Malá mořská víla v Plzni: nápaditá choreografie, monotónní hudba

Vznikla inscenace, která potěší především oko diváků, malých i velkých. Po taneční stránce precizně provedená, z výtvarného hlediska úhledně pohádková, citlivě využívá i projekce. Realistický je obraz mořské hladiny za jevištěm, bílá skalka, šumění vln – atmosféra je navozena ještě před samým začátkem představení. Ale inscenaci jako celku by prospěl větší důraz na dramatičnost, a to především v hudbě Petra Hory.

Marika Hanousková vychází dějově z Andersenovy pohádky, silná inspirace slavnou filmovou podobou se sestrami Šafránkovými je zřejmá, divák disneyovských kreslených filmů pozná v představení také odkazy na některé z nich (Hledá se Nemo, Malá mořská víla i Princezna a žabák). Ale proč ne. Před zraky publika se rozehrává taneční divadlo promyšlené do detailů, v němž vzhledem k povaze inscenace i cílovému publiku převažuje výrazový tanec. Při plesové scéně na zámku choreografka velmi zdařile odlišuje svět lidí od světa Malé mořské víly použitím špiček u princezny a jejích družek. Klade důraz na detaily, aniž by rezignovala na celek. Jsme svědky čitelné drobnokresby při sólech i v duetech, ale i přesvědčivě koncipovaných sborových scén.

Velmi citlivě a na velké ploše je vyjádřen vztah Prince a Malé mořské víly a především její vytoužený život mezi lidmi. Odložení špičkových střevíců na zámeckém plese a svobodný tanec bez nich s dětsky naivní bezprostředností a nekomplikovaným radostným očekáváním je dosti výmluvným a až dojemným momentem. Víla se ocitá ve světě s podivnými pravidly a chováním, kterému nerozumí a který nerozumí jí. Její láska k Princi jí k tomu, aby se stala skutečně jedním z lidí, nestačí… Zůstává osamělá. A jako by sama poznávala tváří v tvář přezíravému chování Princova dvora svoji osudovou chybu… Lze však předpokládat, že toto niterné vyjádření psychologie postavy postihne a ocení především dospělý divák.

Inscenace používá řadu nápaditých momentů, které děti jistě zaujmou: makety mořských koníků a ryb, medúzy vyrobené z deštníků (umístěny jsou sice tak, že to vypadá, jako by pluly ve vzduchu nad hladinou a nikoliv pod ní, ale tato drobná nelogičnost neruší) a především originální mořští tvorové s tlamou plnou zubů a lampičkou na hlavě na pomezí hada a ryby, kteří věští příchod mořské Čarodějnice. Pojetí postavy Čarodějnice stylizované do podoby hadovité bytosti je velmi působivé. Netančí, pohybuje se po jevišti na kruhové konstrukci, s níž je spojena kostýmem, nohy pod ním pevně přichycené, tančí a hraje „pouze“ tělem, svíjí se a vzpíná před prosící Malou mořskou vílou. Malá mořská víla se na samém konci nestává mořskou pěnou, ale vstupuje do vln, aby se z nich vynořila jako hvězda stoupající k nebi.

Přesvědčivé byly všechny taneční výkony. Malé mořské víle vtiskla osobní kouzlo, něhu i sílu odhodlání Kristýna Miškolciová (dříve Piechaczková). Čitelně ztvárnila tužby, přání i prohru své hrdinky. Zdařilým protipólem jí byla Jana Schweitzerová jako Cizí princezna a v roli hadovité Čarodějnice se blýskla výborná Lýdie Švojgerová. Michal Kováč byl typově i výrazově působivým Princem. Zcela nenásilně a pravdivě vyjádřil svůj spíše bratrský vztah k Malé mořské víle i lásku k Cizí princezně. Vládce mořské říše ztvárnil přesvědčivě Petr Brettschneider.

A přece kusu jako celku chybí podstatná věc, a je-li určen pro děti, věc nejpodstatnější. Dramatičnost, napětí a gradace rozvíjejícího se děje, z něhož vyplývá silný závěr. Rozjezd je poněkud zdlouhavý, především v prvním dějství při ztvárnění života pod mořskou hladinou působí inscenace místy až nezáživně. Jediný záblesk napětí při scéně s Čarodějnicí je na celé představení přece jen příliš málo. Při celkovém vnímání se tak bohužel stane jen drobnou epizodou. Tím spíše, že i druhá polovina, v níž se má rozvíjet drama, plyne poněkud nevzrušivě.

Důvodem je málo kontrastní hudba syntetického charakteru. Hudba monotónní, v níž se dokola opakuje několik jednoduchých motivů, ať se na jevišti děje, co chce. Diváka nevtahuje do děje, naopak pod jejím vlivem upadá velmi snadno do letargie. Hudba nepostihuje odlišnost a charakter situací (vyjma scény s mořskou Čarodějnicí) a momentů v ději. Tento typ hudby není pro souvislý divadelní kus, navíc taneční (!), který potřebuje jasně profilované scény i postavy a hlavně dramatičnost, právě vhodný. Tanečníci tančí, hudba běží. Obé mnohdy jaksi nezávisle na sobě, bez hlubší souvztažnosti a souznění.

A je ještě jedna, obecná věc, na niž by žádný tvůrce inscenace na Malé scéně neměl zapomenout. Její relativně nízká elevace sedadel. To, co se odehrává na zemi a na krajích jeviště (ať vepředu či na stranách), je totiž z drtivé části hlediště prakticky neviditelné. Pro dětského diváka především. Mnoho z důležitých momentů tak uniklo a souvislosti se vytrácejí. Následek je zcela logický – ztráta pozornosti části publika. A přesně to se stalo i na Malé mořské víle.

Výtvarnou stránku přitom zdařile dotvářejí projekce (Martin Root), působivé nasvícení scény a animace (Martin Tichovský). Kostýmy Aleše Valáška jsou klasické, jednoduché, s několika zdobnými prvky. Kostýmování podmořských bytostí by ovšem prospěla větší diferenciace – všechny víly včetně hlavní hrdinky jsou totiž oděny do zcela identických kostýmů, jimž barevně i stylizací odpovídá i kostým Vládce mořské říše. Vytvářejí tak poněkud nepřehlednou skupinu. A koneckonců i princezniny družky by nemusely být jedna jako druhá. Nic to ale nemění na tom, že na pohled je tato éterická inscenace příjemná, stylově čistá. Choreografie nápaditá, výkony tanečníků výborné a po všech stránkách přesvědčivé. Takže „jen“ ta hudba…

Hodnocení autorky recenze: 65%

Petr Hora:
Malá mořská víla
Choreografie a režie: Marika Hanousková
Scéna a kostýmy: Aleš Valášek
Projekce: Martin Root
Animace: Martin Tichovský
Premiéra 2. září 2017 Divadlo J. K. Tyla v Plzni – Malá scéna

Malá mořská víla – Kristýna Miškolciová (alt. Anna Srncová)
Princ – Michal Kováč (alt. Joshua Lee)
Cizí princezna – Jana Schweitzerová (alt. Karolína Hejnová)
Čarodějnice – Lýdie Švojgerová (alt. Andronika Tarkošová)
Vládce mořské říše – Petr Brettschneider

www.djkt.eu