Mira Figarová, jedna z největších osobností brněnského baletu, by slavila sté narozeniny

  1. 1
  2. 2
  3. 3
14. srpna by se dožila úctyhodných sta let jedna z nejlepších českých baletních sólistek a jedna z nejvýznamnějších opor brněnského baletního souboru, paní Mira Figarová.
Mira Figarová (zdroj archiv ND Brno / foto atelier Skácel)

Významné osobnosti brněnské opery a baletu

Brněnská rodačka Mira Figarová byla pokřtěná jménem Miroslava, na baletních programech se ale setkáváme s křestním jménem Mira (někdy také Mirka). Od útlého dětství ji zlákal tanec. Navštěvovala v té době v Brně velmi populární rytmickou školu Elišky Bláhové, kde její učitelkou byla pozdější první profesorka moderního tance na tanečním oddělení brněnské konzervatoře, Lída Hyprová. Mirku ale lákal především klasický tanec. A tak když šestadvacetiletý ambiciózní šéf brněnského baletního souboru Ivo Váňa Psota v roce 1932 založil při divadle svou baletní školu, stala se Mirka Figarová její žákyní.

Výuka u Psoty, který se rozhodl vybudovat v Brně kvalitní moderní baletní soubor a potřeboval si vychovat budoucí tanečnice a tanečníky, byla systematická a náročná. Vedle klasického tance se tam vyučovala i gymnastika a folklórní tanec. Psota rovněž dbal u talentovaných žáků na určitou hereckou průpravu. Mirka Figarová slavila úspěchy ve školních představeních a v roce 1930 poprvé vystoupila na jevišti tehdejšího divadla Na hradbách (dnešní Mahenovo divadlo) v dětské roli v Psotově prvním brněnském uvedení baletu Vítězslava Nováka Signorina Gioventú.

Divadlo Na hradbách Brno (dnešní Mahenovo divadlo) (zdroj ndb.cz)

O dva roky později, ve svých patnácti letech se Mirka stala elévkou baletního souboru. Mezitím ale Psota odešel do svého prvního zahraničního angažmá v Les Ballets Russes. Mladičká adeptka Terpsichory se rozhodla přesunout do Prahy, kde si svou baletní školu založila vynikající tanečnice a posléze šéfka Baletu Národního divadla, ruská emigrantka Jelizaveta Nikolská. Byl to od ní šťastný krok.

Nikolská sice patřila v mnoha směrech k nejkontroverznějším umělcům své doby, ale nelze jí nepřiznat osobitý vklad pro pozitivní vývoj českého baletu, zapůsobila jako tanečnice a významné byly i její zásluhy ve výchově mladých tanečnic a tanečníků. Podílela se na výchově budoucích významných osobností českého baletu. Patřil mezi ně ve dvacátých letech minulého století i Saša Machov.

Když Jelizaveta Nikolská připravovala reprezentativní program svého souboru na světovou výstavu do Chicaga, při níž soubor navštívil i další americká města, mezi nimi i New York, nastudoval pro ně Saša Machov několik tanečních čísel především na hudbu českých autorů. Machov sám se zájezdu nezúčastnil, protože byl tehdy plně zaměstnán ve svém působišti, v Ostravě. Zájezdu, který byl velmi úspěšný, se ale zúčastnila šestnáctiletá Mirka Figarová. Krátkou chvíli strávila jako tanečnice ve Vinohradském divadle, načež byla angažována do Baletu Národního divadla.

Mira Figarová (zdroj archiv ND Brno)

V Národním tančila v řadě představeních baletních i operních (bylo to v době, kdy členové baletu automaticky zabezpečovali taneční čísla v operách a balet tehdy ještě nebyl veden jako samostatné těleso, ale byl součástí operního souboru). Nikolská pověřila Mirku Figarovou řadou menších sólových úkolů, například v inscenacích Nedbalovy Pohádky o Honzovi Polské krve či Delibesovy Coppélie.

Mladou tanečnici by v Národním divadle nepochybně čekala slibná kariéra. V létě se ale do Brna vrátil po několikaletém pobytu v cizině elánem a energií nabitý, získanými zkušenostmi velmi inspirovaný Ivo Váňa Psota a Figarová neváhala ani na okamžik a vyměnila Prahu za své rodné město. A rovněž toto rozhodnutí bylo pro ni velmi šťastné. Propojení pedagogických metod Psoty a Nikolské vybavilo Miru Figarovou ideálně pro její činnost. Dokonalá technika především ve sféře klasického tance, její půvabný zjev a jevištní přirozenost ji rázem postavily mezi protagonisty Psotova souboru.

Poprvé vystoupila už jako řádná členka divadla na brněnském jevišti dne 16. srpna 1936. Bylo to v první premiéře nové divadelní sezony, jíž byla poeticko-revuální férie Jaroslava Kvapila s hudbou Otakara Ostrčila Sirotek, která byla v Brně tehdy uvedena pod názvem Sirotkův sen. Inscenátory byli dirigent Antonín Balatka, režisér Rudolf Walter a choreograf Ivo Váňa Psota.V bohatě vypravené inscenaci účinkovali členové opery, činohry i baletu.

O měsíc později, 20. září 1936, se Mira Figarová poprvé představila ve své první velké sólové roli, kterou byla Kolombina v baletní části světové premiéry díla Bohuslava Martinů Divadlo za branou. Kolombinu si také zatančila v Schumannově Karnevalu, který byl součástí další Psotovy premiéry. Nesla název Baletní povídky o lásce a kromě jevištní realizace Schumannovy skladby na něm byly uvedeny Šeherezáda Nikolaje Rimského-Korsakova a Vzpoura hraček Gioachina Rossiniho, v níž vystoupila v roli Kankánové loutky.

Ve večeru nazvaném Divadlo 1787, jenž se skládal z děl Mozartových a Haydnových, tančila v Mozartových Maličkostech, které nesly název Malí uličníci, roli Princezničky. Jejím partnerem byl v Brně tehdy populární sólista Emerich Gabzdyl. Spolu se také setkali ve dvojici Pořadatelů plesu v novém Psotově nastudování Novákovy Signoriny Gioventú. Krátce na to se rozhodl Gabzdyl vyměnit kariéru předního sólisty ve městě, v němž si získal velkou oblibu, za riskantní, ale ve svých výsledcích velice záslužnou a úspěšnou dráhu budovatele baletu ve své rodné Ostravě.

V baletní verzi orchestrální skladby Ottorina Respighiho Ptáci, uvedené pod názvem Panstvo na dvoře, byla Mira Figarová představitelkou ústřední role Holubice. Jako sólistka vystupovala v té době v řadě operních premiér. Za všechny jmenujme její sólo v Gounodově Bacchanále ve Faustovi a Markétce.

Mira Figarová (zdroj archiv ND Brno)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář