Operní kukátko: Villazón v Salcburku a Aida z Verony na ČT art
Recitál Rolanda Villazóna v Salcburku
Rolando Villazón v samém závěru letošního salcburského festivalu (26. srpna 2016) uvedl písňový recitál, který nadchl kritiky a hlavně posluchače. V letošní sérii písňových recitálů v Salcburku, které uspořádali barytonista Christian Gerhaher (Schubertovy písně), kontratenorista Bejun Mehta (výběr z kantát Bacha, Händela a dalších), barytonisté Thomas Hampson (výběr písní Mahlera, Korngolda, Finziho a Quiltera) a Matthias Goerne (Brahmsův cyklus romancí Die schöne Magelone), sopranistka Anui Komsi (soudobá tvorba Györgyho Kurtága na téma z díla Franze Kafky) a tenorista Mauro Peter (Schubertova Spanilá mlynářka), představil Rolando Villazón večer italských písní. Zařadil písně za klavírního doprovodu v širokém stylovém a časovém rozpětí.
Večer začínal čtyřmi písněmi Giovanniho Bononciniho a dalších skladatelů ze souboru Arie antiche, ale většina písní pocházela ze skladatelského stolu nejvýznamnějších italských operních skladatelů devatenáctého století. Program obsahoval dvě písně Vincenza Belliniho, tři známé písňové opusy Gioachina Rossiniho (také La gita in gondola a La Danza) a především šest písní Verdiho. Program završila skladatelská verze přípitkového Brindisi. U umělce s tak silným jevištním smyslem je samozřejmá schopnost navázat kontakt s koncertním posluchačem. Přitom tenorista viditelně bojoval s následky nachlazení, ale s pomocí nesmírně empatického klavírního doprovodu Carrie-Ann Matheson, přední doprovázečky dnešních operních hvězd, dokázal uplatnit svůj temperament a italskou kantilénu, aby si vysloužil dlouhotrvající potlesk zcela naplněného sálu Haus für Mozart.
Rozhovor týdne
Tenor Svensson: Bis auf Lipizzaner war ich alles (Tenor Svensson: Až na lipicána už jsem byl vším). Při příležitosti čtvrtstoletí aktivity na operní scéně tenorista Peter Svensson poskytl rozhovor rakouskému Kurieru.
Zpěvák, narozený roku 1964 ve Vídni, si změnil svoje původní jméno Peter Hofmann na jiné, protože jeden slavný wagnerovský tenorista tohoto jména zde již existoval. Vystudoval ve Vídni a mezi jeho pěvecké pedagogy patřili například Fritz Uhl, James King nebo Reiner Goldberg. Také navštěvoval mistrovské kurzy Reného Kolla v Berlíně. Claudio Abbado ho jako mladého pěvce získal pro angažmá ve vídeňské Staatsoper v letech 1989 až 1991. Záhy nato vystoupil na řadě předních jevišť světa. Vystupoval i v Československu, například v Praze, kde ho pamatujeme třeba z vynikajících kreací Guida Bardiho a Trpaslíka ve dvojvečeru Zemlinského aktovek Florentinská tragedie / Infantčiny narozeniny. Zaujal zde i ztvárněním titulní role Cola Rienziho v inscenaci Wagnerova Rienziho (vše v sezoně 1991/1992).
V sezoně 1994/1995 se vrátil jako Canio do inscenace Leoncavallových Komediantů. Zpíval i na festivalech Pražské jaro a Smetanova Litomyšl. V současnosti vystupuje ve wagnerovských partech (Siegfrieda zpíval osmapadesátkrát a Tannhäusera devětadevadesátkrát) a především v oceňované roli Heroda ve Straussově Salome. Také opakuje titulní roli v Zemlinského poslední opeře Der König Kandaules (Král Kandaules). Celé znění rozhovoru, jehož titulek vychází z četných zkušeností zpěváka ve vídeňském sboru a ve kterém také řeší vztah zpěváka k moderním výbojům operní režie i jak se vyrovnat s věkem, najdete zde .
(Poznámka autora: Aby Peter Svensson neměl těch starostí se jménem málo, občas si ho novináři pletou se stejnojmenným kytaristou z populární švédské skupiny Cardigans, založené roku 1992.)
Katharina Wagner o budoucnosti Bayreuthu
Katharina Wagner ve veřejném prohlášení pro německý Mercur podpořila přenosy z Wagnerova festivalu v Bayreuthu do sítě kin nebo do televize.
Dále dementovala „šuškandu“, že jejím nástupcem na postu ředitelky festivalu by se měl stát současný intendant Bavorské státní opery Nikolaus Bachler. Kontrakt jí končí v roce 2020.
Ioan Holender o opeře v televizi
Ioan Holender zase takovým příznivcem opery v televizi není. Považuje přenosy oper v televizním přijímači za fádní, a to především u delších operních děl. Problém přenosu divadelní estetiky a poetiky do televizního vysílání není ale jediným tématem, kterému se bývalý ředitel Vídeňské státní opery věnoval v rozhovoru pro rakouský list Nachrichten. Bývalý generální intendant Wiener Staatsoper, jenž dosáhl rekordu v délce funkce (1992-2010) po tři období, se také rozhovořil o své lásce k opeře. Plné znění rozhovoru najdete zde .
Výstava týdne
Irene Andessner – Faust [Nacht-Spiel] (Faust [Noční hra]). Rakouská malířka a fotografka, narozená roku 1954 v Salcburku, představila v rámci festivalu ve foyer Haus für Mozart specifickou fotografickou výstavu.
Na portrétních snímcích zachytila tvůrčí tým i pěvce z inscenace Gounodovy opery Faust, která je letos součástí festivalového programu. Na výstavě jsou zastoupeny černobílé portréty dirigenta, režiséra, dramaturgyně představení, choreografa i dalších tvůrců představení. Největší pozornosti diváků se samozřejmě těšily portréty hlavních představitelů – Piotra Beczały jako Fausta, Marie Agresty jako Markétky a Ildara Abdrazakova jako Mefistofela.
Umělkyně, která vytvořila řadu malířských i fotografických autoportrétů, často stylizovaných jako mytické nebo historické osobnosti (mimo jiné jako Frida Kahlo nebo Marlene Dietrich), ani tentokrát neodolala ztvárnit samu sebe. V dvojportrétu nasnímala Ildara Abdrazakova a sebe. S použitím digitální kamery Leica nasnímala velkoplošné negativy (8×10 inchů), na jejichž základě vznikly vystavené pozitivy. Irene Andessner má k hudebním tématům blízko, již roku 2006 osobitě interpretovala podobu Wolfganga Amadea Mozarta v díle I.A. Mozart(?). Výstava je do konce festivalu přístupná návštěvníkům představení v Haus für Mozart.
Kniha týdne
Mertens, Volker – Parsifal. Opernführer kompakt. Henschel Bärenreiter 2016. 136 stran. ISBN 9783761823972. V edici velmi detailních operních průvodců Opernführer kompakt letos, již vzhledem k nové bayreuthské inscenaci, vychází průvodce Wagnerovým Parsifalem. Kniha významného univerzitního muzikologa obsahuje zasvěcený rozbor opery, rozbor literární látky, stručné dějiny přijetí díla a dosavadní inscenační praxe, ale i fotografický materiál a několik rozhovorů s režiséry a slavnými interprety hlavních rolí. Zajímavá je část věnovaná hlavním postavám tohoto operního mystéria. Edice je pozoruhodná vysokou úrovní, na které mají bezesporu zásluhu především vynikající autoři – muzikologové. Doposud vyšly rozbory Wagnerova Prstenu Nibelungova, Tristana a Isoldy, Verdiho La traviaty, Rigoletta a Aidy, Pucciniho Bohémy a Toscy, Mozartova Dona Giovanniho a Beethovenova Fidelia. Za pozornost stojí i grafická úprava a tisková kvalita fotografického materiálu.
Nahrávka týdne
Corigliano, John – The Ghosts of Versailles (Duchové Versailles). Orchestr Los Angeles Opera, dirigent James Conlon. Pentatone PTC 5186 538 (2 CD). Současná americká opera, která byla napsána na zakázku Metropolitní opery ke stému výročí založení souboru a zde také roku 1991 úspěšně v premiéře uvedena, je nyní k dispozici v exkluzivní nahrávce. Premiérové obsazení obsahovalo řadu skvělých jmen (například Teresa Stratas, Marilyn Horne, Renée Fleming) a ani nová živá nahrávka neskrblí současnými operními hvězdami z inscenace opery z roku 2014 v Los Angeles. Britský barytonista Christopher Maltman zpívá Beaumarchaise, americká sopranistka Patricia Racette pak vytváří francouzskou královnu Marii Antoinettu a řadu rolí velmi zdařile zpívají zástupci mladé americké pěvecké generace. Stacey Tappan skvěle zpívá náročnou roli Florestine s extrémními výškami.
Složité, ale divadelně efektní libreto, je lépe sledovat s textem, protože zde dochází k prolnutí několika literárních látek. Libretista William Hoffmann obratně smíchal skutečné i smyšlené osudy dramatika Beaumarchaise s osudy francouzského vladařského páru a přidal i literární postavy z figarovské trilogie, především ze třetího, málo hraného dílu. Coriglianova hudba je velmi přístupná, s řadou vědomých výpůjček a hudebních charakterizací od Mozarta až k dvanáctitónové technice. James Conlon s velkým přehledem diriguje složitou partituru. Pro zájemce o soudobou operu velmi zajímavý přírůstek do sbírky.
Opera na ČT art
Na sobotní večer 27. srpna 2016 zařadil program ČT art záznam Verdiho Aidy z veronské arény z roku 2013. Obsazení bezpochyby dominovala čínská sopranistka Hui He, která v této roli slaví četné úspěchy a i v letošní sezoně v tomto partu zde pod širým nebem vystoupila. I další zpěváci se rekrutovali z osvědčených interpretů veronské letní stagiony: Giovanna Casolla (Amneris), Fabio Sartori (Radames) a Ambrogio Maestri (Amonasro).
Dirigentem byl Omer Meir Wellber. Režie je dílem španělské umělecké skupiny La Fura dels Baus, ale výrazná výtvarná složka s četnými futuristickými tvary kostýmů i technickými efekty trochu na obrazovce selhává. Zde se projevilo úskalí televizního záznamu, který příliš odkrývá technické zázemí inscenace a vytváří příliš detailních záběrů na představitele. Kouzlo a poetika představení, které by mělo být vnímáno s větším odstupem, pak poněkud mizí. Přesto záznam (dostupný i na DVD), který již Česká televize odvysílala, je cenným záznamem divadelního ztvárnění klasického operního díla výtvarně nekonzervativní cestou. Právě u operního titulu jako je Aida je oproštění se od zavedeného „učebnicového“ obrazu starověkého Egypta vždy přínosem. La Fura dels Baus se nebojí experimentů a propojení výtvarné, režijní a pohybové složky působí na scéně velkolepě.
Film týdne
25. srpna odstartoval v českých kinech americký film Florence Foster Jenkins pod českým názvem Božská Florence, který vychází z osudů „nejhorší pěvkyně všech dob“ a mecenášky Florence Foster Jenkins, která vyprodala dokonce i Carnegie Hall.
K jejím loajálním fanouškům patřil dokonce i Enrico Caruso nebo skladatel Cole Porter. Film renomovaného britského režiséra Stephena Frearse, který má četné zkušenosti s dobovými snímky, ovšem nesklízí takové nadšení, ačkoli obsazení hlavních rolí je vynikající (Meryl Streep, Hugh Grant). Filmu většina kritiků vyčítá nadměrnou sladkobolnost a srovnává ho s francouzským snímkem Marguerite z loňského roku (fotoreportáž z jeho natáčení jsme přinesli zde), který vychází ze stejného námětu. Ani výkon Meryl Streep nenašel u amerických a českých kritiků absolutorium. Robert Pavelka v recenzi v diváckém oborovém časopisu Cinema (2016, číslo 8, strana 40-41) přidělil tomuto filmovému snímku hodnocení 60 procent.
Operní úsměv
Zmiňovaná Florence Foster Jenkins (1868-1944), hrdinka filmu Božská Florence, byla i aktérkou řady bizarních příhod. Jednoho dne se stala jednou z obětí nebezpečné srážky taxíků na Manhattanu a místo toho, aby žádala kompenzaci, koupila taxikáři krabici prvotřídních kubánských doutníků. Ty pak poslala s děkovným lístkem k velkému překvapení řidiči osudného taxi: „Díky vaší nehodě je moje vysoké c ještě vyšší než kdykoliv předtím.“
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
