Na Dvořákově Praze se 13. září v Rudolfinu poprvé představila lotyšská sopranistka Marina Rebeka. V komorním recitálu ji doprovázel klavírista a vyhledávaný korepetitor operních hvězd Giulio Zappa.
I když program byl velmi pestrý a sliboval v druhé půli slavné operní árie, koncertní sál se naplnil jen tak tak. Zpěváci bez orchestru u nás zdá se davy netáhnou, a je jim málo platné, že před Prahou již debutovali v Metropolitní opeře, v Salcburku, v Deutsche Oper Berlin nebo v Covent Garden jako Rebeka.
Sympatická sopranistka zahájila recitál velmi zdařile Faurého písněmi Le papillon et la fleur, Les berceaux a Toujour. Od prvních tónů bylo jasné, že tento večer se neponese v lyrické komorní atmosféře – její velký a dramatický hlas, plný mladé síly opanoval prostor Dvořákovy síně do posledního koutu. Vzrušené oblouky Faurého melodií jí k tomu dávaly výtečnou příležitost.
Méně se mi líbil blok Schubertových písní, kde chyběla křehkost, hravost a intimita. Pstruh jí neseděl, více se „chytala“ v pomalejších písních či v romantických kantilénách (Markétka u přeslice, An Silva). Pro pražské publikum si Marina Rebeka připravila i novinku – poprvé si zde zazpívala písně argentinského skladatele Carlose Guastavina (1912 – 2000). A přidala katalánského autora Fernanda J. Obradorse (Verše Curra Dulceho). Pro mě byla tato exotická odbočka trochu záhadou, proč najednou ty žhavé hispánské melodie (u Carrerase nebo Dominga to má logiku a mají ten správný styl). Publikum ale tyto efektní a temperamentní kousky ocenilo, takže splnily svůj účel. Pro mě trochu moc divoký mix po Schubertovi…
Po přestávce vyměnila Marina Rebeka fialovou róbu za velmi efektní černozlatou, a to včetně šperků. Začala náročnou koloraturní árií Bel raggio lusinghier z Rossiniho Semiramis. Sopranistka je na tyto úlohy dobře vybavena i po technické stránce, zpívá čistě a bez obtíží, skvěle a sebejistě obsáhne i vrcholy s vysokými tóny. V Donizettiho árii Quel guardo il cavaliere (Don Pasquale) navíc ukázala svůj herecký talent: znuděnou Norinu slabikující nad románem, která pak knihu odloží a popustí uzdu svým představám a mladistvému temperamentu. A zpívala ji opět výrazově i technicky moc hezky.
Stejně si ale nejvíc cením její inteligentní interpretace francouzské hudby – recitál završila Gounodem, Markétčinou „šperkovou árií“ (Král z Thule: Air des bijoux, Faust) a druhou árií Julie Dieu, quel frisson court dans mes veines… amour ranime mon courrage (Romeo a Julie). Výtečně zde předvedla širokou paletu proměnlivých výrazů: dojemnou, skromnou a posléze radostnou Markétku, Julii tragickou a úzkostnou. Bylo by skvělé vidět ji u nás znovu a nejlépe v operním představení.
Večer zakončily tři přídavky – Musetta Valzer z Pucciniho Bohémy, píseň Jarní vody Sergeje Rachmaninova a Pucciniho árie Lauretty z opery Gianni Schicchi – O mio babbino caro. Velkou oporou a citlivým a partnerem jí byl Giulio Zappa, jehož klavírní výkon poutal pozornost svou muzikalitou a zároveň decentností. Není divu, že se stal oblíbeným korepetitorem řady operních domů a festivalů, a také hvězd jako Luciano Pavarotti.
Hodnocení autorky recenze: 75 %
Dvořákova Praha 2012
Marina Rebeka (soprán)
Giulio Zappa (klavír)
13. září 2012 Dvořákova síň Rudolfina Praha
program:
Gabriel Fauré:
– Le papillon et la fleur
– Les berceaux
– Toujour
Franz Schubert:
– Die Forelle
– Graetchen am Spinnrade
– An Silvia
Carlos Guastavino:
– Se equivoco la paloma
– La rosa y el sauce
Fernando J. Obradors:
– Coplas de curro dulce
= přestávka =
Gioacchino Rossini:
– Semiramide – Bel raggio lusinghier
Gaetano Donizetti:
– Don Pasquale – Quel guardo il cavaliere
Charles Gounod:
– Faust – Le roi de Thule- Le roi de Thule/Air des bijoux
– Romeo et Juliette – Dieu, quel frisson court dans mes veines… amour ranime mon courrage
přídavky:
Giacomo Puccini:
– La boheme – Quando m’en vo
Sergej Rachmaninov:
– Spring waters Op. 14/11 – Allegro Vivace Es dur
Giacomo Puccini:
– Gianni Schicchi – O mio babbino caro
Foto Dvořákova Praha – Alice Bochňáková
