Nový festival Dance Transit

slot gacor agen slot gacor link slot gacor link slot gacor slot pulsa situs slot gacor situs slot gacor gacor88 slot pulsa game slot slot gacor Divadlo Ponec a Divadlo Archa 8.–12. února 2015 Divadlo Ponec a Divadlo Archa předvedla v několika dnech festival české a německé taneční tvorby, Dance Transit Praha, Leipzig, Dresden. Vzniká nová vazba, dal&scaron;í most pro konfrontaci současného tanečního dění v Praze a v Hellerau – Evropském centru kultury – u Drážďan a v divadle LOFFT v Lipsku. Znamená samozřejmé přiblížení nejen blízkou vzdáleností měst i částečně společné kulturní historie – významného kulturního centra Hellerau, které se stalo důležitým střetem evropských hudebních, tanečních i divadelních událostí, s Prahou, ale i častých výměn a hostování českých a německých souborů. V Divadle Archa se ve dvou dnech předvedla dvojice německých tanečníků z Lipska pod vedením Hermanna Heisiga. Čtyřicet minut dlouhý taneční duet Pongo Land byl o ničem. Komické byly zásadně rozdílné postavy mužů a jejich pohybové hrátky na téma – já jsem velký a já malý. Kvalita tanečníků byla pramalá. Zdálo se, že to, co sdělují, není až tak důležité – určitě ne z hlediska pohybové tvorby. Spí&scaron;e &scaron;lo se o existenci, bytí v prostoru uprostřed velké scény, snad rádoby o formu konceptuálního umění. 420PEOPLE zahráli taneční inscenaci Phrasing the Pain v choreografii Ann Van den Broeck. Od prosincové premiéry získala inscenace vět&scaron;í jistotu v jednotlivých obrazech i tanečním a expresivním provedení. Přes vysoké interpretační kvality tanečního souboru 420PEOPLE, pod vedením Nata&scaron;i Novotné a Václava Kune&scaron;e, není stále zcela rozumět expresi sdělované bolesti (snad nad ztrátou blízkého člověka, utrpení psychického původu).Přestože expresivní sdělení tanečníků i jejich výraz je v Ar&scaron;e tak bezprostředně blízko divákům, rozhodně jejich bolest nesdílejí. Možná je to tím, že chybí příběh dílčí bolesti, její původ. Pouhé &bdquo;frázování", rytmické i repetitivní smyčky pohybu zřejmě nestačí, zůstává v jakési psychoanalytické laboratoři holandské autorky. V Divadle Ponec se ukázala zajímavá tanečnice Helena Fernandino s krátkým sólovým výstupem Um(-)räumen v koncepci choreografa brazilského původu Wagnera Moreiry, o přemísťování v&scaron;edních obyčejných věcí, předmětů, s kterými žijeme a někdy si s nimi v&scaron;ak nevíme rady.Ve stejném večeru se v dlouhé kompozici Vessels předvedli italský choreograf Davide Sportelli a tanečnice Tereza Hradílková. Sportelli je dobrý tanečník se zku&scaron;enostmi z angažmá u Sashy Waltz v Berlíně. Má jistě ambice sdělovat velké věci (alespoň podle programu) jako životní cestu, cíl, věčné pochybnosti i cestu za svobodou, bohužel mu ve skutečnosti není rozumět.Anna Till předvedla svou nezávislou skupinu z Drážďan s choreografickým pokusem Flat Scream. Tři interpretky se postupně představují v lehce animálních, chvílemi sportovně laděných pohybových sekvencích. Mladá autorka připomínala rané období německého expresionismu. Rozhodně to bylo dílko mladé, spí&scaron;e vhodné na &scaron;kolní předváděčku, i když se snažilo o určitý kompoziční vývoj ve využití scénicky limitovaného prostoru. Na tazích jsou spu&scaron;těny bílé kusy plachty vytvářející stěnu. Jsou v ní otvory a s nimi tanečnice hrají. Poté plachta spadne a zůstává k rozehrání druhý prostorový plán, ale tam již tvůrčí síly nestačily a konec byl náhlý, nedodělaný.Největ&scaron;ím triumfem festivalu byla bezpochyby inscenace Move on v choreografii Veroniky &Scaron;vábové. Strhující energie, lehkost i humor, výborný výkon tanečníků souboru NANOHACH Jana Malíka, Ley &Scaron;vejdové a Báry Látalové, která nahradila oproti premiéře Martu Trpi&scaron;ovskou, byly určitě divácky nejsympatičtěj&scaron;í. Zku&scaron;ená choreografka absolutně cítí prostor a má smysl pro kompozici. Vystavěla opravdu hravou skladbu, kde skutečně tanec (ne technicky jednoduchý) udrží prioritu. Cítí, kdy může jít s nároky do maxima a kdy naopak interpreti potřebují trochu zklidnění a oddechu. V těchto pasážích dochází k partnerskému &scaron;kádlení, provokaci nebo i rytmické hře se slovy i naivními až dětskými pohyby. Bára Látalová přinesla do inscenace opravdu radostnou energii, i když chvílemi trochu nestíhala.Přehlídka bude pokračovat 28. února v Lipsku a od 27. února do 6. března 2015 v Drážďanech. Zastoupeny budou soubory z nezávislého networku TanzNetzDresden. Prahu budou při hostování v Hellerau a v divadle LOFFT v Lipsku reprezentovat Spitfire Company a VerTeDance v interpretaci Terezy Ondrové a Petera &Scaron;avela. Určitě zatím pražské hostování hrálo pro českou taneční scénu. V česko-německé spolupráci bude Tanec Praha pokračovat i v rámci festivalu TANEC PRAHA 2015, kdy během června přiveze do Plzně a Prahy slavný německý soubor Sasha Waltz & Guests. Pod vedením Alexandry Karabelas a Michi Puruckera pak vzniknou německo-české projekty pro netradiční prostory. Dance Transit 2015 Pongo Land Režie: Hermann Heisig, Nuno Lucas Premiéra 11. listopadu 2008 Theatre de l´Usine Ženeva (psáno z reprízy 8. a 9. 2. 2015 Divadlo Archa Praha) Účinkují – Hermann Heisig, Nuno Lucas www.hermannheisig.net *** Phrasing the Pain Choreografie: Ann Van den Broek Hudba: Arne van Dongen, Nick Cave and The Bad Seeds Premiéra 14. a 15. prosince 2014 Divadlo Archa Praha (psáno z reprízy 8. a 9. 2. 2015) Účinkují – 420PEOPLE (Nata&scaron;a Novotná, Václav Kune&scaron;, Sa&scaron;a Volný, Milan Odstrčil, Sylva Nečasová, Ombline Noyer, &Scaron;těpán Pechar) www.420people.org *** Um(-)räumen Choreografie: Wagner Moreira Premiéra 16. března 2011 Theater Görlitz (psáno z reprízy 10. 2. 2015 divadlo Ponec Praha) Tančí – Helena Fernandino www.wlmoreira.wordpress.com *** Vessels Koncept a režie: Davide Sportelli Zvuk: Dalibor Kocian, Alessio Castellacci, Davide Sportelli Kostýmy: Dominika Hladká Světla: Rastislav Juhás Logistika: Tereza Hradilková (za podpory: Nadace Život umělce, Lenka Flory a konzervatoř Duncan Centre v Praze) Premiéra 3. listopadu 2014 divadlo Ponec Praha (psáno z reprízy 10. 2. 2015) Interpretace – Tereza Hradilková a Davide Sportelli *** Flat Scream Choreografie: Anna Till Scéna, kostýmy: Romy Kiessling Zvuk, hudba: Ludwig Bauer Premiéra 6. prosince 2014 Hellerau Drážďany (psáno z reprízy 12. 2. 2015 divadlo Ponec Praha) Interpretace – Julek Kreutzer, Diethild Meier, Romy Schwarzer www.divadloponec.cz www.archatheatre.cz Foto Michal Hančovský, divadlo Ponec, Vojta Brtnický, David Pinzer, Linda Prů&scaron;ová slot gacor slot online situs slot gacor slot gacor