Nejvýznamnější letošní operní události USA v Operním kukátku
Z historie vánočních oper
Historie oper s vánoční tématikou sahá až do samých počátků opery, do pozdně renesanční Itálie. První operou s vánočním námětem je zřejmě Il gran natale di Christo Salvatore nostro (Velké narození Krista, našeho Spasitele), společné dílo dvou zakladatelů opery Jacopa Periho a Giovanniho Battisty da Gaglianiho z roku 1622. Hudba je bohužel ztracena, ale libreto tištěné v roce 1625 se zachovalo. Další díla sedmnáctého a prvé poloviny osmnáctého století vycházejí z totožné tématiky biblického vyprávění o slavném narození Páně. Teprve práce druhé poloviny osmnáctého století (Charles Dibdin: The Christmas Tale / Vánoční příběh, 1773; Johann Baptist Schenk: Die Weinacht auf dem Lande / Vánoce na venkově, 1786) kombinují biblický příběh s obvyklou singspielovou zápletkou, která vytváří vnější rámec díla. Do obsáhlejší tvorby oper s vánoční tematikou v devatenáctém a dvacátém století významně vstupují dva náměty, Gogolova povídka Štědrovečerní noc z cyklu Večery na samotě u Dikaňky a Dickensova novela Vánoční koleda. Gogolovu předlohu zhudebnil jak ukrajinský skladatel Mykola Lysenko, tak Nikolaj Rimskij-Korsakov. Motivů z ní využil i Petr Iljič Čajkovskij v libretu Kováře Vakuly, později přepracovaném jako úspěšnější Střevíčky.
Ve dvacátém století vznikají i velmi různorodá díla, jež se dotýkají Vánoc v různých podobách, v některých případech dochází k pozoruhodnému kontrastu útěšné podoby svátků s tragickým osudem chudých dětí (především operní varianty smutné pohádky Děvčátko se sirkami). Mezi nejúspěšnější díla patří Rebikovova dětská opera Jolka, uváděná ve dvacátých a třicátých letech i v Čechách jako Vánoční stromek podle Dostojevského povídky. V Německu se pak rozšířila opera Hanse Pfitznera Das Christ-Elflein. Několik skladatelů zhudebňuje Dickensovu uvedenou novelu.
Na dlouhou dobu se vůbec nejúspěšnější a v televizi nejčastěji uváděnou vánoční operou stává dodnes oblíbený operní mirákl Gian-Carla Menottiho Amahl and the Night Visitors (Amahl a noční návštěvníci, 1951) s příběhem Tří králů. Pozoruhodná je opera Paula Hindemitha Das lange Weihnachtsmahl (Dlouhá štědrovečerní večeře), kdy na krátkém časovém prostoru třičtvrtě hodiny zaznamenává osud tří generací americké rodiny pravidelně se scházející u štědrovečerní hostiny.
Objevují se také díla inspirovaná lidovou kulturou, zvyky a vyprávěními. Z našeho regionu je třeba jmenovat zhudebnění Dickensovy předlohy Jánem Cikkerem Večer, noc a ráno (nebo s alternativním názvem Mister Scrooge) z roku 1963. Nejúspěšnějším českým příspěvkem pak zůstává půvabná zpěvohra České jesličky podle lidových her a národních koled Jaroslava Křičky, inspirovaná i barokním divadlem. Autoři libreta, Jan Port a Bohuš Stejskal, čerpali ze své vinohradské inscenace dramatického pásma České pašije. Zpěvohra je stále součástí širšího národního repertoáru. Velké popularitě se především v Ostravě těší Jesličky svatého Františka Pavla Helebranda z roku 1996 s libretem podle učení sv. Františka z Assisi a moravské lidové poezie.
Konfrontaci hrůz zákopů první světové války a vánočního svátku míru přinesla oceňovaná opera Silent Night (Tichá noc, 2011) Kevina Putse a zřejmě nejnovějším příspěvkem je pohádková opera Becoming Santa Claus / Stát se Santa Clausem (2015) renomovaného amerického skladatele Marka Adama.
Luxusně obsazená Pucciniho Bohéma v Ženevě
Ženevská inscenace nabízí Pucciniho Bohému jako tradičně inscenovaný titul v režii Matthiase Hartmanna. Paolo Arrivabeni, šéf operního souboru v Lutychu, diriguje s přehledem Orchestre de la Suisse Romande. Opera je nastudována ve dvou kompletních obsazeních čtyř klíčových charakterů.
První premiéru (21. prosince 2016) zpívalo několik hvězd současného operního nebe. Ukrajinský tenor Dmytro Popov ztvárňuje s velkým ohlasem partii Rodolfa, tedy svou parádní roli, se kterou sklidil značný ohlas v roce 2013 v londýnské Covent Garden, zpívá ji v Bavorské státní opeře a na podzim s ní debutoval v Metropolitní opeře. Julia Novikova, koloraturní sopranistka, je koketní Musettou a mladý francouzský barytonista Andrè Schuen jejím partnerem jako hlasově i herecky imponující Marcello. Pouze gruzínská sopranistka Nino Machaidze v roli Mimi, kterou teprve nedávno zařadila do svého repertoáru (letos pro Los Angeles), sklízí určité připomínky pro přílišnou energii a hlasovou robustnost, kterou do role nebohé souchotinářky vkládá. Do konce roku následuje ještě dalších osm repríz, včetně představení o silvestrovském večeru, a další tři představení pak ještě 3., 4. a 5. ledna 2017. Druhé obsazení je tvořeno méně známými jmény (Sébastien Guèze/Rodolfo, Ruzan Mantashyan/Mimi, Michael Adams/Marcello a Mary Feminear/Musetta).
Nejvýznamnější operní události v USA za rok 2016
Renomovaný server New York Classical Review zveřejnil výslední tradiční ankety deseti nejvýznamnějších hudebních událostí v USA za rok 2016. Na prvním, čtvrtém, pátém a sedmém místě ankety se nacházejí operní interpretace. V čele tabulky najdeme výkon americké sopranistky Patricie Racette v titulní roli Straussovy opery Salome na scéně Metropolitní opery v New Yorku. Komplexní výkon pěvkyně oslovil kritiky natolik, že ji zařadili na anketní vrchol, i když původně neměla v inscenaci vůbec vystupovat a nahradila vybranou Catherine Naglestad. Produkce soudobé opery Kaiji Saariaho L’amour de loin (Láska zdaleka) si získala recenzenty celkovou kvalitou inscenace v čele s vynikající režií Roberta Lepageho, přesvědčivou vizuální podobou, hudebním nastudováním i skvělými výkony tří sólistů (čtvrté místo) – o této inscenaci jsme psali v překladu článku z The New York Times (zde).
Na další, páté příčce ankety se umístil srdceryvný výkon sólistů Kristīne Opolais jako Čo-čo-san a Roberta Alagny jako Pinkertona v obnovené inscenaci Pucciniho opery Madama Butterfly v oceňované režii Anthony Mingella taktéž na scéně první newyorské operní scény. A na sedmém místě zabodovala další dlouholetá hvězda Metropolitní opery Sondra Radvanovsky jako anglická královna Alžběta I. v Donizettiho opeře Roberto Devereux.
Luba Skořepová a opera
Den před Štědrým večerem zemřela česká herečka Luba Skořepová (1923–2016), doyenka činoherního souboru Národního divadla a živoucí paměť českého herectva po druhé světové válce. V mládí se školila v tanci a pak vystudovala herectví na Pražské konzervatoři.
Její kontakty s hudebně-dramatickou tvorbou byly jen příležitostné. Vystoupila v menších rolích, například v televizní inscenaci oblíbené hudební komedie Sto dukátů za Juana (Česká televize, 1971) nebo jako hospodská v hudební pohádce Tlustý pradědeček (Česká televize, 1984) podle stejnojmenné předlohy Josefa Čapka, nikoliv ale s hudbou Jaroslava Křičky, nýbrž v novém hudebním zpracování Otmara Máchy. Václav Kašlík si ji také vybral do epizodní role Zlé ženy pro televizní film Requiem za Kouzelnou flétnu (Česká televize, 1968), vzniklém na základě scénáře Ludvíka Aškenazyho, původně zamýšleném jako libreto pro program Laterny magiky. Film, ve kterém účinkovaly i operní zpěvačky Helena Tattermuschová nebo Ivana Mixová či tenorista Milan Karpíšek, zpracovával osudy posledního životního období Wolfganga Amadea Mozarta. Záhy ale kvůli osobě politicky nepohodlného scénáristy skončil v trezoru. S operním pěvcem Milanem Karpíškem se pak Luba Skořepová setkala v detektivce Černá punčocha, kde hrála jeho manželku. Zřejmě jedinou její ryze operní rolí je mluvená rolička komorné Terezky na kompletní operní nahrávce Lucerny Vítězslava Nováka pod taktovkou Františka Vajnara na deskách Supraphonu (nahráno 1984, distribuováno 1986).
Nahrávka týdne
Elīna Garanča – Revive. Orchestra de la Comunitat Valenciana, dirigent Roberto Abbado. Deutsche Grammophon 2016, Nr. 0289 479 5937 3, 1 CD. Nové album lotyšské mezzosopranistky Elīny Garanči, jež si nadělila ke svým čtyřicátinám, výrazně naznačuje nový repertoár, který pěvkyně hodlá v následujících letech interpretovat. Světově proslavená pěvkyně opustila většinu koloraturních rolí rossiniovského a mozartovského repertoáru a také vytvoří naposledy roli Oktaviána ze Straussova Růžového kavalíra v koprodukci londýnské Covent Garden a Metropolitní opery (v této inscenaci Roberta Carsena se také s velkými produkcemi chce rozloučit i americká sopranistka Renée Fleming). Roli Oktaviána zpívala více než sedmnáct let na předních světových scénách. Na scéně vytvořila v nedávné době dvě vynikající role, psané pro dramatický mezzosoprán, a to Léonor di Guzman v Donizettiho Favoritce a Santuzzu v Mascagniho Sedláku kavalírovi. A právě nejznámější ukázkou z partu Santuzzy (Voi lo sapete, o mamma) album Revive začíná.
V celkem čtrnácti áriích pěvkyně zkombinovala mezzosopránové a altové árie z nejznámějších oper světového repertoáru s ukázkami děl málo známých a řídce uváděných, byť ty nejznámější ukázky pro tento hlasový obor převládají. Bohužel hudební archivy nabízejí pro obor dramatického mezzosopránu mnohem menší výběr než pro sopránové obory. A tak na většině alb nalezneme alespoň jednu árii titulní hrdinky ze Saint-Saënsovy opery Samson a Dalila nebo árii Eboli z Verdiho Dona Carlose (italská verze). Na albu se střídají árie z italských a francouzských operních děl devatenáctého století v obdobném počtu. Poněkud dramaturgicky nezakotveně působí jedině ruská árie Mariny z Musorgského Borise Godunova, jež sice odpovídá dramatismem profilu alba, ale její hudební jazyk i myšlenkový svět je poněkud vzdálen francouzskému romantismu (Berlioz: Trojané), francouzské lyrické opeře (Saint-Saëns: Samson a Dalila, Henri VIII.; Massenet: Hérodiade, Werther; Thomas: Mignon) nebo verdiovské opeře (Don Carlos, Rataplan Preziosilly z Verdiho Síly osudu) a ukázkám z italské předveristické a veristické opery (Ponchielli: La Gioconda, Cilea: Adriana Lecouvreur dokonce ve dvou ukázkách, Mascagni: Cavalleria rusticana, Leoncavallo: Bohéma).
Právě z Cileovy opery si pěvkyně vybrala árie obou soupeřek o přízeň Maurizia Saského, z prvního dějství vyznání francouzské herečky (přičemž part Adriany Lecouvreur je psán pro soprán a osobně nepamatuji, že by ho ztvárnila mezzosopranistka) a z druhého dějství árii pomstychtivé Kněžny z Bouillonu. Vysloveně potěší právě málo nahrávané árie z Massenetetovy Hérodiade, Saint-Saënsova Jindřicha VIII. nebo Leoncavallova zpracování Murgerovy předlohy s příběhy pařížské bohémy, kterou přes vynikající hudební kvality i zdařilejší libreto, věrnější předloze, zastínilo Pucciniho zhudebnění. Suverénní vokální projev pěvkyně zaujme okamžitě jako vždy „aristokratickým“ výrazem, její hrdinky ze všech sociálních vrstev mají v sobě hluboce uloženou jak vášnivost, tak uvědomění si sama sebe jako lidské bytosti.
Hlas Elīny Garanči také ohromí tím, jak zmohutněl (což jsem mohl naposledy ocenit právě při představení Donizettiho Favoritky) a jak se zcela barevně scelil témbr ve spodní poloze. V některých ukázkách je rafinovaně vystavěn dramatismus postavy na malé ploše árie, aby tak vynikla schopnost umělkyně dávkovat umění „ledu a ohně“. Části posluchačů i kritiků ovšem chybí strhující a živelný dramatismus například v árii Santuzzy, ale do Garančiny interpretace se vždy promítá její přirozený naturel. Pod vnějším pláštěm sebeovládání a noblesy se skrývá vulkán vášně. Bezchybně umělkyni provází orchestr z Valencie, řízený Robertem Abbadem, ale vše je podřízeno (a právem) vokálnímu umění Elīny Garanči. Jak dalece je vhodný název alba Revive, který znamená ve více jazycích oživit, musí již vzhledem ke hvězdné kariéře pěvkyně posoudit sami posluchači…
Rozhovor týdne
O novém CD Revive i směřování k dalším rolím, rodinném životě s dirigentem, životě na cestách a mnohém dalším se dočtete v rozhovoru Elīny Garanči pro rakouský server nachrichten.at (zde ).
Opera na ČT art
V roce 1983, tedy v roce stoletého výročí existence souboru Metropolitní opery v New Yorku, uspořádala první operní scéna velkolepý koncert s řadou hvězd šedesátých až osmdesátých let dvacátého století, které ozdobily inscenace Metropolitní opery. V dvoudílném záznamu (a jde o sestřih z koncertu, který trval více než šest hodin) mohou diváci vidět a slyšet nejslavnější operní interprety, mimo jiné také: Plácida Dominga, Kiri Te Kanawa, Nicolaie Geddu, Évu Marton, Jamese McCrackena, Ruggera Raimondiho, Joan Sutherland, Fredericu von Stade, Judith Blegen, Alfreda Krause, Annu Tomowa-Sintow, Elisabeth Söderström, Kathleen Battle, Mirellu Freni a další.
ČT art uvede tento koncertní záznam 27. a 28. prosince 2016 vždy v 20:20. Na úvod koncertu zazní předehra ke Smetanově Prodané nevěstě pod taktovkou uměleckého ředitele Met Jamese Levina.
V pátek 30. prosince 2016 tentýž program uvede muzikál Láska nikdy neumírá, který je pokračováním jednoho z nejúspěšnějších muzikálových titulů všech dob – Fantóma opery. Postavy jsou posunuty o deset let oproti minulému příběhu, a to do Spojených států, Christine je lákána bohatým impresáriem (ze kterého se vyklube přece jenom přeživší Fantóm) k vystoupení v jeho podniku na Coney Islandu. Navíc v příběhu hraje důležitou roli Christinin desetiletý syn. Libreto a texty písní jsou dílem Bena Eltona a Glenna Slatera. Hudbu složil Andrew Lloyd Webber, který na pokračování svého muzikálu pomýšlel již od roku 1990.
Ve večerním novoročním programu České filharmonie pak můžeme slyšet také sopranistku Marinu Rebeku (1. ledna 2017, 20:00), pak následuje dokument Bedřich Smetana: Život žitý zaživa (22:05) a pak ještě záznam koncertu italského tenoristy Andrea Bocelli: Love in Portofino (22:55).
Operní úsměv
Australská sopranistka Nellie Melba (1861–1932) byla globální světovou operní hvězdou, ale také zpěvačkou známou svou domýšlivostí a rozmary.
Když společně s Enricem Carusem (1873–1921) vystupovali jako pár milenců Mimi a Rodolfo v Pucciniho Bohémě, byla ve finále opery jako umírající něžně přenesena na lůžko. Ale když účinkující zvedli pokrývku, aby zajistili teplo tělu nebohé pařížské grizetky, vypuklo publikum v obrovský nekontrolovaný výbuch hysterického smíchu. Po odkrytí prostoru pod postelí byl totiž vidět masivní malovaný nočník. S největší pravděpodobností v tom měl prsty známý šprýmař Caruso…
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
