Obrázky z Ostravy (2)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Přesně si již nepamatuji, který táborový den byl vždy vyhlašován jako kritický. A nikdy jsem nerozuměl tomu, proč by se takový den měl vlastně stanovovat, zejména na místě, na které záměrně jedete jako do nového, lepšího světa. O náročnosti programových sestav jsme už hovořili na začátku, ale každý den je novou výzvou – jak posluchačskou a hráčskou, tak i výzvou samou pro sebe; jestli toho ovšem někdy není už opravdu moc? Je k zamyšlení, zdali je na Ostravských dnech možné cíleně hledat klid, odpočinek a nechat se unášet neustále tekutým proudem tolika nových a různých vesmírů, či se do toho všeho snažit za každou cenu, i za cenu obrovského vypětí, proniknout. Na taková rozhodnutí je člověk přeci jenom vždycky sám. V nejinaké vřavě vznikala i druhá část našich Obrázků. Ostravské dny přelévající se do své druhé poloviny totiž ukázaly, v čem jsou nejsilnější a v čem stále nabízejí prostor pro slušnou dávku kontroverze.
Ostravské dny 2017 (zdroj FB Ostravského centra nové hudby)

Dojem dokonalé opory vždy vytvoří přítomnost Ostravské bandy, nejdřív s jakousi samozřejmostí na programu a poté svým pevným místem na jakémkoliv pódiu před námi. Pondělní koncert nazvaný World of OB patřil právě jim a přizvaným sólistům. Už křehká a neustále se nadechující skladba Bena Richtera předznamenala náladu či model soustředění, kolem kterého se v podstatě celý večer vrstvil. Vrstvení nutno říct probíhalo se značnými a na tomto festivale bohužel vůbec ne výjimečnými průtahy mezi skladbami, způsobenými zejména neustálými přesuny na pódiu. Díla, až na výjimky představující produkci letošní či vzniklou teprve před rokem, se zdála být místy velice podobnou uchopitelnou přehlídkou převážně fragmentárních, vrstevnatých a rozvážně bublajících světů. Místo charakteru děl či výrazových prostředků zde jako hlavní stavební prvek byl sám autor. Five Songs Christiana Wolffa, napsaná přímo pro sólový baryton Thomase Bucknera, zněla zpočátku jako dekadentní flašinet. Rozklad takových delších částí do spletence malých úseků byl zde hlavní hnací silou, která se ozývala z různých částí orchestru. Bucknerův projev byl typicky naléhavý, ovšem po jazykové stránce mu bylo jen těžko rozumět a zůstalo tedy pouze u výrazu. Tematicky „nebezpečná“ weissefarben, jež čerpala z pozorování krav na pastvě, se výborně a vtipně obešla bez očekávaných imitačních klišé. V tiché poloze, ač skřípavě, se nad – zde spíše pocitem než výpravou – pohyboval vždy z bezpečné výšky a dálky.

Ostravská banda píše stále do puntíku přesně, což nejlépe vyznívá v Baklově Summer Work, která sice nadále zůstává polohou po boku předešlých skladeb, ovšem s vnitřní urputností (a zároveň velkolepou urputností dirigentskou). Ta nad sebe nechává vyplout vysoce položenou „písničku“, jež za chvíli zase mizí někde uvnitř. Zvuk se začíná postupně měnit nástupem anamnesis Matouše Hejla, který do dlouze se linoucích se partů vkládá elektronickou linku, dodávající dojem kontrastu nad starým a novým a zároveň epicky výpravný ráz. Ve skladbě Lying in the Grass, River and Clouds Marca Sabata pak takový bublající vývoj orchestru a zejména klavírního sóla Daana Vandewalleho narušuje ostrý zvuk elektrických varhan – kdykoliv, kdy se zdál být zvuk jakkoliv kompaktní a vyrostlý. Takto náročný, snad zatěžkaný, poslech náhle obrátil s příchodem Distant Radio Transmissions Roscoe Mitchella. Sám autor se usazuje na pódium vedle Thomase Bucknera a trpělivě vyčkává, až se bude moci připojit do vnitřně roztančené skladby, která s vydatným přispěním Bucknera a zejména bicí sekce působí zvláštně výpravně. Výpravně na ploše momentu, který je určen autorem, jenž rovněž neváhá živě přitvrdit svým prudkým sólovým příspěvkem. Podobně tepající „kapelový“ zvuk se přelil i do Anthem George Lewise. „We wanna be a band, we gotta be a band“, což groteskně a řezavě přednáší sopranistka Kate Soper, jen utvrzuje posluchače v divokém obrazu před jeho očima. Všechno se valí z kopce, pokřikování, hladké písňové pasáže a bubenická sóla tvoří dojem kabaretního jazzového divadla.

Do čím dál víc rozjíveného světa Ostravské bandy pak se svým kouzelným humorem vtrhá Richard Ayres prostřednictvím svého NONcerta. Hornista Daniel Costello prý trénoval celé prázdniny, aby uběhal skladbu, kde neustálým pohybem zleva doprava zosobňuje vlastní ozvěnu. Orchestr do tohoto zápasu přizvukuje kolážemi znějícími jako na kousky rozbitý Strauss přilepený na disneyovský orchestr hraný kreslenými zvířátky. Obrovská spousta zvukových momentů, které se neustále přeměňovaly, ovšem vyzněly úžasně snově, bez obav z prvoplánovosti a díky orchestru pod vedením Bruna Ferrandise i s přesným řízem. Noční katarze poté dosáhla svého cíle ve čtvrthodinové improvizaci, která se svou volností vymaňovala z programu a na vteřinu vypustila pochybnost o takovém kroku. Ta ovšem díky sestavě George Lewis, Roscoe Mitchell, Joseph Kubera, Thomas Buckner a Stefanie Liedtke rychle vzala za své a nás přenesla z Ostravy do Chicaga… A nebo jsou takové momenty možné jenom v Ostravě?

Diskuzi a otazníkům se není možné ubránit ani následující den, kdy se opět navracíme do kostela sv. Václava, kde zní Hlasy skladeb účastníků festivalového institutu i velikánů, kteří se s programy Ostravských dnů velmi pravidelně pojí. Všechna jména dohromady předznamenala širokou a opět typicky barevnou škálu životů, o nichž budou Hlasy vypravovat. Bez nutného připodobnění k duchovnímu zážitku je zde ovšem dán silný apel na vlastní klid a prožitek z hloubky. Je otázkou, zda takto soustředěná díla dosáhnou svého efektu na místě, kde se tak těžko soustředí. Je-li tato náročnost přímo podřízená denní době, lidskému i dopravnímu provozu za okny či vlastní schopnosti se takto „naladit“ za pořád ještě běžícího dne, je nasnadě otázka, jestli je kostel tím pravým kostelem (či potažmo prostě jen – místem); nebo zda by takovému poslechu svědčila i pozdní, například noční doba, jako tomu bývá u nočních sól, které svou intimitou vyhrávají poměr „čas – místo“.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - The World of OB (Ostravské dny 28.8.2017)

[Celkem: 4    Průměr: 2.8/5]

Vaše hodnocení - Hlasy ve sv. Václavu (Ostravské dny 29.8.2017)

[Celkem: 2    Průměr: 2.5/5]

Vaše hodnocení - Noc sól (Ostravské dny 29.8.2017)

[Celkem: 4    Průměr: 2/5]

Vaše hodnocení - Momenta New York (Ostravské dny 30.8.2017)

[Celkem: 3    Průměr: 4/5]

Vaše hodnocení - Radikální minulost (Ostravské dny 30.8.2017)

[Celkem: 6    Průměr: 3.2/5]

Vaše hodnocení - Odkaz Rudolfa Komorouse (Ostravské dny 31.8.2017)

[Celkem: 6    Průměr: 3.2/5]

Vaše hodnocení - Loadbang (Ostravské dny 31.8.2017)

[Celkem: 4    Průměr: 3.5/5]

Související články


Napsat komentář