením Marie, kdy se zklamáním zjišťuje, že vše byl pouhý vánoční sen.
Grigorovičova choreografická koncepce je založena na klasické baletní technice a striktně se drží původní Petipovy předlohy. V prvním obraze byla věnována velká pozornost dětskému sboru, který i přes svůj nízký věk tančil dokonale. Tato část byla především ukázkou dětského umění. Již v další scéně předvádí svou technickou zdatnost především dospělí tanečníci. Ať duety čertů, nebo harlekýnů a další pas de deux se vyznačovala vysokou náročností. Překrásný tanec vloček ukazuje autorovu nápaditost, sbor byl živým organismem a zcela synchronní. Charakterní tance byly v podání moskevského souboru velmi osvěžujícím elementem. Největší potlesk sklidil u tamějšího publika ruský tanec, který na českého diváka působil spíše karikaturně až parodicky, kostýmy a líčení bylo jako vystřižené z oblíbené pohádky Mrazík.
V hlavní roli se představila primabalerína Nina Kaptsova. Její technické ztvárnění Marie bylo bravurní a precizní. Nině Kaptsově seděla skvěle jak dětská poloha, kdy působila velice roztomile a křehce, tak i dospělá stránka, v které se změnila v elegantní a něžnou princeznu. V obtížných sólech i pas de deux excelovala s grácií a svými rychlými piruetami zapůsobila jak na ruské, tak české obecenstvo. První sólista Artem Ovrachenko jako Princ jí byl skvělým partnerem, který velmi náročné zvedačky prováděl s jistotou a nonšalancí. Z celého jeho výkonu vyzařovala mladistvá energie, ale i elegance.
Ojedinělý baletní přenos zakončil obrovský aplaus moskevského publika, který si jistě všichni protagonisté zasloužili. Za zmínku stojí, že celé představení se chovali ruští diváci ukázkově, tleskali nejen během variací, ale vítali i sólisty při každém nástupu aplausem. Škoda, že se takto nechová i české obecenstvo, někteří naši tanečníci jsou také na vysoké úrovni a potěšilo by je ocenění jejich práce.
Diváci mohli v kinosále ještě zůstat na skupinovou diskuzi, kterou moderovala organizátorka baletních přenosů Lucie Rozmánková. Účastnili se jí také zajímavé hosté: taneční kritička Lucie Dercsényiová, spoluzakladatel Pražského komorního baletu Vladimír Vašut a bývalý sólista ND Jiří Horák, kteří znalecky odpovídali na zvídavé dotazy publika. Milovníci baletu se mohou již 23. ledna těšit na další přenos z Bolšoj, tentokráte romantického baletu Giselle Adolpha Adama v kině Aero.
Petr Iljič Čajkovskij:
Louskáček
Choreografie: Jurij Grigorivič podle Maria Petipy
Libreto Jurij Grigorovič podle E.A.Hoffmanna
Scéna a kostýmy: Simon Virsaladze
Dirigent: Pavel Kliničev
Sólisté a sbor Baletu Velkého divadla v Moskvě
Orchestr Velkého divadla v Moskvě
Psáno z živého přenosu 19. prosince baletu Louskáček v kině Světozor Praha
Marie: Nina Kaptsova
Princ Louskáček: Artem Ovcharenko
Franta, Mariin bratr: Anna Proskurnina
Myší král: Pavel Dmitrichenko
Drosselmeyer: Denis Savin
Stahlbaum, lékař, otec Marie a Franty: Alexej Loparevich
Paní Stahlbaumová: Olga Suvorova
Harlequin: Vjačeslav Lopatin
Kolombína: Anna Tichomirova
Čerti: Morikhiro Ivata, Viktoria Litvinova
Španělské panenky: Anna Okuneva, Andrej Bolotin
Indické panenky: Viktorie Osipova, Ruslan Pronin
Čínské panenky: Světlana Pavlova, Denis Medvedev
Ruské panenky: Anna Leonova, Alexandr Vodopetov
Francouzské panenky: Darja Khokhlova, Vadim Kurochkin