Ostrava má nové Tajemství, další část smetanovského cyklu pro rok 2024

Jsem v hledišti Divadla Antonína Dvořáka v Ostravě a vnímám předehru ke Smetanově opeře Tajemství, za dirigentským pultem je Jakub Klecker. Line se ke mně proud rychlé hlučné hudby, na který vzápětí v prvním jednání naváže až zahlcující forte orchestrálního a sborového zvuku. Je to Smetanova hudba, a přece tak trochu není. Vzdává se kontrastních ploch, běží kupředu a spočinout nemíní. Scénografie Davida Janoška je členěna především horizontálně a to výrazně přispívá k předimenzovanosti sborového a v návaznosti na něj (?) také orchestrálního zvuku.

Smetanovo Tajemství je vystavěno jako tableau, v němž nalézáme spoustu figurek. Květinové motivy, jichž tak rádo užívalo české národní obrození, se objevují i na kostýmech – malinovci růžovo-červení, kalinovci do zelena. Už při předehře přináší Kalina před oponu bohatou kytici pro Pannu Rózu, fráter Barnabáš přidává dopis. O tom se bude ostravské Tajemství hrát. Kytice jako ústřední významová rekvizita, prolínající se v čase. Tři vzestupné roviny jevištního interiéru, v jejichž odhalené hloubce se odbývá veškeré dění včetně výjevu duchů v Kalinově snu o pokladu. Ti, oblečeni do plášťů neurčitého vzezření snad bílo-rezavo-černé barvy, pohybují se mlhavě a nevýrazně, nevzbuzují ve mně žádnou emoci. Kdo vlastně jsou? Jsou komičtí nebo vážní nebo tak trochu obojetní? Nevím. Skoro překážejí. Po rampě prochází procesí, Blaženka a Vítek se setkají, jejich výjev v pozadí poněkud ruší modlení u kapličky se sochou Panny Marie, které je snad i trochu nadbytečnou ilustrací. Třetí jednání – sbor se svými ostinátně se opakujícími mini akcemi – předávání košíků v pozadí, svítící „chmelová šiška“ v popředí. Inscenace nepostrádá jednotný rukopis svých tvůrců.

Dirigent Jakub Klecker Tajemství oživuje až překotnými tempy a pastózním zvukem – celek je soudržný, dělí se pouze na tři základní části, tři jednání, z nichž druhé je v jistém protikladu k ostatním dvěma. Postrádám však detailnější vnitřní pulzaci mezi místy závažnými a vylehčeně komickými či lyrickými. Inscenace je robustní po hudební i po jevištní stránce. Jednotlivé sólové postavy jsou výraznými typy, jejich tvůrci je pod vedením režiséra Tomáše Studeného zřetelně vymodelovali i v jejich vzájemných vztazích.

Králem večera je Kalina Svatopluka Sema, který zraje od role k roli a prozpívává se ke kulatému, krásně zabarvenému barytonu, znělému v celém rozsahu. Anna Nitrová je tradiční, do sebe uzavřenou, značně zatrpklou Pannou Rózou, která citově roztaje až v závěru, dvojice Blaženky a Víta si v podání Jany Sibery a Ondřeje Koplíka získala sympatie diváků po stránce pěvecké i herecké stejně jako Bonifác Jevhena Šokala a Malina Martina Gurbaľa. Václav Morys byl půvabným Skřivánkem a Jakub Kettner velmi dobře zazpíval svého Mistra zednického.

Žádné z předchozích tvrzení však nepřeváží výjimečnost vizionářského dramaturgického záměru ostravské opery, jímž je postupné uvedení všech Smetanových oper. Každou sezonu přibude jedna z nich a ke dvoustému výročí skladatelova narození v roce 2024 vznikne celý cyklus. Připouštím, že takový záměr by mohl být pokládán za velikášské gesto, pokud bychom chtěli vyhledávat úskalí takového plánu. Plánuje se na mnoho let dopředu, každá inscenace se nemusí podařit, nezanedbatelné mohou být také ryze technické důsledky – namátkou třeba uložení scénografických a kostýmních materiálů na celá léta. Za současných poměrů v našem operním divadle je však každá snaha o uvádění Smetanových oper více než vítaná, zvláště když se pražské Národní divadlo, do jehož gesce by měly české opery neodmyslitelně patřit, jejich inscenování věnuje přinejmenším značně nesoustavně.

Čím víc se vyhýbáme interpretování těchto děl, tím je přístup k jejich interpretaci obtížnější. A přitom je tak velkým potěšením slyšet z našich jevišť českou řeč v inscenacích oper, které jsou mistrovskými opusy svých tvůrců. Budeme čekat, až se v zahraničí zase objeví osvícení cizinci, kteří dovedou odhalit bohatství českých oper a předat je svému publiku tak, jak se například stalo v případě anglického operního režiséra Davida Pountneyho (Janáček, Smetana, Martinů, Dvořákova Rusalka)? I pro zahraniční turisty, kteří navštěvují naši zemi, by bylo jistě zajímavější vidět české opery v jejich autentické domácí interpretaci než sledovat inscenace cizokrajných oper, jejichž kvalitnější podobu mohou shlédnout v jiných zemích. Zástupci některých našich operních divadel odůvodňují svůj nezájem o domácí operní tvorbu tím, že „na české opery naši diváci nechodí.“ Pochopitelně. Pokud je nebudeme uvádět, nebudou na ně chodit nikdy. „Už je naši pěvci neumějí zpívat.“ Nebudou-li se s nimi setkávat, tak se to určitě nikdy nenaučí.

Osobně se domnívám, že vstoupit do zvykově tradičního kontextu českých inscenací našich oper je super obtížné, je potřeba seznámit se s operami opravdu do hloubky, vcítit se do jejich umělecké řeči a vytvořit svou vlastní osobitou interpretaci díla. Tak je tomu ostatně v přístupu ke kterékoli opeře. Cílem je přetavit dílo do přesvědčivého divadelního tvaru, který diváky zaujme a získá. Inscenace se pak propaguje i jakoby samospádem – diváci jsou nejlepší reklamou inscenace, protože na její kvality upozorňují své okolí.

Ale vraťme se v ostravskému Tajemství. Můžeme na něm vidět určité nedokonalosti, jichž si jsou umělci často sami nejlépe vědomi, kladně však hodnotíme svérázný přístup inscenátorů, který umožnil naše setkání s tímto dílem. Opera Tajemství je jedním z nejcennějších pokladů svého tvůrce, či přesněji svých tvůrců Bedřicha Smetany a Elišky Krásnohorské. Ostatně si toho byl i sám skladatel vědom. Hledejte v jiných operách tu dokonalou provázanost libretní a kompoziční práce, a především tu citovou hloubku skloubenou se smyslem pro humor! Ano, je těžké tu specifickou krásu zprostředkovat publiku, je to však možné. Děkuji ostravskému souboru za živý zážitek z jejich inscenace.

Hodnocení autorky recenze: 80 %

 

Bedřich Smetana:
Tajemství
Hudební nastudování: Jakub Klecker
Dirigent: Jakub Klecker (alt. Robert Kužík)
Režie: Tomáš Studený
Scéna: David Janošek
Kostýmy: Eva Jiřikovská
Pohybová spolupráce: Ladislava Košíková
Sbormistr: Jurij Galatenko
Dramaturgie: Eva Mikulášková
Orchestr a sbor opery NDM Ostrava
Premiéra 27. dubna 2017 Divadlo Antonína Dvořáka Ostrava

Malina – Martin Gurbaľ (alt. Pavel Vančura)
Kalina – Svatopluk Sem (alt. Martin Bárta)
Panna Róza – Anna Nitrová (alt. Lucie Hilscherová)
Blaženka – Jana Sibera (alt. Lucie Kašpárková)
Vít – Ondřej Koplík (alt. Tomáš Černý)
Bonifác – Jevhen Šokalo (alt. Josef Škarka)
Skřivánek – Václav Morys (alt. Petr Levíček)
Mistr zednický – Jakub Kettner (alt. Jakub Tolaš / Roman Vlkovič)
Hospodská – Ivana Ambrúsová (alt. Nikola Novotná)
Jirka – Petr Němec (alt. Aleš Burda)
Duch frátera Barnabáše – Roman Vlkovič (alt. Petr Urbánek)
Dudák – Jiří Dvořák

www.ndm.cz