Operní panorama Heleny Havlíkové (283)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Tristan „interruptus“
Ani se zkouškami na uvedení Tristana a Isoldy to nebylo o mnoho lepší. Jak na dotaz uvedla tisková mluvčí festivalu, narychlo povolaný Ambassade Orchester Wien začal pod vedením rakouského dirigenta a klavíristy Matthiase Fletzbergera se studiem čtyřhodinového díla 10. srpna, pouhých pět dnů před premiérou. Wagnerův vídeňský debakl v roce 1863, kdy ani po 77 zkouškách tehdejší hudebníci s odkazem na náročnost partitury nedokázali dílo nastudovat, se tak v Mikulově nezopakoval a současní muzikanti projevili výrazně větší „trénovanost“ a adaptabilitu. Premiéra byla „jen“ posunutá o dva dny.

Umění Matthiase Fletzbergera zvládnout nastudování wagnerovských partitur v rekordních lhůtách známe i u nás z pražského uvedení projektu Fascinace Wagnerem v roce 2018, v němž tenorista Andreas Schager a režisér Selcuk Cary propojili výběr hudby z Wagnerovy tetralogie a partů Siegfrieda a Siegmunda s filmem. Fletzberger tehdy ve Foru Karlín dovedl orchestr Státní opery k mimořádně dobrému výkonu (viz recenze na Opera Plus zde).

R. Wagner: Tristan a Isolda – Thomas Markus, Peter Svensson, Thomas Johannes Mayer, Martina Serafin, Günther Groissböck, Hermine May (foto Gesine Görlich-Fletzberger)

Ukázalo se, že krátký čas na zkoušení nebyla jediná „výzva“, která před orchestrem v Mikulově stála. Zhruba po 40minutách se nad amfiteátrem drobně rozpršelo, takže uprostřed árie Brangäny ve 3. scéně 1. dějství, v níž se snaží přesvědčit Isoldu o výhodách sňatku s cornwallským králem Markem, dirigent představení přerušil a na pokračování bylo třeba čekat hodinu. Ukládání nástrojů do futrálů, sklízení not i světel nad pulty a odchod do střechou krytého zákulisí si ovšem hráči v průběhu večera zopakovali ještě pětkrát a deštíkem vynucené přestávky se postupně prodloužily na celkové tři hodiny. Diváci se v mikulovském amfiteátru před nepřízní počasí kde schovat nemají. Rakouské publikum přes sváteční oblečení pohotově navléklo pláštěnky, a když se dirigent po skončení druhého dějství otázal prořídlých vytrvalců, jestli chtějí pokračování, převážil souhlas a nestandardními podmínkami těžce zkoušení muzikanti přidali zkrácené třetí dějství. Mikulovská premiéra Tristana tak trvala od sedmi do jedné po půlnoci šest hodin.

Za těchto okolností bylo obdivuhodné, s jakou disciplinovaností a koncentrací orchestr dokázal po tolika přerušeních znovu a znovu začínat a v základních obrysech naznačovat i dynamické odstíny partitury.

Roli Tristana si při premiéře vyhradil pro sebe intendant festivalu, rakouský tenorista Peter Svensson, který své bohaté wagnerovské zkušenosti v poslední době zúročuje jako Loge v nastudování Prstenu Nibelungova a Chemnitz. Doby, kdy svým robustním dramatickým tenorem a představitelským charismatem ohromoval Prahu ve Státní opeře v letech 1991-95 pak 2003-2005 jako Wagnerův Rienzi nebo Zemlinského Trpaslík, ale i Pedro v d’Albertově Nížině, Florestan v Beethovenově Leonoře, Heřman v Čajkovského Pikové dámě nebo Dvořákův Dimitrij jsou však už pohříchu minulostí.

Jakkoli v akustice mikulovského amfiteátru měl jeho hlas stále objem a sílu, vedle svých kolegů, které pro premiéru získal, byla zřejmá menší plasticita dynamiky a výrazu. A bylo vlastně úlevné, že se kvůli délce po deštěm vynucených přestávkách nehrála téměř celá dlouhá 1. scéna třetího dějství s Tristanovou rekapitulací a horečnatými představami přicházející Isoldy. Zkrácením ale diváci přišli o větší výstupy Kurwenala, nicméně i tak německý barytonista Thomas Johannes Mayer „stihl“ předvést, že patří k předním wagnerovským sólistům současné generace. O žádnou notu však nebyla ochuzena Martina Serafin, rakouská sopranistka s velkými wagnerovskými zkušenostmi v rolích Sieglindy, Elsy nebo Alžběty. Jako Isolda v mikulovské inscenaci svým zpěvem i projevem vzbuzovala respekt a měla dost sil pro závěrečnou smrt z lásky. Mezzosoprán Hermine May jako Brangäny však vedle plného tmavého sopránu Martiny Serafin neměl barevný kontrast a třebaže i May má s wagnerovskými partiemi bohaté zkušenosti, v Mikulově zněla její Brangäna subtilně. Své špičkové postavení mezi světovými basisty a svrchovanou profesionalitu osvědčil suverénně také Günther Groissböck jako Král Marke. Premiéru energicky „uvedl“ v roli Mladého námořníka Aleš Briscein, jehož tenor se nesl z výšky střechy nad stěnou amfiteátru. V roli proradného Melota vystoupil barytonista Thomas Markus.

R. Wagner: Tristan a Isolda – Peter Svensson, Hermine May, René Pape – Weinviertler Festival (zdroj FB)

Sborový debakl v Bludném Holanďanovi pořadatelé v Tristanovi „vyřešili“ pěticí zpěváků umístěných v orchestřišti, což se při tak malém rozsahu této sborové partie v celku opery dalo akceptovat.

Scénické řešení vycházelo stejně jako v Bludném Holanďanovi z projekcí Siegwulfa Tureka. V Tristanovi se však místo popisné ilustrace míst děje pokoušel příhodněji zachytit spíše základní atmosféru scén s temnou oblohou nad přídí lodi v 1. dějství, která se po vypití nápoje lásky promění v prozářený obří pohár. Druhé dějství otevřel obraz noční oblohy nad hradbami s uschlými stromy po stranách, které ve velké milostné scéně Isoldy a Tristana dominoval měsíc obkroužený bílým, oranžovým a fialovým prstencem. Třetí dějství vystihovala širá vodní plocha s molem. Projekce režisér Edmund Emge doplnil už jen několika schůdky a polštáři uprostřed, rozvrhl základní aranžmá postav a použil barevné proměny světel z bočních reflektorů. Kostýmy příslušníků cornwallského království charakterizovaly kostkované kilty. Stejně jako v případě Bludného Holanďana, bylo na individuálních hereckých schopnostech a zkušenostech jednotlivých sólistů, jak doplní pěvecký part i základní hereckou charakteristikou.

Weinviertler Festival, Tristan a Isolda – Peter Svensson a Martina Serafin (zdroj FB)

Výpadky festivalů v Bayreuthu nebo Salcburku Weinviertler Festival pochopitelně nahradit nemohl. Za koronavirového půstu se premiéry Bludného Holanďana a Tristana staly prázdninovým osvěžením se skutečně renomovanými wagnerovskými hvězdami na straně jedné a obskurními improvizacemi na druhé – za cenu vstupenek, která celkové kvalitě takto seskládaného „gesamtkunstwerku“ neodpovídala. Obě premiéry, provázené navíc nepřízní počasí, vyžadovaly hodně tolerantní wagnerovské publikum, které ovšem v postkoronavirové kulturní krizi projevilo v Mikulově vstřícnost.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments