Na skok za brněnskou Bajadérou v hvězdném obsazení

  1. 1
  2. 2
Na repertoáru Baletu Národního divadla Brno patří Bajadéra ke stálicím. Poprvé byla uvedena v roce 2003 a od té doby prošla dvěma obnovenými premiérami, ta poslední přinesla novou scénografii, ale inscenace stále zůstává tradičním zpracováním pozdně romantického baletu, které má nespornou výhodu v možnosti alternací a hostů. Brněnskému baletu se minulý týden podařilo představit v jediném večeru hned tři významné tanečníky v ústředních rolích, první sólisty Royal Ballet London. Vadim Muntagirov patří již téměř k pravidelným hostům Baletu ND Brno, poprvé však v České republice hostovaly Fumi Kaneko, pro niž bylo brněnské představení dokonce její premiérou jako Nikie, a Yasmine Naghdi v roli Gamzatti.


ND Brno – Bajadéra – Fumi Kaneko (Janáčkovo divadlo 8. 2. 2022, foto Kuba Jíra)

Brněnská Bajadéra, kterou na jeviště přivedl Jaroslav Slavický tehdy dokonce v české premiéře, se vyznačuje srozumitelnou režií a citlivou prací se všemi variacemi a pasážemi, které divák spolu se slavnými melodiemi od tohoto typu baletu žádá a očekává. Nepochybuji, že naši tuzemští sólisté se v rolích uplatňují skvěle, hostující umělci však inscenaci dodali esprit a snad i motivovali celý soubor k nasazení, které i s ohledem na nemocnost a pandemickou situaci můžeme jedině ocenit. Úspěchem je už to, že se hostování podařilo uskutečnit, Janáčkovo divadlo bylo prakticky vyprodané a za daných okolností ani nepřísluší volat po dokonalé souhře tam, kde je v současnosti pánem nejistota a změna. Samozřejmě by se dalo vždy „pilovat“, například takové království stínů, kde by divák mohl požadovat dokonalost sjednocení. Jenže i když takové jednotlivosti a situace okomentujeme, umělcům to na jistotě nepřidá. Nejde o to apriori snižovat nároky nebo si brát současnou krizi jako omluvu, ale do popředí vyvstává něco jiného: vědomí společného zážitku, společenské události, jakou divadlo je a má být. Londýnští sólisté jsou pak sami největší inspirací i pro tuzemské umělce.

ND Brno – Bajadéra – Yasmine Naghdi a Vadim Muntagirov (Janáčkovo divadlo 8. 2. 2022, foto Kuba Jíra)

 

Fumi Kaneko se v titulní roli zaskvěla jako éterický víla se samozřejmou technikou a přirozeným herectvím. Využívá své skvělé dispozice a útlý vzhled, vytváří iluzi až nehmotného stvoření a její aplomb je potěšením. Není to však bezduchá krása, její postava byla prodchnutá i lidskostí, navíc ve skvělé souhře s Yasmine Naghdi, která se svou soupeřkou vede dialog bez patosu a opravdově. Nikiinu plachost i hravost v setkání se Solorem vystřídá zděšení z poznání jeho věrolomnosti, zkrat i zoufalství.

ND Brno – Bajadéra – Fumi Kaneko (Janáčkovo divadlo 8. 2. 2022, foto Kuba Jíra)

Zatímco Gamzatti je nekorunovanou královnou prvního dějství, kde Yasmine Naghdi zaujímá svou živelností, technickou jistotou a zmíněným herectvím bez afektu, druhé dějství zas ovládá Nikia. Ať už je to jen obraz a sen, nebo skutečná duše utěšitelka, Fumi Kaneko v ní nachází ideální lyrickou polohu. Diváci si vychutnají i variace stínů, pro které se tentokrát sešly všechny první sólistky souboru, Klaudia Radačovská, Andrea Popov Smejkalová a Eriko Wakizono. Jejich energie se najednou násobí, když se sebejistě střídají v krátkých, ale zásadních výstupech. Tak jako se v jediném výstupu Zlatého bůžka blýskne tanečník Shoma Ogasawara.

ND Brno – Bajadéra – Yasmine Naghdi (Janáčkovo divadlo 8. 2. 2022, foto Kuba Jíra)

 

Solor Vadima Muntagirova je rovněž dosti křehkým a éterickým stvořením, připomíná spíše prince než válečníka. Zřejmě je to jeho dlouhodobým angažmá v britském souboru, že i jeho způsob herectví je civilnějšího rázu a postrádá (naštěstí) patos velkých emocí a gest ruské školy, zkraje inscenace je snad nenápadný až příliš. Jeho role nabízí jen málo dramatických okamžiků, když se všechny klíčové odehrávají především ve střetu ženských hrdinek baletu, což je ovšem i rysem žánru své doby. Solor se pohybuje mezi zamilovaností, nejistotou a výčitkami a toto obsazení ocení každý, kdo si potrpí především na jemnost. A to i po stránce taneční techniky, protože Vadim Muntagirov kromě stoprocentní partnerské spolupráce s oběma tanečnicemi oslňuje zejména skokovými variacemi, o jeho ose ani nemluvě.

ND Brno – Bajadéra – Vadim Muntagirov (Janáčkovo divadlo 8. 2. 2022, foto Kuba Jíra)

Je vysloveně škoda, že scénografie v pasážích z reálného světa ukrajuje tolik prostoru z vůbec největšího českého jeviště, protože s některými diagonálami se sem hostující sólisté téměř nevejdou. U tanečníků převládá dojem vroucího zaujetí a požitku, když se s naprostou samozřejmostí plynule a bez zaváhání po zakončení variací a cod s nepřerušeným tokem energie rozeběhnou po scéně či do zákulisí. Je v tom soci velmi moderního v principu nabírání síly pro další pohyb a ve vědomí jeho kontinuity, že skutečně nikde nekončí, a tím sám sebe dosycuje. Znamená to ovládat jednu techniku s plným vědomím možností, které nabízejí techniky jiné. V tu chvíli vidíme živé divadlo, ačkoli je forma sama plodem jiné historické éry.

ND Brno – Bajadéra – Fumi Kaneko a Vadim Muntagirov (Janáčkovo divadlo 8. 2. 2022, foto Kuba Jíra)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments