Opera PLUS Retro (5): Naďa Kejřová – univerzální soprán (AUDIO)

  1. 1
  2. 2

Operní svět Leoše Janáčka pro ni nebyl již tak přitažlivý. Ve dvou inscenacích byla obsazena nejprve jako Lišák a pak v menší roli Kohouta v Příhodách lišky Bystroušky. V pražské premiéře pak zpívala Emilii Marty ve Věci Makropulos v Ostrčilově nastudování. Tento dramatický part ji vyhovoval, a to i z důvodů dokonalé výslovnosti. Nastudovala také Jenůfu z Její pastorkyně, ale zpívala ji pouze v jediném představení 6. dubna 1936, když v předchozí inscenaci zpívala Barenu. Vedle Cherubína zpívala i další kalhotkovou roli Petříka v Novákově Zvíkovském rarášku.

Naďa Kejřová jako Cherubín z Mozartovy Figarovy svatby (foto z produkce firmy Jaroslav Balzar Praha, se souhlasem Davida Chaloupky)
Naďa Kejřová jako Cherubín z Mozartovy Figarovy svatby (foto z produkce firmy Jaroslav Balzar Praha, se souhlasem Davida Chaloupky)

Z Mozartových partů vytvořila Paminu celkem v 19 představeních a ve dvou inscenacích byla i oblíbeným Cherubínem z Figarovy svatby (celkem 23 představení). Jen výjimečně byla obsazována do německého repertoáru. Z Wagnerova díla zpívala pouze Pastýře a pak Venuši v Tannhäusserovi (13x v letech 1927–1934). V romantické Undině Alberta Lortzinga ztělesnila titulní vodní vílu, ale inscenace dosáhla jen pěti představení v roce 1928 a pro nezájem byla stažena. Kritici také dobře hodnotili její Chrysothemis ze Straussovy opery Elektra. Výrazně se zapsala i jako Taťána z Čajkovského Evžena Oněgina ve třech inscenacích, kdy roli zbavila nadbytečné sentimentality a dala ji podobu zdravé venkovské dívky (celkem 41 představení).

Ve francouzském repertoáru Naďi Kejřové byla zastoupena především Micaela (celkem 70 představení) a v poněkud kuriózním pořadí i Siebl a Markétka z Gounodova Fausta, když se pěvkyně k roli Siebla ještě dvakrát jednorázově vrátila v letech 1938 a 1939. Zpívala i kurtizánu Giulliettu z Offenbachových Hoffmannových povídek v celkem 46 představeních. Další francouzské role byly Pousette z Massenetovy Manon a Irma z Charpantierovy Louisy.

Naďa Kejřová: Série portrétů (foto z produkce ateliéru Šlár Praha, se souhlasem Davida Chaloupky)
Naďa Kejřová: Série portrétů (foto z produkce ateliéru Šlár Praha, se souhlasem Davida Chaloupky)

Sopranistka vystoupila také v několika domácích premiérách, například jako Princezna ve Smrti kmotřičce Rudolfa Karla (1933), Elinor v Křičkově Strašidle na zámku (1933), ve vedlejším partu Vodníkovy sestry ve Vomáčkově Vodníkovi (1937) i menších rolích v operách Bohuslava Martinů (Hry o Marii, Julietta). Osobním triumfem bylo vystoupení v roli Grušenky ve světové premiéře opery Bratři Karamazovi skladatele Otakara Jeremiáše roku 1928, kterou pak ztvárnila i v obnoveném nastudování (1935). Grušenka, stejně jako jiné role, které vyžadovaly určité erotické kouzlo a atraktivní zjev, byla jedním z vrcholů umělecké práce Nadi Kejřové.

Z dalšího moderního repertoáru měla velký ohlas jako rusovlasá Nell, ženě mezi dvěma muži v dobově senzačním díle hudebního civilismu, v opeře Strojník Hopkins německého skladatele Maxe Branda, uvedené v Praze roku 1930. Tato opera s „hlasy strojů“ dosáhla i díky atraktivnímu námětu a přes velmi moderní hudební jazyk deseti představení, což byl na novinku tohoto druhu takřka senzační úspěch u českého konzervativního publika. Přitažlivá byla i její hádavá kráska Angelika ve stejnojmenné francouzské komické opeře od skladatele Jacquese Iberta.

Naďa Kejřová 1934 (foto firma Šlár Praha, se souhlasem Davida Chaloupky)
Naďa Kejřová 1934 (foto firma Šlár Praha, se souhlasem Davida Chaloupky)

Naďa Kejřová většinu svých sil věnovala Národnímu divadlu, kde patřila k velmi vytíženým sólistkám. Věnovala se, spíše jen příležitostně, i koncertní činnosti. Jako koncertní sólistka vedle českých měst vystoupila i v Paříži (1927), Kolíně nad Rýnem (1929), Varšavě (1930) a dalších městech.

Šířeji dostupné jsou v jejím podání nahrávky kostelních písní a koled (Bože před Tvou velebností, Tisíckrát pozdravujeme Tebe, Narodil se Kristus pán, Tichá noc, svatá noc) ze 30. let 20. století. V nemnoha dochovaných nahrávkách slyšíme hutný, velmi dobře ovládaný hlas temnější barvy. Český rozhlas archivuje také několik smetanovských ukázek, které ještě čekají na zveřejnění.

Naďa Kejřová jako Nedda z Leoncavallových Komediantů (foto z produkce Atelier H. Eckerta nást. Praha, se souhlasem Davida Chaloupky)
Naďa Kejřová jako Nedda z Leoncavallových Komediantů (foto z produkce Atelier H. Eckerta nást. Praha, se souhlasem Davida Chaloupky)

Naďa Kejřová se provdala za sólistu Národního Divadla Josefa Otakara Masáka (1899–1972), se kterým mnohokrát vystoupila na scéně. Smlouvu s Národním divadlem rozvázala k 31. červenci 1939. Pak spolupracovala s Československým rozhlasem. Krátce po osvobození vystoupila ještě několikrát jako host v Národním divadle ve svých osvědčených rolích až do roku 1947 (Vendulka, sedmkrát Kněžna z Šelmy sedláka a sedmkrát jako Hančí z Psohlavců. Do stálého angažmá se ale již nevrátila, věnovala se pedagogické práci s mladými pěvci. Zemřela v Praze 31. května 1983.

Naďa Kejřová patřila k předním silám opery éry Otakara Ostrčila. Se svým „univerzálním“ sopránem bez problémů zvládala party lyrické, mladodramatické i výběr dramatických rolí. Vystoupila celkem v 65 partech (a jednou koncertně) na scénách Národního a Stavovského divadla v 1124 představeních. Úctyhodné číslo a vyrovnaná kariéra.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments