Netrebko se svojí první Aidou měla v Salcburku ovace, na režisérku bučeli

Na špici divácky nejžádanějších titulů letošního Salcburského festivalu se podle očekávání ocitla Verdiho Aida v titulní roli se zanedlouho šestačtyřicetiletou Annou Netrebko. Do programu bylo zařazeno sedm představení od 6. do 25. srpna 2017 pod taktovkou Riccarda Mutiho, ve dvou představeních vystřídá Netrebko Vittoria Yeo, jejich Radamy jsou Francesco Meli v představeních s Annou Netrebko a skutečný manžel ruské divy Yusif Eyvazov, který má zpívat obě představení s alternantkou. Režií opery byla poprvé ve své kariéře byla pověřena íránská fotografka a filmařka žijící v New Yorku Shirin Neshat (1957). V českém překladu přinášíme výběr prvních ohlasů na včerejší premiéru v zahraničních médiích.

Aida – očekávaný operní triumf
(kleinezeitung.at – 7. 8. 2017 – Michael Tschid)

Obrovský aplaus a standing ovations v neděli večer pro salcburskou Aidu: Anna Netrebko zářila v titulní roli, Riccardo Muti se postaral o hudební finesy a Shirin Neshat vytvořila inscenaci bez pompéznosti, která přesto silně fascinovala.

Salcburský festival se za nového intendanta Markuse Hinterhäusera rozjel. Monteverdiho trilogii, Mozartova Tita a Šostakovičovu Lady Macbeth si už může připsat jako velké operní úspěchy. A v neděli večer přibyla předpokládaná divadelní událost: Verdiho Aida byla očekávána s velkým napětím a proměnila se ve skutečný operní triumf.

Anna Netrebko jako debutantka v roli stvrdila při premiéře své zajištěné místo na operním trůnu. S brokátem v hlase, v nádherném, ocelově modrém hedvábném kostýmu ovládala ve velmi působivé interpretaci rovnocenně smyslnost i dramatičnost role etiopské princezny Aidy, unesené do Egypta, kde se octne ve zmatku politických bojů a citů.

Janovan Francesco Meli vybavil egyptského vojevůdce Radama, jenž se zamiluje do zajatkyně a dostane se tak do dilematu s etiopskou mocí, krásným tenorem. Ekaterina Semenchuk skvěle zpívala drsnou faraonovu dceru Amneris, která drží Aidu jako otrokyni a brzy pochopí, že v ní má sokyni. Italský basista Roberto Tagliavini jako král a zbytek souboru i sbor Vídeňské státní opery rovněž nabídli festivalovou úroveň.

U pultu se postaral Riccardo Muti, který Verdiho operu dirigoval opět poprvé po osmatřiceti letech, o téměř komorní, jemnou hudební práci, dokonce i v proslulém triumfálním pochodu, aniž by ovšem zanedbával velká gesta Verdiho partitury. S výtečně disponovanými Vídeňskými filharmoniky prezentoval šestasedmdesátiletý Ital barevnou, na kontrasty bohatou interpretaci dramatu, premiérovaného v Káhiře roku 1871 a v Salcburku uvedeného poprvé Karajanem. Pravý suverén ve službách hudby.

Christian Schmidt postavil ve Festspielhausu nadčasovou scénu, chrámové místo z kubusů a schodišť na točně, na níž se pohybují postavy v elegantních kostýmech Tatyany van Walsum v pěkné choreografii a předvádějí rituální tance s býčími hlavami.

První operní režie Shirin Neshat je přesvědčivá a jde pod kůži. Uplatňuje také video Martina Gschlachta, vídeňského kameramana jejího mezinárodního filmového úspěchu Women Without Men. Iránská umělkyně, žijící už dlouho v New Yorku, aranžuje mocenskou hru mezi rozumem a city, mezi politikou a soukromým životem, mezi velekněžími a armádou redukovaně, jak slibovala, a hudbě to velmi prospívá. Její výklad Aidy, v němž vychází ze své vlastní zkušenosti vypovězení z vlasti před jednadvaceti lety, se tak stává také reflexí ženských osudů, tyranie a utlačování v autoritářských společnostech.

Obrovské ovace (a osamělé zabučení) prominentního publika, mezi nímž byli bývalý rakouský prezident Heinz Fischer s chotí, bývalý spolkový kancléř Franz Vranitzky a bývalý intendant Peter Ruzicka, bankéř Andreas Treichl a šéf ORF Alexander Wrabetz, manažer médií Horst Pirker a arcibiskup Franz Lackner, bezpočet představitelů kulturní scény jako galerista Thaddaeus Ropac a klavírista Rudolf Buchbinder, tenorová hvězda Plácido Domingo a „Jedermann“ Tobias Moretti s manželkou Julií. Dlouhé, oprávněné standing ovations pro skvělou inscenaci díla operní klasiky výtečným týmem, a především pro zářivou královnu Annu I.

***

Anna Netrebko jako Aida v Salcburku nadchla
(ndr.de – 7. 8. 2017 – Philipp Schmid)

Objevil ji kdysi dirigent Valery Gergijev, když si ještě vydělávala v Mariinském divadle jako uklízečka. Mezinárodně prorazila ruská sopranistka Anna Netrebko později při Salcburském festivalu. Už léta je tam obdivována jako megahvězda – a také včera, při nejdůležitější operní premiéře letošního festivalu, Aidě Giuseppe Verdiho. Tuto roli zpívala Anna Netrebko vůbec poprvé. Její fanouškové očekávali debut v roli v horečném napětí. Reportérka Sabine Lange (NDR Kultur) byla při tom.

Paní Lange, Anna Netrebko jako Aida, jak se k ní role egyptské otrokyně hodí?

Anna Netrebko byla včera večer velkolepá. Nejen hlasově, po hudební stránce, ale také ve výrazu zoufalství. Aida stojí mezi dvěma válečnými frontami. Jako otrokyně musí žít v Egyptě a miluje vojevůdce, který táhne do války proti jejímu národu v Etiopii. V tom je její vnitřní rozpolcenost. Anna Netrebko dříve bezpochyby zpívala velmi krásně, ale herecky působila často spíš chladně a nezúčastněně, a v tom se velmi proměnila. Vnáší na jeviště ohromný dramatický život, je v roli velmi věrohodná a včera večer všechny zpěváky strhla s sebou, i Francesca Meliho v roli Radama. Byl to velmi úchvatný večer až do konce, do jejich společné smrti. Anna Netrebko už delší dobu výrazně doplňuje svůj repertoár o těžší role. Velmi přesně uvažuje o tom, co dělá: Belliniho Normu před první inscenací v Londýně vrátila. Wagnerovu Elsu si v Drážďanech vyzkoušela, v Bayreuthu 2018 ji však přece jen raději zpívat nechce. Myslím ale, že Aida v Salcburku byl tak velký úspěch, že tuto roli bude jistě nějakou dobu zpívat.

Režii měla také debutantka, Íránka Shirin Neshat, známá jako výtvarná umělkyně, fotografka a filmová režisérka. Jak se vám líbila její první operní režie?